Krásná elfka - dvacátá devátá kapitola - Probuzení

Lissa a Larax stáli nad Treisyinou postelí s ustaraným výrazem.Dívali se na ni a do očí Lissy se pomalu hrnuly slzy.
"Bude to už týden co neotevřela oči..."zavzlykala.
Larax se na ni podíval a najistým hlasem řekl
"Však ona se probudí...Je silná...uvidíte...Musí se probrat!"
Lissa znovu zavzlykala a pak se vydala pomáhat do kuchyně.Larax si k posteli přitáhl křeslo a bez přestávky se díval na její obličej.Zmocnila se ho bezmoc a lítost.Nedokázal si představit že by mohl žít bez ní.Nedokázal si představit že by sklamal svoje lidi,vždyť on přísahal že ji bude chránit!Přísahal že ji dovede k Moritexovi!A zklamal...
Otevřely se dveře,Larax odtrhl oči od bledého obličeje a vzhlédl k nim.Vstoupila královna.
"Nic nového?"zeptala se s úzkostí v hlase
"Nic..."povzdechl si
"Nevím...jak sem to mohla udělat..."zašeptala a skácela se do prvního křesla
"Ismeni!Ty přece za nic nemůžeš...Moc dobře víš že to bylo nutné"ujišťoval ji Larax
"Dala jsem jí ukovat nové zbraně...A ona se možná ani neprobudí...Našla sem dceru a zase sem ji ztratila..."hesla a po tvářích se jí zkutálely dvě velké slzy.
"Probudí se..."řekl tichým hlasem.
Ismeni však už neregovala,vstala a odešla do svého pokoje.
Larax znovu pohlédl na bledý obličej blonďaté dívky.Žádná změna.Ani náznak toho že by se měla probrat.
Seděl tam takhle až do večera.Od té doby co ráno přišla královna se dveře už víckrát neotevřely.
Venku právě začal foukat slabý vítr,do toho se spustilo mrholení a ještě svítilo slunce.
Larax své pocity nedokázal udržet na uzdě,proto bylo venku tak divně.
Byla už tma a pokoj ozařovaly pouze plamínky zapálených svíček.
Laraxovi už pomalu padaly víčka.Nakonec mu přece jen hlava klesla a on opět usnul.Takhle spal už šestou noc.Nechtěl od ní odejít.
Bylo ráno,za celý týden to nejhezčí.Laraxe probudil paprsek slunečního světla,který mu příjemně svítil do obličeje.Ptáčci zpívali radostí.Nevěděl co se děje.
Posadil a zase zahájil to co dělal už po sedm dní,hleděl na obličej dívky,která ležela v bílých peřinách před ním.Ani si nevšiml že se jí do obličeje vrátila barva.Všechno mu splívalo dohromady.
Náhle se Treisyin obličej pohnul.Ústa se jí otevřela a vydala ze sebe dlouhé zívnutí.Potom se posadila na posteli a chytila se za předloktí.Neměla tam nic,kromě znamení elfů.Nebyl tam ani náznak kouzla,ani náznak toho že by jí s rukou někdo něco dělal.Přesto jí ruka pálila a bolela,ale cítila silná jako nikdy před tím.
Larax na ni koukal a zavalila ho vlna radosti.
Treisy se zmateně rozhlédla po pokoji,vzpoměla si že na posled viděla jen kamenou místnost.Teď však byla už ve svém pokoji.
Pak před sebou spatřila Laraxe a zarazila se.
Laraxovi už bylo lépe.Nejraději by skákal radostí.
"Co se děje?"zeptala se udiveně
Musela dát Laraxovi chvilku na odpověď než se z toho vzpamatoval
"Spala si celý týden..."
"Cože?"vykulila oči
"Jo..."kývl a doširoka se usmál
Treisy se ze široka protáhla a zívla.Chvilku po tom se otevřely dveře a vešla Ismeni.Nevěřícně na ní koukala a pak se Ismeni už neudržela a rozběhla se k ní.
Pevně ji objala a po tváři jí stékaly proudy slz.
"Promiň..."zašeptala
Treisy jí také objala a šeptla
"Tak co kdy vyrazíme?"
Ismeni se odtáhla a přeměřila si jí pohledem.
"Teď se ještě víc podobáš svému otci!No...a vlastně bych ti měla říct jak to všechno bude..."
Treisy kývla
"No...musíme se nejdříve dostat k otci Laraxe.Na velký boj se musíme sjednotit.Totiž ne všichni lidé umí kouzlit!A ještě než se tam dostaneme musíme..."Ismeni se zarazila a podívala se na ni nejistým pohledem.
"Musíme co?"nechápala Treisy
"Musíme..."opět zaváhala "Musíme zneškodnit vlčí lidi,jsou to spojenci Moritexe a mohli by ohrozit naše plány..."
Treisy se zachmuřila,ale kývla "Chápu...Kdy vyjeme?"
"Pravděpodobně už zítra..."řekl Larax
Treisy s úsměvem kývla a vstala,aby se mohla jít umýt a nasnídat...