Krásná elfka - třicátá osmá kapitola - Vypravování

Ráno se vydali na cestu do hradu,bylo ještě šero a kolem nich se rozprostírala neprostupná mlha.Než dojeli k řece Kathana museli si rozmyslet nejkratší a nejjednoduší cestu.Přes mlhu totiž ani pořádně nevěděli kde jsou.Larax jel tedy raději v popředí a vedl je.
Treisy s Daltarnem a Reisou jeli vzadu a dávali pozor,aby se nikdo neodpojil.
Když dojeli k řece nikomu se nechtělo po pás do vody a tak skoro všichni řeku překročili pomocí kouzla.
Jen Larax s Ogoxem řeku projeli po svých.Když se Ogox na svýs silných nohách konečně dokázal vyškrábat ven,byla Laraxovi zatracená zima.Ikdyž nechtěl dát najevo že to tak je každý to poznal,protože se zimou celý třásl.
Treisy na něj koukala a vrtěla hlavou,proč také nepoužil kouzlo...Pak povytáhla obočí a nechala to plavat.Zatím se ubírali cestou k hradu.
Když tam dojeli most přes hluboký příkop už byl sklopený takže mohli v klidu projet.
Jakmile překročili stabilní,dřevěný most ocitli se na prostorném nádvoří.Stáli tam a prohlíželi si vysoké hradby pevnosti.
Jediný Larax se odebral do stájí,které byli hned jeho po pravici.
Treisy si stále ještě prohlížela zdi vysoké pevnosti,potom ji z jejího údivu vytrhl známý hlas stařenky
"No tak...panstvo!Rychle dovnitř!Musíte se připravovat!"Lissa burcovala všechny,kteří byli od ní na pět metrů daleko.Jenže to nebyl důvod proč tady křičela,chtěla najít Treisy.Nebyla si jistá jestli zkoušku přežila ve zdraví.Když však zahlédla osobu s blonďatými vlasy a s černými proužky,která sedí na uhlově černém koni,bylo jí jasné že se vrátila.
"Paní...!!!"křikla a Treisy se téměř okamžitě otočila
"Lisso!"vykřikla Treisy a seskočila z Briama.Pomalými,dlouhými kroky kráčela k ní a pak ji obejmula.Lissa ji také obejmula,ale její objetí ji bolelo.Rameno se ještě zdaleka nezahojilo a ikdyž bylo pevně obvázané jakýkoli pohyb s ním jí působil bolest.
Zkřivila obličej,ale tak aby to Lissa neviděla.Když ji konečně pustila usmála se a řekla
"Musíte se jít podívat na královnu!Už se na vás nevýslovně těší!"
"Vážně?Tak to baychom šly!"řekla plná rodosti a naděje že bude moci konečně někomu říct co ji tíží uvnitř,na srdci.
Šly dveřmi,které před chvílí použil Larax.Ocitli se u dvou velkých schodišť.Lissa chvíli přemýšlela,kterými se mají dát.Pak se rozhodla pro to co vedlo na levou stranu a bylo poněkud elegantnější než to pravé.
Vyšlapaly bez mála čtyřicet schodů a pustili se dlouhou chodbou plnou dveří.Zastavili u dveří,které byly vykládané stříbrem a Lissa Treisy upozornila
"Když budete hledat prince Laraxe tak tohle je jeho pokoj!"
Treisy přikývla.Potom šly dál.Zastavili se u pátých dveří od konce a Lissa řekla
"Tohle je váš pokoj!"
Treisy znovu přikývla.Lissa přistoupila k vedlejším dveřím
"Tady je královna..."řekla a otevřela dveře.
Královnin pokoj byl chudší než ten co měli v mramorovém zámku.Všechno v něm bylo z obyčejného borovicového dřeva.Ale Treisy věděla proč tomu tak je,nebo si alespoň troufala si to myslet.Král měl nejspíš málo peněz na rozlehlé vojsko a musel zámek trochu ochudit...To chápala.Když pohlédla na velké okno uviděla u něj stát vysokou dámu v oděvu z jednorožčí kůže.Ismeni stála a pořád hleděla z okna.Ani si jich nevšimla.Teprve až když si Lissa hlasitě odkašlala a při odchodu zabouchla za sebou dveře královna odtrhla svůj pohled od lesa.Její oči byly smutné,ale jak uviděly Treisy hned zářily radostí a spokojeností.
"Treisy..."hesla a usmála se
"Mami..."zašeptala Treisy a pomalu kráčela k ní.
Ismeni rozevřela ruce připravená obejmout svou dceru.Ale jak se k ní Treisy přiblížila ucítila že něco není úplně v pořádku a ukázala na poraněné rameno
"Je to vážné?"
"Ne..."zakroutila hlavou
"Proč si to nezacelíš...?"
"Protože....."osmlčela se "Nechci..."
Ismeni pokývala hlavou a lehce ji k sobě přivinula.
"Budeš mi...."
"Budu ti vyprávět...ale odpusť pokud se neudržím...Já už tak je to pro mě těžké..."
"Nemusíš mi to říkat pokud nechceš!"
"Ale já chci...potřebuju už někomu říct co mě tíží...třeba se mi pak uleví..."
Ismeni se usmála.Vzala ji za ruku a dovedla na postel kde si obě sedly
"Tak povídej..."
Treisy se nadechla a začal své vyprávění od chvíle kdy naposledy navštívila tábor
"Já...rozhodla jsem se že navštívím tábor vlčích lidí ještě než začne boj.Chtěla jsem jim nabídnout aby se vzdali.Larax šel se mnou.Když jsem jim to však podala tak jak jsem jim to chtěla podat Larax mě zastavil.Dughan na něj zaútočil s tim že nikdo nebude jeho zastavovat nebo co to mlel.No...tak sem na něj použila obrané kouzlo.Pak jsme s Laraxem odešli"vynechala tu část kde se setkala se svými přáteli a pokračovala až od začátku války
"Tak jsme se vrátili k jednotce.Požádala jsem Reisu-jednu bojovnici aby hlídala se svými muži jinde a to samé aby udělal Larax.A já s hlavním vojskem sem zůstala uprostřed.Nejprve se na nás hnalo jedno malé vojsko,které jsme převálcovali a pak jsem zjistila že..."odmlčela se a pokračovala "že další dvě malá tahnou k Laraxovi a Reise.Tak jsme vyrazili proti tomu,které vedla Okamaru.Bojovala sem a rázem se ocitla na konci té mely.Tam už byla zraněná Okamaru.Ránu jsem jí zacelila a začaly jsme spolu bojovat.Ani nevim jak,ale najednou klesla nakolena a pak..."vyhrkly jí slzy "pak prostě klesla...A já ji tam nechala...chtěla...chtěla jsem se vrátit do středu dění bitvy,ale najednou z ní vyjel muž,který jí miloval.Znala jsem ho taky ho musela zabít a při tom Dughan střelil tři šípy,které mě zasáhly.Kdyby se tam pak neobjevil Larax asi by mě dokázal zabít...A pak už si nic nepamatuju...probudila jsem se až na hranicích v náručí jednoho kluka-Dalatarna..."domluvila a vzlykla.
"Běž si lehnout...to teď potřebuješ ze všeho nejvíc..."šeptla Ismeny
"díky..."zašeptala a odebrala vedle,stěží si sundala brnění a šaty,protože pak okamžitě usnula