Dva světy
Dva světy
Anotace: Toto má být kniha,která ukazuje,jak se lidstvo chová k přírodě a jak nám to příroda může jednou sama oplatit. Prosím o pozitivní i negativní komentáře.
Prolog
Země,co je země,co je domov,co je láska.Člověk nedokáže rozlišovat co je sen a co realita.Naučili jsme se všechno brát jako samozřejmost.Ale co když to není tak úplně samozřejmost.Co když se to může všechno změnit.Zákony,které jsme si vymysleli,a kterýmivěříme,že se Země řídí.Země má ale svoje vlastní zákony,které si může měnit,jak se jí zachce.A nikdo jí v tom nemůže zabránit.Kolikrát už lidstvo bylo svědky takovéto podivné „změny nálady?“Mnohokrát.Právě tento příběh má být důkazem toho,že by se s tím vším hlavně se vztahem člověka se Zemí mělo něco udělat.Protože ne všechno musí být takové jaké to vidíme.
Červen,Miami
Greg se právě chystal zapnout svůj počítač.V této firmě pracoval už deset let,ale až teď se jim povedlo dosáhnout stoprocentní účinnosti.Venku asi pět kilometrů od něho se právě prováděl pokus se zbraní do které strčila americká armáda miliardy.Šlo o zbraň způsobující ohromné zemětřesení nepříteli.Nikomu nedocházela podstata tak strašné zbraně,jen Gregovi.
„Tupci,úplní blbci,“říkal Greg,když se dozvěděl,že se tuto zbraň pokusí vyzkoušet.Ale proč právě tady.V blízkosti Miami.Jestli se něco stane už to nikdy nikdo nevrátí zpátky.Gregovi se z toho dělalo zle.Nejhorší tom všem bylo,že k tomu dali souhlas politici.Tohle bylo přece naprosto šílené.Nikdo nevzal v potaz tu strašnou vlnu,která se objeví ihned po zemětřesení.Jenže jeho stejně nikdo neposlouchá.Jim jde jen o to mít lepší zbraň než Čína a Korea.A právě on Greg Mullins měl být ten,kdo to všechno spustí.On který má rodinu.Co když se mu něco stane.Jenže on už nemůže couvnout,protože už podepsal smlouvu,která pojednávala o jeho mlčenlivosti,neboť pracuje pro armádu.Naštěstí je protiseizsmickém bunkru,který ho měl před tím strašným osudem ochránit.
Právě se rozsvítilo zelené světlo,které znamenalo,že je vše připraveno.Jenže Greg se necítil být připraven.Cítil se nějak divně.Nevěřil té zbrani.Co když jí podcenili.
„Když budete dělat přesně to,co máte nic se vám nestane.“Tak přesně tohle mu řekl šéf,když mu říkal,že má špatný pocit.Jenže tady nebyl nikdo zvědavý na jeho špatný pocit.
Gregův prst se přibližoval ke klávese ENTER.Čas jako by se najednou zastavil.Cítil svůj dech a také jak mu bije srdce.Měl úplně studené ruce a na čele se mu třpytil pot.Konečně!Zmáčkl to.Ale nic necítí.Ještě pořád žije.Tak obrovské zemětřesení,které může tahle zbraň vytvořit by musel cítit i on tady dole v bunkru.Stoupl si a chtěl se opřít.A pak to přišlo… Země se mu otřásla pod nohama.Otočil se.Na zdi viděl,jak se po ní klikatí čára.Proboha.Teď už věděl,že se z toho nedostane živý.Ale on jim to říkal.Rychle se rozběhl ke dveřím.Ty ale nešly otevřít.Z bezpečnostních důvodů se samy zavřely.Je tady zamčený.Zemře tady.Greg si sedl do křesla.Nezbývalo mu nic jiného než čekat.Čekat až přijde jeho vlastní smrt.Zdálo se mu to jako hodiny.Čára na zdi se pomalu rozšiřovala až byl celý bunkr prasklý vejpůl.Celý bunkr se na něho valil.Zdi se propadaly.A pak.Strop se na něho zřítil a Greg už nic neviděl.Už nemusel nic řešit.Byl první z mnoha,které tato zbraň zabila a bude další.Gregovi to ale už bylo jedno.Už mu bylo úplně všechno jedno.Obklopila ho tma.
Michel ležela na pláži.Opalovala se právě měla před zkouškami a potřebovala si trochu oddychnout.Stoupla si na rozpálený písek a šla směrem k moři.Chtěla si zaplavat.Jedním skokem skočila do vody a nechala se unášet mořskými vlnami.Cítil každý pohyb země.Najednou pod sebou ucítila otřesy.Chtěla si stoupnout na nohy,ale byla už příliš daleko a na zem nedosáhla.Na nic nemyslela.Domnívala se,že to nic nebylo.Začala znovu plavat,tentokrát směrem k pláži.Netušila ale,že to je její poslední plavání.Zaslechla hlasy.Musela se soustředit,aby jim rozuměla.Někdo na ni křičel z pláže.Z těží ho šlo slyšet.Pak ho ale zaslechla.
„Pozor,vlna.“
Michel se otočila.Jenže to neměla dělat.Za sebou viděla valící se masu vody.Rychle se k ní přibližovala.Michel začala plavat k pláži.Vědělaa ale,že už to nestihne.Naposledy se zastavila.Podívat se,jak je vlna daleko.Před ní stála obrovská vlna nejméně padesát metrů vysoká.Obrovská stěna vody se přes ni převalila.Stačila se ještě naposledy nadechnout než ji spolklo moře.
Vlna se přibližovala stále blíž a blíž k pláži.Lidé na sebe navzájem pokřikovali,ale nikdo se vlastně neslyšel.Všichni pobíhali okolo.Někteří lidé se snažili běžet pryč,jiní telefonovali domů,aby řekli ostatním co se děje.Našli se i tací,kteří si to všechno natáčeli na kameru.Stihl sem dokonce přijet i televizní štáb a vysílali na živo.Nad městem kroužila helikoptéra a všechno zabírala z vrchu.
Vlna se přibližovala k pláži.Lidé strnuli.Neschopni pohybu.Vlna byla deset metrů o nich.A najednou jim to došlo.Oni tady zemřou.Rozutekli se na všechny strany jen aby se zachránili.Šlapali na sebe.Čas se zastavil.Navzájem se udupávali.Vlna ještě nikoho nezabila a na pláži už leželi mrtví.Někteří dostali infarkt nebo mrtvici jiní byli ušlapáni.
A pak to přišlo.První vlna se převalila přes pláž.Těla plavala v moři.Nikdo se nedokázal zachránit.Vlna všechny usmrtila.Ale voda se valila dál.Došla až k mrakodrapům města.Ty se řítili jeden po druhém jako domečky z karet.Helikoptéry,která stále ještě natáčela nad městem se otřásla,neboť voda dosáhla až na ni.Musela pryč.
V ulicích byl chaos.Všichni pobíhali,ale nikdo nevěděl kam.Mezi domy viděli vlnu,přibližující se k nim.Na všechny dojde.Na ně,na jejich rodiny a na jejich sousedy.Nikdo nebude ušetřen.Ani babička,opírající se o berli.Auta stála na ulicích.Autobus,který byl také spláchnut,byl unášen proudem vody,aby rozséval smrt.Co nezabila vlna,zabil autobus.Padal na lidi.
Lidé křičeli.Všude vládla panika.Všechno to trvalo asi půl hodiny a za tuto dobu bylo celé město srovnáno se zemí.Jako by nikdy ani neexistovalo.Voda se stáhla zpátky do moře a všechny důkazy existence města strhla sebou.Jediní,kdo se stihli zachránit byli moderátoři a kameraman v helikoptéře,kteří nevěřili svým očím.V hlavě jim běhalo spousta otázek.
Co to mělo znamenat?
Je to vůbec možné?
Bude se to opakovat?
Helikoptéra se vydala do Teenesse předat svůj materiál nejbližší televizní stanici.Svět se o tom musí dozvědět.
Televizní stanice,Tennessee
Město Miami už neexistuje.Včera odpoledne bylo město smeteno obří vlnou tsunami.Tisíce lidí je po smrti a další se pohřešují.Záchranáři právě teď vyprošťují těla,ale většina z nich byla odnesena do moře.Kameramani,kteří byli na místě,a kteří všechno natáčeli z helikoptéry jsou tím vším otřeseni.Jeden s námi ale nakonec přeci jenom udělal rozhovor.
