Krásná elfka - čtyřicátá kapitola - Hádka

Než slunce zapadlo seděli oba dva na zábradlí a koukali jak červenooranžová zář pomalu mizí za stromy.Stmívalo se,ale ani jednomu z nich to nevadilo.
"Stmívá se měli bychom si jít lehnout..."řekla Treisy a podívala se mu do zelených očí
"Pravda"přikývl a dodal "Je mi s tebou dobře..."
Treisy se na něj překvapeně podívala a raději hned odešla.Nechala ho tam stát jako už tolikrát zanechala Laraxe.
Díval se na ní zelenýma očima a cosi se mu honilo hlavou.Z jeho myšlenek ho vytrhly rychlé a těžké kroky.
Díval se do tmavých dveří,kde se pomalu rýsovala svalnatá postava.
"To asi nebude Treisy..."řekl velmi tiše a pozorně sledoval stín.
Za chvíli se ve dveřích objevil Larax.V obličeji se netvářil zrovna mile,když Daltarna spatřil.
Daltarn se tvářil jako že nic,ale tušil co mu Larax chce...Byl trochu znepokojený...
Larax šel k němu dlouhými kroky a zastavil se půl metru před ním a zabodl mu ukazováček do hrudi
"Co si sakra myslíš?!"
Daltarn se na něj ironicky podíval,bylo mu jasné kvůli komu přišel
"Přišel si mi vyhrožovat?!"
Larax mu prst zabodl ještě hlouběji a podíval se mu do očí nenávistným pohledem
"Jo...!Něco v tom smyslu!"
"No tak to si nech na potom!Protože já ti jí nedám zadarmo!"
Dívali se z očí do očí a těžko by se dalo určit ,čí pohled má v sobě víc nenávisti vůči tomu druhému.
"Na to zapomeň...nebudu se o ní tahat!Neni kousek hadru!Navíc co si pro ní ty?!"Larax už téměř řval
Daltarn mu odpověděl klidně a vyrovnaně
"Já?Možná víc než ty!Ty si jen prachobyčejný člověk!"
"A co?Myslíš že lidé jsou slabší než elfové!?"
"Ne...Lidé ne...ale ty si jen slaboch!"
To Laraxe dopálilo.Nečekaně Daltarna praštil do tváře,až mu rosekl ret.
Z rtu mu odkapávala krev a on se jen ironicky usmál
"Nic víc neumíš?"práskl Laraxe pěstí do tváře až ho schodil na zem.
Když kolem Laraxe procházel svými lehkými kroky ještě dodal "Navíc...nezapomeň že to ty si započal naše seznámení!Svěřil si mi její život,tam u vlčího tábora!"
Larax ležel na zemi těžce dýchyl.Teď si že kdyby na něj počkali,tak by se tohle nemuselo stát!
Tvář ho bolela jako čert.Nikdy netušil že ti hubeňouři mohou dát takovou ránu.
Každopádně věděl že to nenechá jen tak.Ale věděl že teď za Daltarnem nepůjde.Měl by se na zítra vyspat a zítra mu řekne svoje!
Vstal a rychlými kroky šel do svého pokoje

Daltarn si mnul bradu a pořád se usmíval.Mířil k pokoji kde předpokládal že bude Treisy,šel pomalu a prohlížel si chodby.Zahnul v pravo a šel dlouhou chodbou,která měla spoustu dveří.Prošel kolem postříbřených dveří a uvědomil si že Larax bylí jen o pár dveří dál než Treisy.Ale neznepokojovalo ho to.

Larax právě zahýbal do chodby kde měl svůj pokoj,ale uviděl tam tmavovlasého elfa a okamžitě se schoval za roh.Odtamtud pozoroval co se bude dít.

Daltarne měl pocit že ho někdo sleduje,proto se ostražitě rozhlédl,ale nikde nikoho neviděl.Odpočítal si několik dveří a zaklepal.
Dveře se otevřely a dívčí hlas ho pozval dál.

Larax posmutněl.Měl špatnou náladu a zkažený celý den.NAštvaně vylezl z poza rohu a šel do svého pokoje.
Když vešel zrovna mu v něm Lissa a pár dalších služebných uklízely
"Ven!"sykl a ukázel na dveře
Lissa na něj podivně pohlédla a poslal ostatní pryč.Ona však neodešla.Dívala se Laraxovi do modrých očí a pak tiše řekla "Stalo se něco!?"
Larax přikývl.
"Je to něco s Treisy že ano?Ten ztrápený výraz jsem u tebe už viděla tolikrát,když si u ní seděl."
Larax jen vzdychl a šel k židli u okna na kterou se posadil.
"A co je příčinou?"zeptala se
Larax se na ni podíval podivným pohledem a v duchu si myslel Zvědavá babka!.Jak ho tahle myšlenka napadla Lissa skrabatila obočí a podívala se na něj přísným pohledem.
"No....vlstně je to jeden elf co si o sobě myslí bůhví co..!"
"Jo já už vím...ten tmavovlasý urostlý...Co chodí za Treisy!"
"jo přesně ten!"zavrčel
"No..viddím že nemáš nejlepší formu...nechám tě o samotě!Ale pamatuj si že když už se bude rozhodovat mezi tebou a tím elfem,její rozhodnutí musíš respektovat!"
"To vím..."zavrčel
Lissa se otočila a odešla pryč,nechala ho tam sedět v jeho rozbouřené povaze...