V Nebi?

„Hmmm“ Řekl si: „Tak tohle je asi, Nebe.“ Rozhlédl se po pusté, bílé pláni...nikde, nic. „Je tady, tak nějak, trochu moc Mrtvo.“ Zasmál se svému, nepříliš vydařenému vtipu.
Nebyl tu nikdo, kdo by se na něj opovrhlivě podíval a tak mu hodnou chvíli vydržel skvělý pocit osobního kouzla.
Sklonil hlavu, „Chybí mi boty“ konstatoval k Prázdnotě. Odnikud se ozvala, naprosto jasná odpověď, „....“
Rukama si objal lokty a nasál vzduch mezi stisknutými zuby. „Pěkný ráj, je tu zima jako za Polárním kruhem. Hmmm, popravdě nevím jaká zima je za Polárním kruhem. Vlastně jsem nikdy nebyl za Polárním kruhem.“
„....“
,Bůh opravdu není zrovna výřečný, Pomyslel si raději jen pro sebe. Už ho to přestávalo bavit, a to strávil v Nebi teprve několik minut. I když nemohl, přirozeně vůbec tušit kolik času uběhlo od chvíle kdy poprvé spatřil...no...Nebe. Tedy pokud v Nebi vůbec Existuje něco jako Čas.
Pár chvil mu postačilo k názoru, že celé Nebe skvěle zná
a pamatuje si z něj každý detail... ,Bílo,
nechtěl aby si snad Někdo myslel, že se třeba rouhá, ale Nebe mu připadalo až trochu moc...(nudné).
„Plop“ /Tento výraz není zcela přesný pro zaznamenání zvuku vydaného Prázdnotou, ale neexistuje žádné slovo vyjadřující to co se rozlehlo Pustinou./
Vedle sebe ucítil rozvířený vzduch. Pomalu otočil hlavu, avšak tělo zůstalo strnule vzpřímené.
Stála tam dívka. Její krátké černé vlasy, zářily uprostřed Bíla.
„Ahoj“ povídá s úsměvem, „Ty jsi Bůh?“
„Hmmm, Nemyslím si, ale možné to je…Jestli může být Bůh bez bot.“
„Tak...Jdem“
„A kam?“
„No, nevím třeba...tam“ mávla neurčitě někam do prostoru a chytila ho za ruku.