„Seděli jsme v pracovně a najednou jsme cítili ten otřes.Vylezli jsme ven a nasedli do helikoptéry.Rozhodli jsme se,že to všechno natočíme ze vzduchu.Když jsme letěli nad městem,pořád jsme nic neviděli.Ale pak,když jsme dojeli k moři.Viděli jsme tu vlnu.Byl to jak horor.Nějaká dívka byla v moři a pak najednou už tam nebyla.Ta vlna se valila pořád dál.Byla nejmíň padesát metrů vysoká.A pak se přiblížila k pláži.Všichni kdo tam stáli byli najednou smeteni.Nakonec došlo i na samotný město.Spolklo to město a pak najednou se vrátilo zpátky do moře.Jako by ta vlna chtěla jenom naše město.Byly tam i naše rodiny.Teď nemáme nic.Všech dvě stě tisíc lidí není.
To byla slova jednoho z kameramanů,kteří byli svědci této události.Nikdo netuší odkud se vlna mohla vzít.Pár minut před katastrofou došlo k mohutnému zemětřesení osmého stupně.To poničilo základy většiny domů.Po něm přišla smrtící vlna,která dílo zkázy dokonala.O výšce této vlny se můžeme jen dohadovat.Víme jen,že dokázala spláchnout celé město během půl hodiny.
Armádní složky i nadále vyšetřují tuto strašnou událost,která zastihla právě naší zemi.Pokud chcete pomoc pozůstalým,kteří včera ztratili své blízké,volejte na telefonní číslo uvedené na obrazovce.
To je prozatím vše.Pro TAD George Davis.
New York Times
Celý svět zachvátila panika.Velkoměsto Miami bylo zničeno.Tisíce lidí je mrtvých.Obrovská vlna,která zasáhla včera odpoledne město,sebou odnesla vše.Od lidí po malé obchody a mrakodrapy.Události budou dále pokračovat.V Dubaji řádily tři obrovská tornáda.Polovina města byla srovnána se zemí včetně závodní dráhy pro Formule 1.
Novell Times
Celý svět zachvátila panika.Politici a vědci nevědí co si o tom mají myslet.Armádní složky nestíhají počítat mrtvé.Včera Miami a dnes Dubaj.Během dvou dnů zemřelo 25milionů lidí a tísíce se pohřešují.Je to šokující zpráva pro celý svět.
Celý svět přispívá na záchranné akce.Lidé posílají sms,aby napomohly pozůstalým alespoň trochu.Nikdo neví jestli události budou i nadále pokračovat ani jestli se budou horšit.
Oválná pracovna,Bílý dům
Prezident USA James Redfield seděl u stolu v oválné pracovně.Zaslechl zaťukání na dveře.
„Pane prezidente,volal jste nás?“
„Ano,pojďte prosím dál.Musím si s vámi promluvit o aktuálních událostech,“prezident počkal až se všichni posadí na své židle a potom pokračoval. „Jistě všichni víte,co se děje všude ve světě.Všude umírají lidé.Miami už neexistuje a naše armáda pomáhá při vyprošťování obětí v Dubaji.Může mi někdo říct,co se to tady děje.“
Slova se ujal ministr zahraničí Nicholson: „Pane prezidente,mohu vás ujistit,že naši vědci dělají co mohou,aby tomu všemu přišli na kloub,ale nechápou,proč se to všechno stalo.V Miami přece byly přístroje na odhalení zemětřesení a následné vlny tsunami.Zemětřesení osmého stupně ale nemohl nikdo v této oblasti očekávat.Než do Miami dorazili naše armádní složky,neměli už co zachraňovat.Naši vědci se domnívají,že šlo o ojedinělý incident s následným otřesem v Dubaji.Jinak si to nikdo neumí vysvětlit.“
Po chvilce ticha znovu promluvil prezident Redfield: „Pánové,to je sice všechno moc pěkné,ale mě by zajímalo co budeme dělat dál.V naší zemi vládne chaos.Sektáři všech náboženství světa ohlašují konec světa.To nemůžeme jen tak nechat.Musíme lidu dát alespoň nějakou útěchu.Nemůžou si přeci myslet,že jsme úplně bezradní.Má-li někdo z vás nějaký nápad,nechť mi ho hned předloží,neboť večer všem oznámím,že se jednalo o pouhou katastrofu,která naši zemi postihla,a že se to už jistě nebude opakovat.“
Nikdo se nepřihlásil.Prezident tedy po několika minutách ticha zasedání ukončil a řekl,že si je všechny ještě zavolá.Tohle bylo jeho poslední volební období.Myslel si,že už se nic zajímavého nestane,a že odejde v klidu do důchodu.
Už dávno všichni odešli,ale prezident stále seděl na svém místě.Sundal si své brýle s velkými obroučkami a chytl se za kořen nosu.Pomalými pohyby si masíroval oči.Trápil se.Už dávno nebyl ten mladík co bojoval ve Vietnamu.Teď už byl starý.Prezident Redfield byl vysoký muž s vrásčitou tváří,které se mu nadělaly léty dřiny.
Ještě chvíli seděl a potom odešel do své pracovny.Musí se trochu vyspat,protože je už horně unavený a večer má prohlášení.
San Francisko
David jel,jako každý den na projížďku po městě.Nejdříve se jel podívat na svojí holku a potom jel směrem ke Golden Gate Bridge.Jel z kopce.Na tachometru sledoval rychlost jakou jede.Vítr mu svištěl kolem hlavy.Šlapal aby byl ještě rychlejší.Jel už skoro sedmdesát kilometrů v hodině.Před sebou viděl dvě tramvaje jedoucí naproti sobě.Ještě víc zvýšil svojí rychlost.Už byl jen několik metrů od tramvaje.Vypadalo to,že se s nimi srazí.Řidič tramvaje začal troubit.David projel v plné rychlosti mezi tramvajemi.Sjel z kopce a ocitl se na útesu.Kdyby nestihl zastavit ocitl by se v moři.Najednou zaslechla křičící ženu.Byla to matka křičící na své dítě.Dítě se ocitlo v propasti,která se najednou objevila na silnici,a která se dál klikatila dolů z kopce.David znovu nasedl na kolo.Začal šlapat.Byl rychlejší než auta.Lidé postávali,šokováni tím co se děje.Bylo to samozřejmě v Kalifornii,kde jsou na zemětřesení všichni zvyklí,ale tak velký otřes nikdo nezažil.
David jel z kopce,pak do kopce a znovu z kopce.Jeho nohy pracovaly v pravidelném tempu.Propast se k němu stále přibližovala.Byla blíž a blíž.David ještě více zrychlil rychlost.Najednou mu uklouzla noha.Hlavou mu létaly myšlenky.Vzpomínky na jeho život,tak jak se to vždycky vypráví.
Musí znovu dát nohu zpět na pedále.Jakoby svou nohu ale nemohl nalézt.Konečně se mu to povedlo.Ohlédl se,aby se podíval,co se stalo s městem.
Domy se propadaly.Tak jak postupovala propast,tak se bortily i domy.Podíval se na tachometr.Sedmdesát,osmdesát,osmdesát pět,devadesát.Pořád zrychloval.Pak ale přišla jeho osudná chyby.Přišla zátočina a on ji nestačil vybrat.Vjel na trávu.Naneštěstí bylo ráno.Mokro.Všude rosa.Dostal smyk a spadl z kola.Než se stačil zvednou,propadl se několik desítek metrů do země.San Francisko bylo smeteno z povrchu zemského.
Oklahoma
Mike seděl u svého počítače.Jeho matka mu právě dělala oběd.Televize byla plná událostí uplynulých dní.Miami,Dubaj a San Francisko.To bylo to jediné co mohl člověk vidět v televizi.Mike sledoval všechno dění přes internet.Každým dnem čekal telefonát z Washingtonu D.C.Věděl,že si ho zavolají,aby jim pomohl ve vyřešení toho všeho.Jednu hypotéz měl,ale tu oni nebudou chtít slyšet a to,že všechno je to vina lidí.Domníval se,že někdo dal souhlas k pokusu vyvolávající silné zemětřesení jako bylo například to v San Francisku o síle devíti stupňů.
Měl už sbaleno.Najednou zazvonil telefon.
