Krásná elfka - dvacátá čtvrtá kapitola - Pár těžkých kroků

Teď se Treisy doopravdy podobala elfské princezně.
Lissa pyšně vypla hruď usmála se.
"Co se děje?Vypadám příšerně že jo!?"vyjekla Treisy
Lissa však zakroutila hlavou:
"Vypadáte jako vaše matka,když se objevila po smrti vašeho otce jako královna elfů!Měla sice jiné šaty,ale jste si tak podobné..."vzdychla a spokojeně se usmívala "Vlastně...proč se na sebe nepodíváte?Od čeho jsou zrcadla?"ukázala na velké zrcadlo upevněné na jedné straně dveří šatyní skříně.
"To je pravda..."usmála se Treisy teď už klidněji a nažila se přejít k zrcadlu.Vrávoravým a nejistým krokem došla před zrcadlo.Vypadala nádherně,ani si nechtěla připustit že je to ona.Úžasem úplně oněměla.
"Koukám že ještě za tu chvíli budeme muset nacvičit postoj a chůzi..."zamyslela se Lissa
"Asi ano..."šeptla nejistě
"No tak se do toho pustíme!"
Treisy kývla a dívala se na Lissu,která jí právě předváděla jak má chodit:
"...Musíte chodit vzpřímená!Nesmíte se krčit,vypadalo by to jako neúcta k elfům!To prostě nejde!"
Treisy kývla hlavou a křečovitě se vzpřímila
"Ne...ne...ne...!Ne křečovitě!Uvolnit a narovnat!"
Tak se tedy uvolnila a narovnala
"Výborně!Představujte si knihy na hlavě,které nesmí spadnout!"
Opět kývla "Ale co ta chůze...?"
"Hned se k tomu dostaneme!A nehrbte se!"vykřikla a Treisy pochopila že špatné držení těla jí asi moc dobrou službu naprokáže,proto se tedy narovnala.
"Tak a teď chůze..."Lissa si mírně nadzvedla sukni,aby Treisy viděla styl chůze.
Vzpřímila se a středně dlouhými kroky šla dopředu.Vypadalo to jako by chodila nad propastí po tenkém prkně,protože neudělala ani jeden krok vedle.
"Šaty nechte vlát volně...Jen nesmíte jak se říká štrejchnout střevícem.To byste letěla na podlahu!"zastavila se na konci pokoje,spustila si sukni a šla stejně rovně jako před tím.
"Zkuste to a pamatujte:Nesmíte myslet na to jestli spadnete nýbrž na držení těla,to je to nejdůležitější!"
Treisy kývla zkusila to poprve,spadla.Podruhé,spadla.Na potřetí aspoň došla na konec pokoje pak opět spadla.Lissa jí okamžitě spěchala na pomoct
"Jsem v pořádku!"vykřikla a vstala "Štěstí že jsou v pořádku..."odechla si a tentokrát už i sebevědoměji,pomalu šla k oknům.Sice se párkrát zamotala,ale došla tam.Byl to pro ni celkem velký úspěch,tahle chůze jí dělala velké problémy.
"No...měli bychom už jít..."řekla zkroušeně Lissa
"ALe...já to nedokážu..."hesla překvapeně
Lissa se teď poprve zamračila a probodla ji pohledem "Tohle už od vás nechci nikdy slyšet!Vy si musíte věřit...Protože...protože víra je občas to jediné co nás někdy drží nad vodou!A bez víry ho nikdy nedokážete porazit!"Oči se jí zalily slyzami,které jí stékali po tvářích.
"Ale notak...!"rozběhla se k ní Treisy a objala ji."Nechtěla jsem vás rozbrečet..."
"Ale to ne...Já...Jsem jen...jen stará přecitlivělá a emocemi nabytá babka!"šeptla a odstrčila Treisy od sebe."Měly...měly bychom jít!"otřela si zlzy
"Ano..."Přikývla Treisy a usmála se,Lissa jí dodala mnohem víc sebevědomí.
Vykročila teď již vzpříměně a ladně z pokoje.Lissa šla hned za ní a přibouchla dveře.
Lissa šla první a otevírala jí dveře.Ale místo do velkého sálu otevřela dveře vedoucí naproti sálu
"Kam to jdeme?"zeptala se Treisy
"Tam kde se konají všechny slavnosti..."usmála se Lissa
"Tohle je slavnost?"podivila se
"No jistě že ano!"
"Aha..."
Lissa jen nevěřícně zakroutila hlavou.Za chvíli došly ke dveřím z borovicového dřeva-tedy aspoň si to Treisy myslela vonělo to tam jako kdyby byli v borovicovém lese.
Nasála tu vůni z plných plic a pak vstoupila do velké místnosti,která se mohla rovnat Velkému sálu,jenže nebyla vyzdobená žádnými kovy,ale byla vyzdobená rostlinami,květy a bylo v ní spoustu květin.
Na vedlejší straně byli velké dveře se stříbrnými záclonami,které sahali až na zem.Dveře byli dokořán otevřené a z nich se ozývaly desítky hlasů.
Treisy a Lissa vešly přesně v okamžiku,kdy z jiných dveří vyšel Larax...
Treisy se chvíli rozhlížela po místnosti,po květinách až jí pohled spočinul na Laraxovi.Ten na ni ořividně koukal víc než překvapeně.Div že mu oči nevypadli z důlků.
Chvíli si hleděli do očí,pak za Laraxem vstoupila královna.
Měla na sobě stříbrné volné šaty,s rozšířenými průsvitnými rukávy.Na sukni z hedvábí měla pár krajkových ornamentů,a na horní čati šatů,tam kde jí šaty zakrývaly krk měla malý nevírazný šperk.Přesto z té dálky z něj Treisy vyčetla že je tam elfsky něco vyrytého a u toho je malé srdíčko.Dnes už nebyla bosa,ze sposu šatů jí vykukovali střevíce.
Treisy si položila ruku na srdce a poklonila se stejně jako Lissa a Larax.Byli v místnosti jediní,protože všichni už čekali venku.
"Sluší ti to..."usmála se překvapeně královna "Ani jsem nečekala že přijdeš v šatech..."usmála se a otočila se k Lisse "Dobrá práce "
Lissa se usmála a otočila se k odchodu,než odešla ještě pošeptala Treisy do ucha "Uvidíme se později!A pamatuj nemysli na chůzi,ale na postoj a výraz tvého obličeje!"
"Dobrá..."usmála se a odešla k matce.
Vzpřímeně,sebevědomě,ladně,bez klopítnutí došla až k ní,když v tom jí v hlavě zazněl Lissin hlas "Ano!Zprávně!Tak to má být!"
Usmála se a nadechla se aby se zeptala,ale královna byla rychlejší
"Asi se chceš zeptat jak by to mělo probíhat..."Treisy přikývla,královna se usmála a pokračovala
"Nemáš se čeho bát...Nebudeš muset mluvit jen se prostě pokloníš a při tom si dáš ruku na srdce."
Přikývla "To by nemělo být tak těžké!"
Královna se usmála a dodala
"A ještě něco...!Chtěla bych abyste za mnou šli s Laraxem."
To jí poněkud vyrazilo dech...
Podívala se na Laraxe a pak na Ismeni,zase na Laraxe a zase na matku
"Fajn..."hesla
Pak se chvilku rozhostilo ticho.Jako první opět promluvila královna
"No...tak myslím že bychom mohli jít..."
Larax kývl,Treisy byla ještě trochu v rozpacích,ale skoro okamžitě nasadila svůj neutrální výraz,jaký viděla už tolikrát u své matky...