Krásná elfka - devatenáctá kapitola - Cesta

Od stromu se k nim blížil nádherný tmavě zelený drak.Jeho kůže z šupin se nádherně leskla.Jeho velké hnědé oči střídavě pozorovali Treisy,Sillara a Laraxe.
"To je Dannel,můj drak,společní a nejlepší přítel..."pronesl Akim a počkal než drak přijde blíž,teprve pak mu vysvětlil jak se věci mají.
Dannel si Treisy ještě chvilku prohlížel a pak se nakonec uklonil.
Treisy si položila pravou ruku na srdce,uklonila se a řekla
"Těší že tě poznávám draku.Nikdy v životě jsem draka nespatřila,proto se nediv že se občas budu divit tvému chování nebo tvým gestům..."ještě se usmála a pak se otočila na Akima
"Tak pojedeme?"
"Jistě"řekla Helen a pokynula rukou
"Larax a Sillar poletí na Dannelovi,ty však poletíš se mnou,moje dračice se jmenuje Alonia."
Za chvíli se z nebe snesla nádherná bílá dračice.Její oči zářily jako černé diamanty.Byla o trochu menší než Dannel,ale oproti němu měla velká a silná křídla.
Helen se na ni podívala a usmála se na ni
"Tohle je Treisy...Ismeniina dcera.Vrátila se a my máme za úkol dopravit jí a její dva přítele do královnina hradu!My dvě poletíme na tobě souhlasíš?"
Dračice kývla a zároveň se poklonila.Treisy udělala totéž a podívala se na Helen.
"Budeš držet mě!V zadu je to bezpečnější!"
"Dobře"kývla Treisy a šla za Helen.
"Jak ale poletí Sillar?"zaptala se
"Dannel ho vezmě do svých drápů...samozdřejmě že opatrně!"dodal Akim a pomohl Treisy na vysoký hřbet dračice.
Za nedlouho se Alonia zvedla od země.Letěli k severozápadu.Všude kam se Treisy podívala byli lesy,nebo louky.Města nebyli vidět,jen občas uviděla pod sebou nějaký obrys střechy domu.
Když se pak podívala směrem na jihovýchod spatřila v dáli obrys černé sopky a na ní obrys velkého hradu.Okamžitě uhnula pohledem.Nechtěla se dívat na sídlo svého nepřítele,teď chtěla jen spatřit býlí,mramorový zámek postavený na velkém průzračném vodopádu-tak jak to slýchávala v pohádkách...
Slyšela jen máchání Aloniiných křídel.Bylo to uklidňující.
"Za chvíli bude Inovadia nadohled!"křikla Helen a řekla Alonii
"Leť jak nejrychleji můžeš!"
Alonia kývla a začala rychle mávat velkými křídly.A opravdu!Zámek byl nadohled!Mezi stromy zářil jako obrovská bílá skrvrna.
Treisy se těšila jako malé děcko a nemohla se dočkat až přistanou.
Začalo se stmívat když Alonia a Dannel přistáli na krásné zelené louce,která sloužila jako výcvikový areál.
"A jsme tady..."usmála se Helen a počkala až přistane i Dannel.
Vyděšený Sillar si to namířil rovnou k Treisy a za ním k ní pospíchal i Larax.
"To byl hrozný pocit!"zahučel Sillar a přitulil se k nohám Treisy jako malé kotě.
"Těšíš se?"zeptal se Larax a Treisy se širokým úsměvem přikývla
"Ale jsem hrozně nervozní..."dodala
"Já taky...uvidim jí po strašně dlouhý době..."
Za chvilinku k nim přišli oba elfové
"Vezměte si kždý tuhle kápi,jako první vás musí vidět Ismeni!"řekla Helen a podala jim každému kapi stříbrné barvy.
"Musí to být?"zeptala se Treisy
"Ano...a ještě než předstoupíte před královnu vykoupete se!"dodala Helen
"Poďte s námi,kousek od tud jsou dva menší rybníčky."řekl Akim a šel k lesu.
Ostatní šli za nimi.
"Tady za tím křovím jsou rybníčky.Vykoupejte se!"řekl zostra a ukázal za křoví.
Treisy se teda svlékla tak aby ji nikdo neviděl a vlezla si do průzračné vody.Za chvíli jí Helen přinesla ručník.
"Díky..."usmála se a za chvíli vylezla.Osušila se a oblékla do svých šatů a šla za Helen a Akimem.
Larax už tam čekal,takže zbýval jen Sillar.A ten se za chvilku taky dostavil,takže mohli jít.
"Ty pláště prosím..."řekl Akim
Treisy zkřivila obličej a přetáhla si kápi přes obličej a tělo,aby ji nikdo nepoznal.
"Díky..."usmál se Akim a šel jako první,po něm šel Larax,za ním Treisy a po jejím boku šel Sillar no a jako poslední šla Helen.
Šly po krásné mechem vykládané cestičce která vedla k zámku...