„Vezmu to,“zakřičel,aby ho slyšela jeho nahluchlá matka.Vzal telefon.V něm se ozval hluboký mužský hlas,který se ihned představil.
„Dobrý den,pane Deawere.U telefonu pan Brown.Prosím,potřebujeme vaši pomoc.Jistě víte,co se děje.Oznamte nám,kdy pro vás máme přijet.“
„Můžete hned mám sbaleno.“
„Dobrá,zatím nashle.“Mike zavěsil.Musel to říct své nemocné nahluchlé matce.Nerad jí opouštěl,ale neměl na výběr.Kdyby nejel dobrovolně,odvedli by ho násilím.
Šel tedy do kuchyně.Jeho matka seděla u stolu a přemýšlela.Věděla,že její syn bude muset odejít,ale ve skrytu duše tajně a pošetile doufala,že tady zůstane napořád.
„Mami,musím s tebou mluvit.“
„Co se děje Mike.“
„Musím odjet do Washingtonu,nevím kdy přijedu zpět.“
„A kdy odjíždíš.“
„Možná už dneska,nevím.“
„Dobře.“
Mike odešel zpátky do svého pokoje.Bylo mu těžko u srdce,že musí opustit svou matku právě teď,když se venku dějí takové věci.Bál se o ní.Co když se jí něco stane?V duchu si říkal jak je hnusný a odporný,když se nezabývá tím,co chce jeho matka.
Nemusel dlouho čekat.Za několik málo hodin pro něho přijelo auto a odvezlo ho na letiště,kde už na něho čekalo letadlo.Modlil se,aby svou matku ještě někdy viděl.Byl to typ,který byl věčně doma a studoval.Bylo mu třicet a ani jednou neměl žádnou vážnou známost.Nebyl panic,to ne ale nechtělo se mu usadit a žít s někým jiným než s jeho matkou.Byl už i u psychologa,jestli je normální.Tam zjistil,že si hledá typy žen jako je jeho matka.A to byla právě ta potíž.Nikdy nenajde ženu jako je ona.Protože ona je jedinečná.Navíc,kdyby taková žena opravdu existovala musela by být alespoň tak stará jako jeho matka.A to je nepravděpodobná.Došel tedy k závěru,že zůstane navždy sám.Nevadilo mu to.Dokonce mu to vyhovovalo.Byl volný.Může si dělat co chce.
Washington D.C.
Mike byl povolán do Washingtonu.Když tam dorazil,už na něho čekali a měli pro něho připravené apartmá,které platila vláda.Měl ho tři hodiny na to,aby si vybalil a přišel do Bílého domu.Vyšel tedy z domu a zamířil k silnici,aby si chytil taxi.Řidič ho odvedl až k místu určení,kde dostal zaplaceno.
Mike nikdy v životě v Bílém domě nebyl,a proto ho překvapila přemrštěná uhlazenost chlápků z ochranku.Ti ho pustili dovnitř bez nějakých caviků.
Jeden muž z ochranky ho dovedl až ke dveřím Oválné pracovny,kde počkal až vejde dovnitř a potom se vrátil zpět ke své práci.
Uvnitř už probíhala schůze.Všechna místa už byla obsazena kromě jednoho,které bylo nejspíš připraveno pro něho,a které se nacházelo asi čtyři místa od prezidenta.Toho také viděl poprvé.Vypadal větší než v televizi,a také z něho vyzařovala určitá autorita,ne jako v televizi,kde vystupoval,jako moula.Jeho hlavní vadou byl jeho přeskakující hlas.Jako by ještě nedokončil období puberty.
Mike se nemohl soustředit.Chtěl se před zasedáním ještě trochu vyspat,ale nestihl to.I tak měl málo času.Stačil si jenom vybalit a osprchovat se po cestě letadlem a už musel na schůzi.Musí se soustředit.Pozorně poslouchal a až po několika vteřinách,které se zdáli jako celé hodiny,konečně zjistil o čem je právě řeč.
„Pane prezidente,žádám abyste mě lépe poslouchal.Domnívám se a domnívám se oprávněně,že to,co se právě v těchto dnech děje ve světě,není přírodní fenomén,ale lidský.Je to lidský výtvor.Nějaká zbraň.Zbraň kterou vyrobila nějaká silně vyspělá země.Která se tváří,že je na stejné straně,ale přitom se zbrojí proti nám.Pane,tohle je válka a moji vojáci budou bojovat do posledního muže,aby zničili nepřítele.“
„Pane generále,“právě mluvil prezident, „můžete nám všem říct o jaké zemi to tady mluvíte?“
„Jistě pane,ale myslel,že je tady všem jisté o kom mluvím.Mluvím o Číně.O té Číně,která je na tom jak se zdá technicky mnohem dál než my.Pánové a dámo,chtěl bych vás požádat,abyste mě podpořili,protože tohle je válka,kterou musíme vyhrát.A která může také znamenat i Třetí světovou válku.Cítím,že jste všichni v rozpacích,ale vzpomeňte si!Copak byla Čína postižena některou z událostí.Nebyla!!!Její útok je namířen hlavně na Spojené státy a to z důvodu silné konkurence.Událost v Dubaji byla jen klamání nepřítele.My přeci děláme to samé,když chceme,aby naše operace byla úspěšná.“Generál chtěl pokračovat ve svém přesvědčování,ale Mike ho přerušil.
„S tím s vámi nemohu souhlasit,pane generál.Jak vás tak tady poslouchám,domnívám se,že nevíte nic o vědě ani o přírodě.Obávám se,že vám jde jen o to vyprovokovat jaddeernou válku s Čínou nebo s jinou nám konkurenční velmocí.Toto není dílo nějaké nepřátelské země a upřímně řečeno neumím si představit,jak by dosáhly takových jevů.Myslím si,že to někdo od vlády použil zbraň na vytvoření zemětřesení,ale ta se mu vymkla z rukou a vyvolala řetězovou reakce,která bude pokračovat a horšit se.Protože přírodě se to nelíbí,a řekněte mi komu by se to také líbilo.Pane prezidente,měli by se prověřit úplně všichni včetně mě a vás.I když já vím,že jsem to nezavinil.
Lidé chtějí pravdu a nechtějí čekat na proslovy,které si vy vymyslíte.Zavolali jste si mne na pomoc a tak vám tady radím.Prosím neunáhlete.“
„Pane Deawere,“pokračoval generál, „obávám se,že si neuvědomujete závažnost celé situace.A navíc se mýlíte.Lidé nechtějí pravdu,chtějí pouze viníka a tím je Čína.Pokud s ním povedeme válku nemá šanci.Naše armáda je daleko silnější než jejich a naše zbraně jsou vyspělejší.A i kdyby to byla naše vina,nemyslím si,že bychom to nepoznali.“
„A jak si s nimi představujete vést válku?“
„Kauterizace.Rozsáhlá kauterizace celého území Číny.“
„Vy jste se snad zbláznil.Jste posedlý válkou.Nechal byste klidně zemřít miliony nevinných lidí.“
„Někdy musíme přijímat oběti.A navíc pro mne je mnohem důležitější blaho našeho národa než Číny.Takže pokud mi nezničíme Čínu,ona zničí nás.A pak už bude pozdě o něčem debatovat.Pánové musíme konat !!! A to teď hned.Dokud můžeme.“
„Myslím si,že bychom se měli přiklonit k panu Deawerovi.“Řekl prezident.“
„Ale pane prezidente…“
Najednou zazvonil prezidentovi telefon,ležící na stole.Domluvil a zavěsil.
„Takže pane generále,právě jsem mluvil s naším agentem v Číně.Střed Tokia byl právě zasažen obrovským zemětřesením.Proto si myslím,že bychom se všichni měli začít zajímat o to čemu věří pan Deawer a sice tomu,že to je vina někoho z našich.Pánové,připravím nechám připravit vše na prověřování a dále se na tom nebudu podílet.Pokud se ukáže,že to byla lidská chyba,viník bude potrestán.Prozatím vám děkuji a prosil bych vás abyste neodjížděli z města.“Prezident zasedání ukončil.
Zasedání se rozpustilo a rozčilený generál odešel jako první.Všichni,kteří byli na schůzi se báli,aby někdo nesvalil vinu na ně.
