Krásná elfka - třicátá třetí kapitola - Začátek

Dughan těžce oddechoval.Ležel na zemi.Jeho tělo stále svírala kletba,která mu nedovolila pohnout ani svalem.
Treisy ho propichovala pohrdavým pohledem a potom se mu podívala do očí,které se mu mezitím zalily bolestnými slzami a řekla
"Tak zaprve..."řekla nepříjemně chladným tonem "Nejsem tvoje a už vůbec ne tvoje dcera!Moc dobře to víš,víš co já cítím,víš jak se cítím!Ale bohužel nemáš proto pochopení!Nikdo z vás v sobě to pochopení nenašel!"zasyčela a přelétla pohledem po všech přítomných všichni se na ni dívali pohledem plným nenávisti a zklamání.Pokračovala "A pokud jde o něj..."ukázala na Laraxe a podívala se Dughanovi hluboko do očí "On je teď můj jediný přítel!Když...."podívala se na Okamaru a nenávistně křikla "Když mě Sillar zradil!"
Okamaru přihmouřila oči a přemýšlela co dál.Potom se stanem rozezněl její nenávistný a hlas "Myslíš si snad že jsme úplně neschopní?Jistě že s tebou musel jít náš špeh,nejsme tak úplně tupý jak si o nás elfové myslí!"po tvářích jí opět tekli slzy,ale Treisy to dojímalo jen uvnitř.Navenek měla drsný a chladný výraz.S roztřeseným hlasem řekla
"Ne....Pokud by vaše inteligence dosahovala takových výšin jak ty říkáš,vzdali byste se!Neohrožovali byste své rodiny a vaše klany by přežili pokud byste sloužili dobru...Moc dobře víte že proti elfům nemáte šanci,ale přes to všechno nechce být na naší straně..."Viděla jak se Mariya nadechuje,ale skoro vzápětí dodala "Jistě já vím...Už od začátku,kdy jsem život začala aspoň trochu chápat tak jsi mi hlavně ty Mariyo vtloukala do hlavy že tvrdohlavost je jedno bez čeho se prostě nedá žít...Teď už vím že ses moc mýlila,tedy aspoň pro někoho kdo ke tvojí rase nepatří..."Pokrčila rameny a podívala se na Laraxe,který si svůj škrábanec od meče mnul prsty a pokývala na něj hlavou "No...myslím že tím bychom tento rozhovor mohli ukončit!Uvidíme se za hodinu před táborem...a s tebou Okamaru při boji o naše životy...Tak ať jsou vaše meče potřísněny krví..."Dodala jak se slušelo před začátkem války a stáhla kouzlo,které svíralo Deghana,pak se společně s Laraxem vydala ze stanu.Měla nepřítomný výraz a dívala se do země.
Koně už na ně netrpělivě čekali,ona ač nerada tohle místo opouštěla sedla na Briama a uháněla s ním pryč.

Dojeli na místo,kde na ně už nedočkavě čekala spousta vojáků....Reisa se jako první zvedla a hrdě se na ně dívala.Larax vypadal rozrušený a Treisy jela v sedle se svěšenou hlavou.JEla zhrbená tekže něco nebylo v pořádku to Reisa poznala okamžitě,ale zůstala stát.
Treisy sklíčeně sesedla z koně a přiškrceným hlasem řekla
"Připravte se za půl hodiny vyrážíme!"
Nepodívala se na ně nýbrž pořád hleděla na špičky svých vysokých bot.Larax se na ni starostlivě podíval,ale ona znovu nasedla na koně a rozjela se kamsi pryč.
Larax se za ní díval a doufal že neudělá nějakou blbost.
Treisy se rozjela na místo kde jako malá trávila hodně času se svými dvěma přáteli.Ten první se jmenoval Hayns a druhá přítelkyně se jmenovala Jeyna,oba se však se svými rody přestěhovali jinam...
Místo se jmenovalo Garlen a byl to vyvýšený břeh nad malou říčkou.Pamatovala si všechno co tu zažila a chtěla se tam naposledy podívat.
Briam uháněl jak nejrychleji mohl a proto tam zachvilku dorazili.
