Krásná elfka - třicátá první kapitola - Její vlastní oddíl

Tu noc se jí zdál divný sen.Stála na velké planině bez trávy,stála tam jen tak v bílé,obyčejné tunice a v měla svůj meč od krve.Několik desítek metrů před ní stál Sillar,dříve bílý tygr teď byl však špinavý od bahna.Tělo měl nazkrz propletené těžkými kovovými řetězy,které při každém jeho kroku,dýchnutí,pohybu zachrastili a to tak že běhal mráz po zádech.
Udělal několik kroků vpřed,ale byl stále stejně daleko od ní.Rozběhl se ale stále zůstával na jednom místě.Natáhla k němu ruku,aby mu byla blíž ani to však nepomohlo.Sillar byl stále na jednom místě a ona tam stála jako přikovaná.Potom se nebe na nimi zatáhlo a bylo lemované blesky.Vzduchem se nesl zlověstný a hluboký hlas,který řval jakési kouzlo.Sillar se náhle zastavil a pak padl na zem....
"Sillare!"vykřikla Treisy a prudce se posadila na posteli.Otevřela oči a podívala se kolem dokola.Pozádech i čele jí stékal studený pot a ona se celá třásla.
"T-t-to nemusí vůbec nic znamenat,vždyť...byl to jen sen!Pouhý sen!"říkala si tiše.
Náhle se rozlétly dveře.Lissa vkročila tiše do pokoje a v ruce měla hořící pochodeň.Vzpřímila se a tiše šla k posteli.
"Vy už jste vzhůru?"Vykulila oči a posvítila jí do obličeje.
Treisy chvíli chmuřila oči před světlem,ale pak roztřeseným hlasem řekla:
"Ano...ano...něco se mi zdálo...mám...mám se jít umýt a převléknout?"
"Ano..."přišvědčila Lissa a dodala "Pak vám pomůžu do vašich věcí,které sem teď přinesou služebné..."
Treisy kývla a celá spocená se odebrala do koupelny.Když se ponořila do horké vody přemýšlela o snu a to tom co by mohl možná znamenat.
"Už budete?Je nejvyšší čas se oblékat!"ozvala se Lissa a pootevřela dveře,aby jí tam hodila ručník.
"Jistě..."přikývla a omotala si ručkník kolem těla.Potom vyšla do pokoje,kde už na ni nedočkavě čekala Lissa.
"Tohle brnění je sice lehké,ale je pevné.Mělo by dokonce částečně usměrnit i úder sekyry!"usmála se a dívala se na brnění,které stálo opodál.
Treisy přikývla a také si prohlédla brnění.Nevěřila že něco tak slabého by mohlo zastavit úder sekyry.
Když Lissa viděla její nevěřícný pohled obratem dodala
"Tohle brnětí vám posílá Ismeni,prý že je to nejlepší výtvor elfských kovářů."
"Hm....nevypadá to..."
"No....možná nevypadá,ale Ismeni chce pro vás to nejlepší..."
"To je pravda...."přikývla šla za Lissou,která opět roztahovala závěs,za kterým se převlékne.
Lissa tam potom přinesla brnění,a ostatní věci,které si Treisy na sebe oblékne.
Jako první jí podala slabou košili.Potom silné,ale pohodlné kalhoty z černé kůže.Na košili si oblékla slabý kabátek,který byl dlouhý asi do půl stehen a ze stejného materiálu jako byly kalhoty.A na nohy si obula vysoké černé kozačky.
A pak jí Lissa pomohla s brněním.Bylo ze stříbra a každý plíšek byl pečlivě připevněný na ten další.Brnění muselo dát pořádnou práci a hlavně jeho stvořitel musel mít velikánskou trpělivost.Zapínalo se ve předu,na třech místech.
Lissa jí ho opatrně zapla nahoře u krku,kde spojila dva plíšky.Potom řekla
"Sražte ty so brnění co nejtěsněji!"
Treisy kývla a když dala k sobě obě části Lissa jí po celé dráze zapínaní přejela dvěma prsty.Brnění se spojilo v jeden celek.
Brnění nemělo rukávy z plíšků,ale místo toho je mělo z jemné černé kůže.Lissa už Treisy jen podala kožené rukavice.Treisy přišlo poněkud divné že její ruce budou nechráněné,ale řekla si "Budíž,třeba to bude mít výhodu!"
"Třeba ano..."přikývla Lissa a podala jí poslední součást jejího obleku.Velký vínový pás z dračí kůže u kterého už byly připevněny,dvě lehké pochvy na meč a pár schovek pro malé dýky.
"Dračí kůže?"vykulila oči Treisy
"Ano...."přikývla Lissa "Nosil ho váš otec,je z prvního draka,kterého přemohl..."