Jeruzalém,Izrael
„Dámy a pánové jsme svědky konce světa.Vy všichni,co jste tady jste se k nám přidali,abychom společně přivítali druhý příchod Krista tak,jak ho popisuje Bible.Dny lidstva jsou sečteny.Musíme se pokusit přemluvit ostatní,aby se k nám přidali a očistili svou hříšnou duši.Vzdali se sexu a veškerých pokušení.
Naše motlitby byly vyslyšeny.On přijde a lidstvo už nebude mít kdo ochránit.Nastane soudný den.Den,kdy přijedou čtyři jezdci Apokalypsy a rozdělí si mezi sebou nadvládu nad světem.Nastane Armaggedon.Nikdo nebude ušetřen.Jen ti,kdo se připraví na druhý příchod Krista mohou být očištěni a puštěni do nebe.
Dny posledního soudu se blíží.Po nich už lidstvo nebude existovat.
Jevy,které právě vídáme v televizi jsou předzvěstí této události.Na tyto dny lidstvo čekalo od samých počátků.Budou to dny plné radosti,ale také smutku a bolesti.Kolem budou umírat lidé naši bratři.Je ale jejich chyba,že se k nám nepřidali.“ Představitel Jehovova shromáždění ukončil svou řeč.
Davem jeho řeč otřásla.Bylo to působivé.Pak se ale najednou všechny ruce zvedly a začali tleskat.
Takováto situace vládla na celém světě.Ať už šlo a Islám a Džihád nebo o Buddhismus.Náboženství celého světa se právě v těchto dnech připravovala na příchod svého mesiáše a velkou zkoušku,která spolu s ním přichází.Mezitím se politici dohadovaly o další strategii.Ve Washingtonu právě probíhalo vyšetřování.Prezident se musel připravit na rozsudek smrti.
Světem vládl chaos.Dubaj,Tokia,San Francisko,Miami,Paříž,Londýn a další metropole byly smeteny se zemí.Vlády všech zemí se obávaly nejhoršího.Nejhorší na tom všem ale bylo to,že nevěděli na čem jsou.Někteří se přiklonili k některé víře a čekali na příchod božího mesiáše,který jim ukáže další cestu.Všichni ale věděli,že se nejspíš jedná o konec světa.Lidstvo bylo znepokojeno.Prezidenti všech zemí byli nuceni podat prohlášení,které by lidi uklidnilo.Lidstvo se rozdělilo na několik táborů:USA,EU,Rusko,Neutrální státy a různá náboženství ze všech koutů světa.Začínalo se schylovat k nejhoršímu a všichni to cítili.O dalším osudu lidstva se rozhodne v nejbližších dnech.
Washington D.C.
Prezident Redfield stál u okna své pracovny.Nechal si k sobě předvolat generála a několik dalších politiků,kteří byli zodpovědni za to,co se venku právě dělo.V pracovně už byla připravena policie k okamžitému zásahu.Prezident nevěděl jak má začít.Nakonec jim řekl jen několik málo slov.Potom je odvedla policie do vězení.Bude je nejspíš čekat trest smrti.Nyní se ale prezident musel připravit na horší věc.Musí lidem říct,co se stalo a kdo je za to všechno zodpovědný.Navíc mu chybí několik politiků a generál.Věděl,že kterákoli země na ně může zaútočit za to,co udělali,ale domníval se,že teď mají jiné starosti.Také to musí říct vědcům,kteří na tom všem pracovali několik dní a nepomysleli na to,že by to byla vina lidí.Ten Deawere to všechno předpověděl.Musí si s ním ještě promluvit.Říkal něco o tom,že to bude ještě horší.Že příroda si mění svoje zákony proti nám.
Celý svět sledoval projev prezidenta Redfielda,který přiznal vinu USA na událostech dějících se venku.Sekty různých náboženství o něčem ale nechtěli slyšet.Není přeci možné,aby něco takového bylo dílem lidí.Ani Mike Deawere tomu nevěřil.Stále se ještě domníval,že nějakou účast na tom nese i sama příroda,která k takovému konci byla dohnána lidskou hamižností.Byl ale přeci jenom rád,že se to alespoň trochu vyřešilo.Bál se ale také toho,že se naplní jeho předpovědi.Bál se konce světa stejně jako ostatní lidé.Jenom to na sobě nedával znát.
Právě seděl na svém gauči v apartmá a sledoval televizi.Ukazovali Maryland,který se nachází jen několik málo kilometrů od místa,kde bydlí jeho matka.Maryland byl zničen.
Musí zavolat své matce jestli je v pořádku.Dlouho jí nevolal.Bál se,aby se jí něco nestalo,přeci jenom už byla stará.
Havana,Kuba
9:47,druhý otřes.První byl asi tak před půl hodinou.Obyvatelé Havany žili ve strachu a panice.Většina města byla zničeno prvním otřesem.Někteří odjeli,jiní nemohli své domovy opustit,a proto zůstali ve městě.
V Havaně mělo dojít k obrovskému výbuchu sopky.Už od pěti ráno vycházel ze sopky oblak kouře a dýmu.Lidé se zavřeli doma a doufali,že to přestane.Ale nepřestalo.
Ve dvanáct hodin,přesně na oběd,dochází k výbuchu.K výbuchu tak strašnému,jaký nikdo dřív nezažil.Možná většímu než jaký zničil Pompeje.
Obrovská síla najednou nadnesla vrchol sopky.Ten odletěl pryč.Následovala obrovská vlna.Kameny se zvedly a rudá lavina začala šlehat všude kolem.Nikdo to už nemohl zastavit.Lidé,kteří stáli poblíž sopky byli smeteni během prvních minut.Lavina se valila přes město.Vlévala se do domů a škol.Nikdo neměl šanci se zachránit.Smrt byla rychlá.Lavina se přelila přes svou oběť a ta byla vzápětí po smrti.Složky integrovaného záchranného systému přijely až za několik hodin.
Nikdo nepřežil.Dospělí,děti,dokonce i zvířata nic z toho už neexistovalo.Zůstala jen ohořelá těla.Uhořela v posledním pohybu jaký stačili udělat.Matka svírající své dítě zemřela i se svým dítětem.
Už neměli co zachraňovat.Na mrtvolách byl vidět pohled hrůzy.Podívali se smrti do očí a věděli,že zemřou.
Většina okolních měst byla zničena spolu s Havanou.Reportéři měli znovu o čem mluvit.Výbuch sopky,které předcházelo zemětřesení o síle devíti stupňů Richetrovy stupnice,a které zničilo už předem téměř celé město,bylo tak silné,že ho pocítili také v Austrálii a Indii.
Washington D.C.
Zasedání začalo.Politici a nejlepší vědci světa se scházeli každý třetí den.Venku to bylo strašné.Rodiny všech politiků a vědců byli přesunuti do podzemního krytu pod Bílým domem.Prezident nevěděl,co má dělat.Ale to asi nikdo.Museli to nějak vyřešit.
„Pánové,“ začal prezident, „musíme s tím už konečně něco udělat.Venku panuje celosvětová krize.Někteří se připravují na Nový příchod Krista a já už opravdu nevím čemu mám věřit.Víme sice,že to byla také vina některých našich politiků,ti byli už ale potrestáni.Teď se musíme zajímat to,co bude dál.Máte někdo nějaký návrh nebo alespoň představu,kam to všechno bude směřovat.“
„Pane prezidente,“ hovořil Mike Deawere, „Nemůžeme sice vědět,jak to bude pokračovat.Myslím si ale,že už s tím nejde nic udělat.Už to nemůžeme zastavit.Ta zbraň,kterou použili,podle mě vyvolala velmi silné zemské otřesy,které přivolali nynější katastrofy na Zemi.Problém je ale podle mě v tom,že ten výbuch způsobil rychlý posun tektonických desek.Máme důkazy.Před dvěma dny jsme zaznamenaly zrychlenou rotaci Země a posouvání kontinentů.Mohu se jen domnívat,že to bude pokračovat do té doby než se nevytvoří nový superkontinent.Podle všeho ale zmizí ty oblasti,kde se nachází praskliny v zemské kůře.Jako je zlom San Andreas v Kalifornii.Kalifornie zmizí úplně ze zemského povrchu.Kontinenty se spojí v jeden a budeme tu mít novou Pangeu.Všechno to bude podle mých výpočtů trvat přibližně půl roku,protože posun se i nadále zrychluje.
Mýlil jsem se už jednou a doufám,že se mýlím i tentokrát.Všechno ale nasvědčuje tomu,že říkám pravdu.“
„A co tedy navrhujete dělat.“ Ptal se prezident.
