V plameni je tvoje spása

"Sarah, nestůj u toho okna!," zaznělo zoufalé volání matky. Sarah se dívala, jak nejblíže stojící Necromancer zapálil loučí poblíž stojící dům. Plameny se i hned daly do slastného olizování dřevěné konstrukce domu. Stoupaly výš a výše a jako by jim to nestačilo, přeskočily na sousední dům.
Pomalu, ale jistě se blížily k domu, kde bydlela Sarah se svou matkou. Už tady byly. Dřevo bolestně zakvílelo. "Sarah!" a frost bolt zasáhl ukrytého ghúla.
"Kde je jeden, tam jsou jich mraky," znělo jedno staré přísloví. Přes plameny se k nim sápali kostlivci a další ghúlové. Bylo kupodivu, kolik se jich může vejít do tak malého domu. Matka zoufale metala kouzla na všechny strany, ale přesila je přesila.
Jedna rána Zahnutou holí čarodějného doktora patřící Nemrtvému mágovi rozhodla o matčině smrti. Sarah to kupodivu nevadilo. Dál fascinovaně upínala svoje černé oči do ohně. Temný mág se na ni dlouze díval a v hlavě se mu rodila zvrácená myšlenka, jak využít tohoto lidského mláděte. Zamumlal kouzlo a plameny přeskočily na dívku. Ta se jich vůbec nelekla a nechala se jimi dál stravovat, jakoby byly jejími přáteli. Minuta po minutě utíkaly neuvěřitelně pomalu, než se plameny stáhly. Ze Sarah se stala nemrtvá.
Všechna další slova se jí vratila z jejích úst. Oněměné
si prohlížela své ruce, jenž místy chybělo maso, a tak se odhalila kost. Barva dostala mrtvolně fialový nádech.
Z obličeje se ztratila vitalita, oči mdlé bez života. Jediné, co na ní zůstalo při staru byly její dlouhé vlasy.
Sarah pocítila novou sílu, cítila sílu ohně, prostupovala jí, živila jí, byla její životodárnou silou.

(pak ještě dopíšu)