V tu chvíli by se ve Treisy nikdo krve nedořezal.Na pahorku seděly dvě siluety a mezi nimi bylo volné,tam sedávala ona...Krátce zaváhala.Ale když se obě dvě siluety otočily a viděly koně věděla že není cesty zpět.Seskočila z Briamových zad a se slzami v očích kráčela k těm dvoum,kteří už ostražitě stály.
Nebála se,přesto nevěděla co od nich může čekat.Šla vzpřímeně,ale její neutrýlní výraz jí nešlo zachovat.Tentokrát už emoce nedokázala udržet.Slzy se jí valily sami z očí,ale nenaříkala,nevidala jediný zvuk.
Když přišla až k nim poznala že za těch osm let co je neviděla se vůbec nezměnili,jen dospěli.
Jeyna měla na pravéstraně bílou kožešinu s občasnými šedými fleky,na hlavě měla zelenožulté oko,které se upínalo na Treisy stejně jako to druhé lidské.Na levé straně jí vlály čistě bílé vlasy dlouhé až ke kolenům.Její svalnaté paže zdobily ornamenty štěstí.Na sobě měla obyčejné plechové brnění zpod kterého jí vykukovala bílá košile.Kalhoty měla z jednorožčí kůže,což se Treisy hnusilo,ale věděla že teď to musí překousnout...
Když se podívala na Haynse viděla toho malého kluka,který na ni vždycky stříkal vodu a báječně se u toho bavil.Svoji levou stranu těla měl pokryt hustou černošedou srstí.Oči,které kmitaly z Briama na Treisy měl obě tyrkysově modré.Jeho druhá polovina těla byla snědší než ta Jeynina.Černé vlasy,které měl také dlouhé mu sepjali sponami.Na sobě měl červeno černé brnění a tmvé kalhoty.Bylo vidět že to dotáhl vysoko,protože oproti Jeyně vypadal jako zámožný pán.
Treisy se zastavila,když viděla jejich přísné výrazy.Ale řekla si že snad nemohou být natolik zkažení aby jí zabili bez boje.A když na ni zaútočí tak je prostě bude muset naučit jak se mají chovat...
Šla tedy dál,ale nesadla si.Stála mezi nimi a hleděla na hladinu řeky.
Heyns se na ni stále díval a ona to cítila.Věděla že by mohl každým okamžikem zaútočit.Cítila že v něm dřímá zloba vůči ní...
Náhle Jeyna promluvila nervozním a nejistým hlasem
"Treisy...Proč si sem přijela..."
Treisy sevřela rukojeť svého meče a zadržovala slzy,chvíli trvalo než se oba dočkali odpovědi
"Chtěla jsem se vrátit tam,kde sem v životě zažívla ty nejšťastnější chvíle.Tam kde sem vždycky uměla žít..."vynechala svůj ledový ton a mluvila otevřeně a upřímně.
Slyšela jak se za ní Heyns ironicky uchechtl,ale nebrala to vážně...Za chvíli jí stejně i on řekl svoje
"Ale prosim tě..."řekl ledovým tonem "Neměla si se vůbec vracet!Bylo by to tak nejlepší...nechápu jak...jak sem mohl být přítelem elfa,který započal naší zkázu!"
"Heynsy..."řekla pevným hlasem "Nikdy se nezměníš...Už navždy budeš ten arogantní a krutý vlk...Ty jsi pravým důkazem toho jaký vlčí lidé opravdu jsou!"
řekla a otočila se na něj.Její upřínost ho úplně odrovnala.Hleděl jí do očí a nevěděl co říct.
Usmála se a dodala
"Navíc pochybuju že sis jako malé dítě uvědomoval svou nenávist k elfům!"
Heyns povytáhl obočí a řekl
"Nenáviděl sem elfy nikdy tolik jako teď...Neměli tě nechat na živu,měli tě zabít!"zasyčel.
Tohle ji ranilo ze všeho nejvíc,ale s horečným klidem mu odpověděla "Máš pravdu...bylo by to tak lepší...možná...Ale nebyl by už nikdo kdo by se mu postavil!Kdo by se postavil Moritexovi...Kdo by ho zničil!"
"Nikdy ho nepřemůžeš!"křikl
a ona dodala "To si myslíš ty..."
Potom se otočila a odešla k Briamovi.JEště slyšela jak Jeyna nadává,ale jí to bylo jedno.Věděla jak na tom je.Teď si to konečně srovnala v hlavě - snad je připravená čelit svému osudu...