„Čekat.Čekat,dokud to všechno nepřestane.Nic víc teď dělat nemůžeme.Pokud budeme chtít s přírodou bojovat,prohrajeme.Měli bychom se ale připravit na rozsáhlé evakuace.Hlavně v přímořských státech.Měli bychom se schovat do bunkrů nebo jeskyní a čekat.To je můj návrh.“
„Takže abychom začali,co říkáte.Souhlasíte s panem Deawerem.Pokud ano,děkuji vám.Musím ještě sjednat celosvětové zasedání všech představitelů každého státu,abych je seznámil s naším plánem.“
Bylo už pozdě večer,když prezident konečně zvedl telefon a začal obvolávat všechny představitele.Každý souhlasil,že se dostaví,aby se dohodli.Schůze byla sjednána na pozítří,což bylo vlastně dost brzy a prezident měl co dělat aby všechno do té doby vyřídil.Navíc v některých zemích probíhali volby,protože předešlý představitel státu zemřel „vinou“ přírody.
Poté chtěl ale obvolat některé vědecké pracoviště,aby zjistil,jak pokročili.Zjistil,že Thajsku bylo zemětřesení,které zničilo Bangkok.
Prezident seznámil ostatní představitele státu se svými plány.Všichni souhlasili.Neměli vlastně ani moc na výběr,protože téměř všichni prožívali dny krize.Jejich hlavní metropole byla zničena.Například prezident Francie zemřel,neboť Francie byla zničena a její prezident zemřel v troskách města.
Všichni poté začali vyřizovat papíry ohledně budoucnosti.Věděli,že se dlouho neuvidí a nebudou moci vyjednávat o dalších podmínkách.
Naštěstí měli všechny státy vybudované podzemní kryty.Prezident se s ostatními rozloučil a řekl,že je v případě krize bude kontaktovat.
Všichni odešli včetně prezidenta,který odešel do komnat své manželky,první dámy USA,aby jí řekl,co jí čeká.Díkybohu na všechno už byla připravena.Později večer oba ulehli do jedné společné manželské postele.
6.
Bílý dům,konference
Prezident USA měl projev k ostatním státům.Návrh o utvoření podzemních krytů byl přijat.Lidé se také měli připravit na rozsáhlé evakuace.Lidé ve všech domácnostech byli vyzváni k balení evakuačního zavazadla.Samozřejmě všemi ihned otřásla panika,protože nevěděli,co je čeká.Prezident jim ale všechno hned vysvětli.Šlo pouze o bezpečnostní opatření.Mělo by trvat do té doby,než se kontinenty nepřesunou a vše se nevrátí do normálu.Kryty byly vybudovány hlavně ve středozemí,kde nehrozilo nebezpečí z moře.
Za několik týdnů začali přesuny obyvatel do bunkrů. Všude po městech jezdily auta a odváželi obyvatele.Ti co měli svůj automobil byli nuceni vzít sebou minimálně pět osob.Na dálnicích se tvořili kolony.Všichni mířili k místu,kde se nacházel nejbližší podzemní bunkr.Některé byly ještě z války.Byly akorát opraveny,aby vyhovovali situaci.Uvnitř se nacházeli místnosti.Vypadalo to jako v hotel.Všechny bunkry byly navíc vybaveny radiokomunikací.Bylo zde jídlo a vybavení pro dva roky přežití,protože nikdo nevěděl,co se může stát.Prezident USA byl v bunkru pod Bílým domem spolu s ostatními představiteli státu a jejich rodinami.
Lidé si sebou brali jen to nejnutnější,ale i přesto toho měli příliš.
V bunkrech nešly slyšet žádné otřesy ani zemětřesení ani posuny kontinentů.Všechno probíhalo v pořádku.A za půl roku už bude po všem.
O půl roku později
Všichni vycházeli z bunkrů.Byli jako medvědi vylézající z jeskyň,jako zvířata vylézající z nor.Po půl roce konečně viděli slunce.Konečně byli na světle.Všechno ale bylo jiné.A oni si na to teď musí začít zvykat.
Později se zjistilo,že oceány se spojili v jeden obrovský oceán.A také všechny kontinenty se spojili v jeden.Spousta lidí v bunkrech zemela.Větší polovina však tento čas nouze přečkala.
Nyní se musí všichni naučit znovu žít.Nebude to jednoduché,ale kdo říkal,že ano!!
Země,co je země,co je domov,co je láska.Člověk nedokáže rozlišovat co je sen a co realita.Naučili jsme se všechno brát jako samozřejmost.Ale co když to není tak úplně samozřejmost.Co když se to může všechno změnit.Zákony,které jsme si vymysleli,a kterýmivěříme,že se Země řídí.Země má ale svoje vlastní zákony,které si může měnit,jak se jí zachce.A nikdo jí v tom nemůže zabránit.Kolikrát už lidstvo bylo svědky takovéto podivné „změny nálady?“Mnohokrát.Právě tento příběh má být důkazem toho,že by se s tím vším hlavně se vztahem člověka se Zemí mělo něco udělat.Protože ne všechno musí být takové jaké to vidíme.
Červen,Miami
Greg se právě chystal zapnout svůj počítač.V této firmě pracoval už deset let,ale až teď se jim povedlo dosáhnout stoprocentní účinnosti.Venku asi pět kilometrů od něho se právě prováděl pokus se zbraní do které strčila americká armáda miliardy.Šlo o zbraň způsobující ohromné zemětřesení nepříteli.Nikomu nedocházela podstata tak strašné zbraně,jen Gregovi.
„Tupci,úplní blbci,“říkal Greg,když se dozvěděl,že se tuto zbraň pokusí vyzkoušet.Ale proč právě tady.V blízkosti Miami.Jestli se něco stane už to nikdy nikdo nevrátí zpátky.Gregovi se z toho dělalo zle.Nejhorší tom všem bylo,že k tomu dali souhlas politici.Tohle bylo přece naprosto šílené.Nikdo nevzal v potaz tu strašnou vlnu,která se objeví ihned po zemětřesení.Jenže jeho stejně nikdo neposlouchá.Jim jde jen o to mít lepší zbraň než Čína a Korea.A právě on Greg Mullins měl být ten,kdo to všechno spustí.On který má rodinu.Co když se mu něco stane.Jenže on už nemůže couvnout,protože už podepsal smlouvu,která pojednávala o jeho mlčenlivosti,neboť pracuje pro armádu.Naštěstí je protiseizsmickém bunkru,který ho měl před tím strašným osudem ochránit.
Právě se rozsvítilo zelené světlo,které znamenalo,že je vše připraveno.Jenže Greg se necítil být připraven.Cítil se nějak divně.Nevěřil té zbrani.Co když jí podcenili.
„Když budete dělat přesně to,co máte nic se vám nestane.“Tak přesně tohle mu řekl šéf,když mu říkal,že má špatný pocit.Jenže tady nebyl nikdo zvědavý na jeho špatný pocit.
Gregův prst se přibližoval ke klávese ENTER.Čas jako by se najednou zastavil.Cítil svůj dech a také jak mu bije srdce.Měl úplně studené ruce a na čele se mu třpytil pot.Konečně!Zmáčkl to.Ale nic necítí.Ještě pořád žije.Tak obrovské zemětřesení,které může tahle zbraň vytvořit by musel cítit i on tady dole v bunkru.Stoupl si a chtěl se opřít.A pak to přišlo… Země se mu otřásla pod nohama.Otočil se.Na zdi viděl,jak se po ní klikatí čára.Proboha.Teď už věděl,že se z toho nedostane živý.Ale on jim to říkal.Rychle se rozběhl ke dveřím.Ty ale nešly otevřít.Z bezpečnostních důvodů se samy zavřely.Je tady zamčený.Zemře tady.Greg si sedl do křesla.Nezbývalo mu nic jiného než čekat.Čekat až přijde jeho vlastní smrt.Zdálo se mu to jako hodiny.Čára na zdi se pomalu rozšiřovala až byl celý bunkr prasklý vejpůl.Celý bunkr se na něho valil.Zdi se propadaly.A pak.Strop se na něho zřítil a Greg už nic neviděl.Už nemusel nic řešit.Byl první z mnoha,které tato zbraň zabila a bude další.Gregovi to ale už bylo jedno.Už mu bylo úplně všechno jedno.Obklopila ho tma.