Treisy se usmála a převzala ho od ní.Zapla si ho u pasu a pak se podívala na Lissu a zašeptala
"Díky...za všechno...."
Lisse sjely po tvářích slzy a usmála se
"Není zač..."
Potom Treisy rozhrnula závěs a vešla do teď už světlem prosluněné místnosti.
"Máme nejvyšší čas!"upozornila ji Lissa a podávala jí dva jednoruční meče
"Ano...ano díky..."řekla a sepnula si svou divokou hřívu sponou.
"Takže půjdeme?Máte vše?"
Odběhla k posteli.Odhrnula polštář a z pd něj vzala malý medailonek,který si jako jedinou věc odnesla z tábora vlčích lidí.
"Teď už ano..."
Potom šla za Lissou,která jí ještě držela dveře.Chtěla jít velkou síní až ven,ale Lissa jí zastavila
"Ne,ne!Snad si nemyslíte že půjdete pěšky!Váš uhranutý hřebec už vás čeká!"
"Uhranutý?"zeptala se cestou
"Jistě!Nedá si od nikoho dát nažrat!Museli jsme ho kmit když spal!"
Treisy se zasmála a šla pořád vedle Lissy.Za nedlouho došly ke dveřím z černého dřeva,které jediným dotykem Lissa otevřela.A tam stál v celé své kráse připoutaný Briam a radostně odfrkoval.Treisy mu okamžitě kouzlem rozčesala hřívu aby vypadal k světu.Lissa potom podotkla
"Než jsme ho vykartáčovali,tak ho museli držet čtyři chlapi!A než dostal sedlo..."zvedla oči v sloup.
Treisy se pousmála a šla k němu.Pohladila ho po hřívě a jeho hlavu si přitiskla na rameno.
"Ráda tě zase vidím příteli..."
Briam nedočkavě přešlápl a ona uchopila jeho uzdu.
"Tak zatim ahoj..."usmála se na Lissu,která jí ještě zamávala.
Potom na něj vyskočila a společně vyjeli za brány zámku.
Treisy se zarazila,viděla před sebou snad statisíce elfů oblečených v brněních,desítky draků,koní,jednorožců a vlků.
Napravo od ní stála Ismeni a Treisy hned zamířila k ní.
Ismeni na sobě měla také brnění.Bylo stejné jako to Treisyno jenže zlaté.
"Mami!"seskočila z koně.
"Ach tady ji máme!"usmála se Ismeni.
Treisy zmateně koukala na Ismeni a na vojáka co stál před ní.V tom samém okamžiku přiběhl Larax hlasajíc že je všechno připravené
"Výborně..."usmála se Ismeni a otočila se k Treisy mrkla na ni "Pojď a Briama vezmi s sebou."
Treisy kývla a šla za mužem,Ismeni a Laraxem s uzdou Briama v ruce.
Šli stranou jen kousek na odlehlou mýtinu,kde stála snad stovka bojovníků na bílých koních.
"Tak..."usmála se Ismeni "Tohle je tvůj oddíl vojáků!"
"M-můj oddíl vojáků?"
Ismeni přikývla "Chci...tedy chtěla bych..."Treisy doplnila větu az ní "abys jela do tábora vlčích lidí..."
"Přesně tak..."vydechla Ismeni a dodala "Musíte jet už teď!Máš tu kdispozici sto sedmdesát vojáků-žen i mužů,se kterými musíte zaútočit na vlčí lidi a musíte zvítezit!"
"Jistě..."přikývla Treisy a poklonila se vojákům "Takže chtěla bych vám říci jen jednu zásadní věc!"vojáci zmlkli a poslouchali "Pokud uvidíte královnu Okamaru,dejte si na ni setsakramentský pozor,ale to neni všechno!Chci vám říct že boj s ní patří k mému osudu,takže vás chci poprosit,když spolu budeme bojovat ikdyby mě zabíjela nepleťte se do toho,protože to bude moje a moje prohra!Kdybych náhodou padla tak bitvu dobojujete beze mě!JASNÉ!?"křikla
"Ano!"ozvali se v ten samý okamžik vojáci.
"Dobře!"křikla a objala matku "My pojedeme..."
"Dobrá....nechceš aby jel Larax s vámi?"
"Jak bude chtít..."
Ismeni se na něj podívala a on kývl "Pojedu!"
"Dobře!Takže se sejdeme u Oniuse!A HODNĚ ŠTĚSTÍ!!!"popřála jim
Larax si přivedl svého koně Ogoxe a vyrazili.Asi tak za čtyři hodiny dojeli na nejbližší hranice Elfské země a vyrazili vstříc ostrému boji!