Osvobození

„Vzbuď mě, prosím probuď mne z toho dlouhého bloudění, bloudění temným pralesem, pralesem mých myšlenek.Cožpak ji nevidíš ? Mou ruku? Stačí se ji dotknout, Tvůj dotek do ní vnese světlo, co se rozlije po celém mém těle a zahřeje mé ledové srdce.No tak způsob to.Způsob to, že moje krev bude zase proudit, Ten karmínový nektar ať ochutnají komáři a cítí živou krev, kterou můžou pít.Tak mě probuď, probuď zevnitř a osvoboď mě od Nicoty, jež mne pohlcuje každou svou kapkou, každým svým tónem, každou vteřinou svého bytí. Už jsem spala hodně dlouho, dlouho v povlaku zapomětí a v hábitu temnoty.Už mě nebaví pořád se jen dívat na mé ztuhlé prsty jak se proškrábávají dřevenou rakví ven. Vyjou na mne vlci a zpívají své temné melosie na hold měsíci.Chci jen jeden jediný dotek, dotek z lásky.Prosím zahraň mne, polib mne pokud je to v tvých silách a já věřím, že ano.Věřím v Dobro, věřím v to, že příjdeš a to je to jediné, co mne drží při životě.Věřím!“a zavřela oči.
V tu chvíli se na obzoru Temné Země zjevilo světlo.Světlo tak oslňující, že oslepilo všechyn zbloudilé duše, jež bloudily nekonečně hustými mlhami zdejší krajiny.A ze světla se tvořila postava, postava s křídly, stále více se tvarovala do přirozenějšího tvaru a přibližovala se blíž a blíž. Blíž k rakvi, kde pomalu umírala zbloudilá duše Little Lilith. Jeho alabastrová tvář pohlédla do její a jejich oči se střetly.najednou ucítila vzrušení.Vzrušení, které nikdy předtím v životě na Zemi nepoznala.Bylo tak silné, že se málem neuměla nadechnout až ji začal svírat úzký černý korzet.Vycházelo to z jeho očí.Očí tak pronikavých jako vesmír sám.Kmitání jeho křídel rezvířovalo po okolí štěstí, lásku, naděje a víru. Najednou všechno v jeho bezprostředním okolí začalo hrát barvami.A nad ležící Little Lilith a záhadnou bytostí se vytvořila brána z duhy.
„Dokud jsi neuvěřila, že skutečně příjdu, brána do Podsvětí pro mne byla zavřena, ale teď tě můžu konečně vysvobodit.“ Vyřkl a dotkl se její ruky.Najednou v ní Little LIlith ucítila náhlý závan všech krásných a šimravých pocitů.Její prst naplňovalo štěstí, stoupalo dál do zápěstí a ona ucítila neskonalou víru.Ta stoupala do předloktí, loktu, paže.Ucítila nebojácnost a odvahu.Viděla jak jí kolem ruky poletují duhoví motýlci. Světlo, jež ji naplňovalo se rozšiřovalo do celého těla. Vyzařovalo jí z rukou, nohou , očí.
Byla naplněna láskou.Láskou, kterou si zasloužila.Láskou, na kterou čekala celý svůj život a bez ní šla i do Podsvětí a stále na ni čekala a nevzdala se a její naděje nezemřela.Riskovala strašně hodně, aby tento cit jednou poznala.Ale dokud neuvěřila sama sobě, neuvěřila tomu, že je jen v její moci, aby k ní Láska přišla, nikdy by se neobjevil biť jen žbibek tohoto citu bohů.Uvěřila.Jen ta jedna věc jí stačila k naplnění vlastních snů.Uvěřila sama sobě.
Chytl ji za ruku a společně vzletěli bránou ke hvězdám.