Michel ležela na pláži.Opalovala se právě měla před zkouškami a potřebovala si trochu oddychnout.Stoupla si na rozpálený písek a šla směrem k moři.Chtěla si zaplavat.Jedním skokem skočila do vody a nechala se unášet mořskými vlnami.Cítil každý pohyb země.Najednou pod sebou ucítila otřesy.Chtěla si stoupnout na nohy,ale byla už příliš daleko a na zem nedosáhla.Na nic nemyslela.Domnívala se,že to nic nebylo.Začala znovu plavat,tentokrát směrem k pláži.Netušila ale,že to je její poslední plavání.Zaslechla hlasy.Musela se soustředit,aby jim rozuměla.Někdo na ni křičel z pláže.Z těží ho šlo slyšet.Pak ho ale zaslechla.
„Pozor,vlna.“
Michel se otočila.Jenže to neměla dělat.Za sebou viděla valící se masu vody.Rychle se k ní přibližovala.Michel začala plavat k pláži.Vědělaa ale,že už to nestihne.Naposledy se zastavila.Podívat se,jak je vlna daleko.Před ní stála obrovská vlna nejméně padesát metrů vysoká.Obrovská stěna vody se přes ni převalila.Stačila se ještě naposledy nadechnout než ji spolklo moře.
Vlna se přibližovala stále blíž a blíž k pláži.Lidé na sebe navzájem pokřikovali,ale nikdo se vlastně neslyšel.Všichni pobíhali okolo.Někteří lidé se snažili běžet pryč,jiní telefonovali domů,aby řekli ostatním co se děje.Našli se i tací,kteří si to všechno natáčeli na kameru.Stihl sem dokonce přijet i televizní štáb a vysílali na živo.Nad městem kroužila helikoptéra a všechno zabírala z vrchu.
Vlna se přibližovala k pláži.Lidé strnuli.Neschopni pohybu.Vlna byla deset metrů o nich.A najednou jim to došlo.Oni tady zemřou.Rozutekli se na všechny strany jen aby se zachránili.Šlapali na sebe.Čas se zastavil.Navzájem se udupávali.Vlna ještě nikoho nezabila a na pláži už leželi mrtví.Někteří dostali infarkt nebo mrtvici jiní byli ušlapáni.
A pak to přišlo.První vlna se převalila přes pláž.Těla plavala v moři.Nikdo se nedokázal zachránit.Vlna všechny usmrtila.Ale voda se valila dál.Došla až k mrakodrapům města.Ty se řítili jeden po druhém jako domečky z karet.Helikoptéry,která stále ještě natáčela nad městem se otřásla,neboť voda dosáhla až na ni.Musela pryč.
V ulicích byl chaos.Všichni pobíhali,ale nikdo nevěděl kam.Mezi domy viděli vlnu,přibližující se k nim.Na všechny dojde.Na ně,na jejich rodiny a na jejich sousedy.Nikdo nebude ušetřen.Ani babička,opírající se o berli.Auta stála na ulicích.Autobus,který byl také spláchnut,byl unášen proudem vody,aby rozséval smrt.Co nezabila vlna,zabil autobus.Padal na lidi.
Lidé křičeli.Všude vládla panika.Všechno to trvalo asi půl hodiny a za tuto dobu bylo celé město srovnáno se zemí.Jako by nikdy ani neexistovalo.Voda se stáhla zpátky do moře a všechny důkazy existence města strhla sebou.Jediní,kdo se stihli zachránit byli moderátoři a kameraman v helikoptéře,kteří nevěřili svým očím.V hlavě jim běhalo spousta otázek.
Co to mělo znamenat?
Je to vůbec možné?
Bude se to opakovat?
Helikoptéra se vydala do Teenesse předat svůj materiál nejbližší televizní stanici.Svět se o tom musí dozvědět.
Televizní stanice,Tennessee
Město Miami už neexistuje.Včera odpoledne bylo město smeteno obří vlnou tsunami.Tisíce lidí je po smrti a další se pohřešují.Záchranáři právě teď vyprošťují těla,ale většina z nich byla odnesena do moře.Kameramani,kteří byli na místě,a kteří všechno natáčeli z helikoptéry jsou tím vším otřeseni.Jeden s námi ale nakonec přeci jenom udělal rozhovor.
„Seděli jsme v pracovně a najednou jsme cítili ten otřes.Vylezli jsme ven a nasedli do helikoptéry.Rozhodli jsme se,že to všechno natočíme ze vzduchu.Když jsme letěli nad městem,pořád jsme nic neviděli.Ale pak,když jsme dojeli k moři.Viděli jsme tu vlnu.Byl to jak horor.Nějaká dívka byla v moři a pak najednou už tam nebyla.Ta vlna se valila pořád dál.Byla nejmíň padesát metrů vysoká.A pak se přiblížila k pláži.Všichni kdo tam stáli byli najednou smeteni.Nakonec došlo i na samotný město.Spolklo to město a pak najednou se vrátilo zpátky do moře.Jako by ta vlna chtěla jenom naše město.Byly tam i naše rodiny.Teď nemáme nic.Všech dvě stě tisíc lidí není.
To byla slova jednoho z kameramanů,kteří byli svědci této události.Nikdo netuší odkud se vlna mohla vzít.Pár minut před katastrofou došlo k mohutnému zemětřesení osmého stupně.To poničilo základy většiny domů.Po něm přišla smrtící vlna,která dílo zkázy dokonala.O výšce této vlny se můžeme jen dohadovat.Víme jen,že dokázala spláchnout celé město během půl hodiny.
Armádní složky i nadále vyšetřují tuto strašnou událost,která zastihla právě naší zemi.Pokud chcete pomoc pozůstalým,kteří včera ztratili své blízké,volejte na telefonní číslo uvedené na obrazovce.
To je prozatím vše.Pro TAD George Davis.
New York Times
Celý svět zachvátila panika.Velkoměsto Miami bylo zničeno.Tisíce lidí je mrtvých.Obrovská vlna,která zasáhla včera odpoledne město,sebou odnesla vše.Od lidí po malé obchody a mrakodrapy.Události budou dále pokračovat.V Dubaji řádily tři obrovská tornáda.Polovina města byla srovnána se zemí včetně závodní dráhy pro Formule 1.
Novell Times
Celý svět zachvátila panika.Politici a vědci nevědí co si o tom mají myslet.Armádní složky nestíhají počítat mrtvé.Včera Miami a dnes Dubaj.Během dvou dnů zemřelo 25milionů lidí a tísíce se pohřešují.Je to šokující zpráva pro celý svět.
Celý svět přispívá na záchranné akce.Lidé posílají sms,aby napomohly pozůstalým alespoň trochu.Nikdo neví jestli události budou i nadále pokračovat ani jestli se budou horšit.
Oválná pracovna,Bílý dům
Prezident USA James Redfield seděl u stolu v oválné pracovně.Zaslechl zaťukání na dveře.
„Pane prezidente,volal jste nás?“
„Ano,pojďte prosím dál.Musím si s vámi promluvit o aktuálních událostech,“prezident počkal až se všichni posadí na své židle a potom pokračoval. „Jistě všichni víte,co se děje všude ve světě.Všude umírají lidé.Miami už neexistuje a naše armáda pomáhá při vyprošťování obětí v Dubaji.Může mi někdo říct,co se to tady děje.“
Slova se ujal ministr zahraničí Nicholson: „Pane prezidente,mohu vás ujistit,že naši vědci dělají co mohou,aby tomu všemu přišli na kloub,ale nechápou,proč se to všechno stalo.V Miami přece byly přístroje na odhalení zemětřesení a následné vlny tsunami.Zemětřesení osmého stupně ale nemohl nikdo v této oblasti očekávat.Než do Miami dorazili naše armádní složky,neměli už co zachraňovat.Naši vědci se domnívají,že šlo o ojedinělý incident s následným otřesem v Dubaji.Jinak si to nikdo neumí vysvětlit.“
Po chvilce ticha znovu promluvil prezident Redfield: „Pánové,to je sice všechno moc pěkné,ale mě by zajímalo co budeme dělat dál.V naší zemi vládne chaos.Sektáři všech náboženství světa ohlašují konec světa.To nemůžeme jen tak nechat.Musíme lidu dát alespoň nějakou útěchu.Nemůžou si přeci myslet,že jsme úplně bezradní.Má-li někdo z vás nějaký nápad,nechť mi ho hned předloží,neboť večer všem oznámím,že se jednalo o pouhou katastrofu,která naši zemi postihla,a že se to už jistě nebude opakovat.“
Nikdo se nepřihlásil.Prezident tedy po několika minutách ticha zasedání ukončil a řekl,že si je všechny ještě zavolá.Tohle bylo jeho poslední volební období.Myslel si,že už se nic zajímavého nestane,a že odejde v klidu do důchodu.
