Krásná elfka - osmnáctá kapitola - Elfská zem

Když se už slunce sklánělo na západ Treisy,Larax a Sillar se blížili k Beldarským močálům.
Zvláštní bylo,že po cestě krom těch dvou hlídek nepotkali už žádnou.
"Brzy tam budeme!"řekl Larax a pustil uzdu natolik aby mohli s Ogoxem běžet co nejrychleji.
"hm..."zabručel Sillar a přidal do kroku
Ani Briam se dlouho nezdržoval a zrychlil.
Pomalu se k nim přibližovali vysoké stromy které měli sloužit jako vstupní brána do elfské říše.Brána ale byla po dlouhou dobu obléhána takže se tudy nedostaly zásoby ani uprchlíci,kteří se chtěli u elfů ukrýt.A proto ji elfové museli přesunout na jiné místo o kterém vědí akorát ti kterým mohou pravdu věřit.
K bráně přijeli při setmění.Všude bylo spoustu krve,ale nedalo se říct čí,poněvač byla už zaschlá.
Larax mrštně slezl z Ogoxových zad
"Sou jen dvě možnosti!rychle musíme si pospíšit!"sykl Larax a s Ogoxovou uzdou v ruce prošel bránou...
Treisy také rychle seskočila a se Sillarem po boku prošla bránou.
Stopy krve dál nepokračovali takže si mohli myslet že elfové úspěšně odrazili útok Moritexových jednotek.
"Vědí o nás a stále nás sledují...buďte opatrní,nikomu,ničemu nedávejte šanci!"šeptl Larax a díval se trnitými pohledy kolem sebe.
Treisy kývla a dívala se na pravou stranu.Viděla každý pohyb,slyšela každé vydechnutí.Byl to pro ni nový pocit,tady se její elfské přednosti ještě znásobily!Tady věděla že vůči lidem a jiným bytostem je jedinečná...
Šli pořád dál úzkou cestou bez trávy,která byla lemovaná listnatými keři.Když došli na mýtinu náhle se ozval zvuk,který Laraxe a Sillara srazil na kolena.Treisy nikoli,protože jí tenhle zvuk nevadil.Z keřů se ozvaly překvapivé nádechy.
Treisy se narovnala,ale než stačila cokoli udělat na krku jí přistála ostrá čepel a proti ní se objevil tmavovlasý elf.
Treisy pohlédla na svoje společníky,ale i na jejich hrdlech byli přiloženy dva meče.
Treisy se usmála a pohlédla na Laraxe,jeho oči jako by říkaly-je to jen na tobě...
Než stačila cokoli vypustit z pusy černovlasý elf se na ní podíval přihmouřenýma očima a řekl
"Kdo jste a co tu pohledáváte?"
Treisy se ještě jednou raději podívala na Laraxe a ten malinko přikývl a tak tedy promluvila
"Jsem Treisy!Dcera vaší královny Ismeni!Jsem tu proto abych se tu naučila to co jsem patnáct let zameškala!A tohle jsou dva mí společníci:Larax syn krále Oniuse!A tygr se jmenuje Sillar,pochází z tábora kde jsem byla vachovávána!"Tím ukončila svoje prohlášení a čekala na odezvu
"Prokaž že jsi dcera královny a my ti uvěříme,už tady bylo tolik dívek,ale žádná se nám neprokázala!Pokud lžeš budeš předvedena královně a ta určí tvůj osud!"řekla dlouhovlasá elfka která držela meč přitlačený na Sillarův krk
Treisy pomalu otočila předloktím tak aby na něj bylo vidět a udělala to co Larax,když se poprve potkali-prostě jen řekla
"Tajemství ukaž se!"
Ruka jí zase začala nepřirozeně pálit a na jejím předloktí se objevil znak elfů.
Larax si oddychl když vyšli ostatní elfové,položili si pravou ruku na srdce,uklonili se.Elfové co drželi Treisy,Sillara a Laraxe na místě okamžitě dali pryč své meče a poklonili se také.
Černovlasý elf se na Treisy podíval zelenýma očima a řekl
"Omlouvám se ti,za to jak jsem tebe a tvé přátele uvítal!Pochop,ale že Moritexovi vojáci nás ohrožují víc a víc...Jmenuji se Akim a jsem velitelem hlídek."Dokončil
"Těší mě..."odpověděla Treisy a rozhlédla se kolem sebe
"Zavedeš nás za Ismeni?zeptala se nedočkavě čekala jaká se jí dostane odpověď
"Jistě!Tvá matka strádá už velmi dlouho..."kývl Akim
"Děkuji..."Odpověděla
"Myslím,že bude ráda když tě opět uvidí!"kývla elfka a dodala
"Mé jméno je Helen."
Treisy se všem poklonila a pomohla Laraxovi na nohy.
"Je zraněný,měl by dostat okamžitou pomoct..."řekla a podívala se na Akima.
"Za několik hodin budeme v hlavním městě Inovadi.Ale vaše koně se tam dostanou později,my poletíme..."řekl Akim a otočil se k úzké klikaté cestičce co vedla lesem.
Když po ní scházeli viděli nádherné stromy,jejich kmeny byly porostlé líšejníky nebo jinými popínavými rostlinami.Občas se kolem kolem nich prohnal jednorožec...Bylo vidět jak se elfská země liší od té lidské...Byl tu mír zvířata se tady nemusela bát...
Treisy elfská území učarovala,nemohla se vynadívat na různé druhy rostlin,stromů a magických bytostí...
Za několik minut došli na obrovskou mýtinu kde uprostřed stála velká budova vestavěná do starého dubu.Některá patra byla výš než ostatní a proto elfové umístili do kmene schody,které se točily kolem kmene stromu.
Z budovy se občas ozval hrozivý zvuk,které znělo podobně jako řev Sillara.
Akim šel blíž a pyšně se usmál...