Už dávno všichni odešli,ale prezident stále seděl na svém místě.Sundal si své brýle s velkými obroučkami a chytl se za kořen nosu.Pomalými pohyby si masíroval oči.Trápil se.Už dávno nebyl ten mladík co bojoval ve Vietnamu.Teď už byl starý.Prezident Redfield byl vysoký muž s vrásčitou tváří,které se mu nadělaly léty dřiny.
Ještě chvíli seděl a potom odešel do své pracovny.Musí se trochu vyspat,protože je už horně unavený a večer má prohlášení.
San Francisko
David jel,jako každý den na projížďku po městě.Nejdříve se jel podívat na svojí holku a potom jel směrem ke Golden Gate Bridge.Jel z kopce.Na tachometru sledoval rychlost jakou jede.Vítr mu svištěl kolem hlavy.Šlapal aby byl ještě rychlejší.Jel už skoro sedmdesát kilometrů v hodině.Před sebou viděl dvě tramvaje jedoucí naproti sobě.Ještě víc zvýšil svojí rychlost.Už byl jen několik metrů od tramvaje.Vypadalo to,že se s nimi srazí.Řidič tramvaje začal troubit.David projel v plné rychlosti mezi tramvajemi.Sjel z kopce a ocitl se na útesu.Kdyby nestihl zastavit ocitl by se v moři.Najednou zaslechla křičící ženu.Byla to matka křičící na své dítě.Dítě se ocitlo v propasti,která se najednou objevila na silnici,a která se dál klikatila dolů z kopce.David znovu nasedl na kolo.Začal šlapat.Byl rychlejší než auta.Lidé postávali,šokováni tím co se děje.Bylo to samozřejmě v Kalifornii,kde jsou na zemětřesení všichni zvyklí,ale tak velký otřes nikdo nezažil.
David jel z kopce,pak do kopce a znovu z kopce.Jeho nohy pracovaly v pravidelném tempu.Propast se k němu stále přibližovala.Byla blíž a blíž.David ještě více zrychlil rychlost.Najednou mu uklouzla noha.Hlavou mu létaly myšlenky.Vzpomínky na jeho život,tak jak se to vždycky vypráví.
Musí znovu dát nohu zpět na pedále.Jakoby svou nohu ale nemohl nalézt.Konečně se mu to povedlo.Ohlédl se,aby se podíval,co se stalo s městem.
Domy se propadaly.Tak jak postupovala propast,tak se bortily i domy.Podíval se na tachometr.Sedmdesát,osmdesát,osmdesát pět,devadesát.Pořád zrychloval.Pak ale přišla jeho osudná chyby.Přišla zátočina a on ji nestačil vybrat.Vjel na trávu.Naneštěstí bylo ráno.Mokro.Všude rosa.Dostal smyk a spadl z kola.Než se stačil zvednou,propadl se několik desítek metrů do země.San Francisko bylo smeteno z povrchu zemského.
Oklahoma
Mike seděl u svého počítače.Jeho matka mu právě dělala oběd.Televize byla plná událostí uplynulých dní.Miami,Dubaj a San Francisko.To bylo to jediné co mohl člověk vidět v televizi.Mike sledoval všechno dění přes internet.Každým dnem čekal telefonát z Washingtonu D.C.Věděl,že si ho zavolají,aby jim pomohl ve vyřešení toho všeho.Jednu hypotéz měl,ale tu oni nebudou chtít slyšet a to,že všechno je to vina lidí.Domníval se,že někdo dal souhlas k pokusu vyvolávající silné zemětřesení jako bylo například to v San Francisku o síle devíti stupňů.
Měl už sbaleno.Najednou zazvonil telefon.
„Vezmu to,“zakřičel,aby ho slyšela jeho nahluchlá matka.Vzal telefon.V něm se ozval hluboký mužský hlas,který se ihned představil.
„Dobrý den,pane Deawere.U telefonu pan Brown.Prosím,potřebujeme vaši pomoc.Jistě víte,co se děje.Oznamte nám,kdy pro vás máme přijet.“
„Můžete hned mám sbaleno.“
„Dobrá,zatím nashle.“Mike zavěsil.Musel to říct své nemocné nahluchlé matce.Nerad jí opouštěl,ale neměl na výběr.Kdyby nejel dobrovolně,odvedli by ho násilím.
Šel tedy do kuchyně.Jeho matka seděla u stolu a přemýšlela.Věděla,že její syn bude muset odejít,ale ve skrytu duše tajně a pošetile doufala,že tady zůstane napořád.
„Mami,musím s tebou mluvit.“
„Co se děje Mike.“
„Musím odjet do Washingtonu,nevím kdy přijedu zpět.“
„A kdy odjíždíš.“
„Možná už dneska,nevím.“
„Dobře.“
Mike odešel zpátky do svého pokoje.Bylo mu těžko u srdce,že musí opustit svou matku právě teď,když se venku dějí takové věci.Bál se o ní.Co když se jí něco stane?V duchu si říkal jak je hnusný a odporný,když se nezabývá tím,co chce jeho matka.
Nemusel dlouho čekat.Za několik málo hodin pro něho přijelo auto a odvezlo ho na letiště,kde už na něho čekalo letadlo.Modlil se,aby svou matku ještě někdy viděl.Byl to typ,který byl věčně doma a studoval.Bylo mu třicet a ani jednou neměl žádnou vážnou známost.Nebyl panic,to ne ale nechtělo se mu usadit a žít s někým jiným než s jeho matkou.Byl už i u psychologa,jestli je normální.Tam zjistil,že si hledá typy žen jako je jeho matka.A to byla právě ta potíž.Nikdy nenajde ženu jako je ona.Protože ona je jedinečná.Navíc,kdyby taková žena opravdu existovala musela by být alespoň tak stará jako jeho matka.A to je nepravděpodobná.Došel tedy k závěru,že zůstane navždy sám.Nevadilo mu to.Dokonce mu to vyhovovalo.Byl volný.Může si dělat co chce.
Washington D.C.
Mike byl povolán do Washingtonu.Když tam dorazil,už na něho čekali a měli pro něho připravené apartmá,které platila vláda.Měl ho tři hodiny na to,aby si vybalil a přišel do Bílého domu.Vyšel tedy z domu a zamířil k silnici,aby si chytil taxi.Řidič ho odvedl až k místu určení,kde dostal zaplaceno.
Mike nikdy v životě v Bílém domě nebyl,a proto ho překvapila přemrštěná uhlazenost chlápků z ochranku.Ti ho pustili dovnitř bez nějakých caviků.
Jeden muž z ochranky ho dovedl až ke dveřím Oválné pracovny,kde počkal až vejde dovnitř a potom se vrátil zpět ke své práci.
Uvnitř už probíhala schůze.Všechna místa už byla obsazena kromě jednoho,které bylo nejspíš připraveno pro něho,a které se nacházelo asi čtyři místa od prezidenta.Toho také viděl poprvé.Vypadal větší než v televizi,a také z něho vyzařovala určitá autorita,ne jako v televizi,kde vystupoval,jako moula.Jeho hlavní vadou byl jeho přeskakující hlas.Jako by ještě nedokončil období puberty.
Mike se nemohl soustředit.Chtěl se před zasedáním ještě trochu vyspat,ale nestihl to.I tak měl málo času.Stačil si jenom vybalit a osprchovat se po cestě letadlem a už musel na schůzi.Musí se soustředit.Pozorně poslouchal a až po několika vteřinách,které se zdáli jako celé hodiny,konečně zjistil o čem je právě řeč.
„Pane prezidente,žádám abyste mě lépe poslouchal.Domnívám se a domnívám se oprávněně,že to,co se právě v těchto dnech děje ve světě,není přírodní fenomén,ale lidský.Je to lidský výtvor.Nějaká zbraň.Zbraň kterou vyrobila nějaká silně vyspělá země.Která se tváří,že je na stejné straně,ale přitom se zbrojí proti nám.Pane,tohle je válka a moji vojáci budou bojovat do posledního muže,aby zničili nepřítele.“
„Pane generále,“právě mluvil prezident, „můžete nám všem říct o jaké zemi to tady mluvíte?“
„Jistě pane,ale myslel,že je tady všem jisté o kom mluvím.Mluvím o Číně.O té Číně,která je na tom jak se zdá technicky mnohem dál než my.Pánové a dámo,chtěl bych vás požádat,abyste mě podpořili,protože tohle je válka,kterou musíme vyhrát.A která může také znamenat i Třetí světovou válku.Cítím,že jste všichni v rozpacích,ale vzpomeňte si!Copak byla Čína postižena některou z událostí.Nebyla!!!Její útok je namířen hlavně na Spojené státy a to z důvodu silné konkurence.Událost v Dubaji byla jen klamání nepřítele.My přeci děláme to samé,když chceme,aby naše operace byla úspěšná.“Generál chtěl pokračovat ve svém přesvědčování,ale Mike ho přerušil.
„S tím s vámi nemohu souhlasit,pane generál.Jak vás tak tady poslouchám,domnívám se,že nevíte nic o vědě ani o přírodě.Obávám se,že vám jde jen o to vyprovokovat jaddeernou válku s Čínou nebo s jinou nám konkurenční velmocí.Toto není dílo nějaké nepřátelské země a upřímně řečeno neumím si představit,jak by dosáhly takových jevů.Myslím si,že to někdo od vlády použil zbraň na vytvoření zemětřesení,ale ta se mu vymkla z rukou a vyvolala řetězovou reakce,která bude pokračovat a horšit se.Protože přírodě se to nelíbí,a řekněte mi komu by se to také líbilo.Pane prezidente,měli by se prověřit úplně všichni včetně mě a vás.I když já vím,že jsem to nezavinil.
Lidé chtějí pravdu a nechtějí čekat na proslovy,které si vy vymyslíte.Zavolali jste si mne na pomoc a tak vám tady radím.Prosím neunáhlete.“
„Pane Deawere,“pokračoval generál, „obávám se,že si neuvědomujete závažnost celé situace.A navíc se mýlíte.Lidé nechtějí pravdu,chtějí pouze viníka a tím je Čína.Pokud s ním povedeme válku nemá šanci.Naše armáda je daleko silnější než jejich a naše zbraně jsou vyspělejší.A i kdyby to byla naše vina,nemyslím si,že bychom to nepoznali.“
„A jak si s nimi představujete vést válku?“
„Kauterizace.Rozsáhlá kauterizace celého území Číny.“
„Vy jste se snad zbláznil.Jste posedlý válkou.Nechal byste klidně zemřít miliony nevinných lidí.“
„Někdy musíme přijímat oběti.A navíc pro mne je mnohem důležitější blaho našeho národa než Číny.Takže pokud mi nezničíme Čínu,ona zničí nás.A pak už bude pozdě o něčem debatovat.Pánové musíme konat !!! A to teď hned.Dokud můžeme.“
„Myslím si,že bychom se měli přiklonit k panu Deawerovi.“Řekl prezident.“
„Ale pane prezidente…“
Najednou zazvonil prezidentovi telefon,ležící na stole.Domluvil a zavěsil.
„Takže pane generále,právě jsem mluvil s naším agentem v Číně.Střed Tokia byl právě zasažen obrovským zemětřesením.Proto si myslím,že bychom se všichni měli začít zajímat o to čemu věří pan Deawer a sice tomu,že to je vina někoho z našich.Pánové,připravím nechám připravit vše na prověřování a dále se na tom nebudu podílet.Pokud se ukáže,že to byla lidská chyba,viník bude potrestán.Prozatím vám děkuji a prosil bych vás abyste neodjížděli z města.“Prezident zasedání ukončil.
Zasedání se rozpustilo a rozčilený generál odešel jako první.Všichni,kteří byli na schůzi se báli,aby někdo nesvalil vinu na ně.
Jeruzalém,Izrael
„Dámy a pánové jsme svědky konce světa.Vy všichni,co jste tady jste se k nám přidali,abychom společně přivítali druhý příchod Krista tak,jak ho popisuje Bible.Dny lidstva jsou sečteny.Musíme se pokusit přemluvit ostatní,aby se k nám přidali a očistili svou hříšnou duši.Vzdali se sexu a veškerých pokušení.
Naše motlitby byly vyslyšeny.On přijde a lidstvo už nebude mít kdo ochránit.Nastane soudný den.Den,kdy přijedou čtyři jezdci Apokalypsy a rozdělí si mezi sebou nadvládu nad světem.Nastane Armaggedon.Nikdo nebude ušetřen.Jen ti,kdo se připraví na druhý příchod Krista mohou být očištěni a puštěni do nebe.
Dny posledního soudu se blíží.Po nich už lidstvo nebude existovat.
Jevy,které právě vídáme v televizi jsou předzvěstí této události.Na tyto dny lidstvo čekalo od samých počátků.Budou to dny plné radosti,ale také smutku a bolesti.Kolem budou umírat lidé naši bratři.Je ale jejich chyba,že se k nám nepřidali.“ Představitel Jehovova shromáždění ukončil svou řeč.
Davem jeho řeč otřásla.Bylo to působivé.Pak se ale najednou všechny ruce zvedly a začali tleskat.
Takováto situace vládla na celém světě.Ať už šlo a Islám a Džihád nebo o Buddhismus.Náboženství celého světa se právě v těchto dnech připravovala na příchod svého mesiáše a velkou zkoušku,která spolu s ním přichází.Mezitím se politici dohadovaly o další strategii.Ve Washingtonu právě probíhalo vyšetřování.Prezident se musel připravit na rozsudek smrti.
Světem vládl chaos.Dubaj,Tokia,San Francisko,Miami,Paříž,Londýn a další metropole byly smeteny se zemí.Vlády všech zemí se obávaly nejhoršího.Nejhorší na tom všem ale bylo to,že nevěděli na čem jsou.Někteří se přiklonili k některé víře a čekali na příchod božího mesiáše,který jim ukáže další cestu.Všichni ale věděli,že se nejspíš jedná o konec světa.Lidstvo bylo znepokojeno.Prezidenti všech zemí byli nuceni podat prohlášení,které by lidi uklidnilo.Lidstvo se rozdělilo na několik táborů:USA,EU,Rusko,Neutrální státy a různá náboženství ze všech koutů světa.Začínalo se schylovat k nejhoršímu a všichni to cítili.O dalším osudu lidstva se rozhodne v nejbližších dnech.
Washington D.C.
Prezident Redfield stál u okna své pracovny.Nechal si k sobě předvolat generála a několik dalších politiků,kteří byli zodpovědni za to,co se venku právě dělo.V pracovně už byla připravena policie k okamžitému zásahu.Prezident nevěděl jak má začít.Nakonec jim řekl jen několik málo slov.Potom je odvedla policie do vězení.Bude je nejspíš čekat trest smrti.Nyní se ale prezident musel připravit na horší věc.Musí lidem říct,co se stalo a kdo je za to všechno zodpovědný.Navíc mu chybí několik politiků a generál.Věděl,že kterákoli země na ně může zaútočit za to,co udělali,ale domníval se,že teď mají jiné starosti.Také to musí říct vědcům,kteří na tom všem pracovali několik dní a nepomysleli na to,že by to byla vina lidí.Ten Deawere to všechno předpověděl.Musí si s ním ještě promluvit.Říkal něco o tom,že to bude ještě horší.Že příroda si mění svoje zákony proti nám.
Celý svět sledoval projev prezidenta Redfielda,který přiznal vinu USA na událostech dějících se venku.Sekty různých náboženství o něčem ale nechtěli slyšet.Není přeci možné,aby něco takového bylo dílem lidí.Ani Mike Deawere tomu nevěřil.Stále se ještě domníval,že nějakou účast na tom nese i sama příroda,která k takovému konci byla dohnána lidskou hamižností.Byl ale přeci jenom rád,že se to alespoň trochu vyřešilo.Bál se ale také toho,že se naplní jeho předpovědi.Bál se konce světa stejně jako ostatní lidé.Jenom to na sobě nedával znát.
Právě seděl na svém gauči v apartmá a sledoval televizi.Ukazovali Maryland,který se nachází jen několik málo kilometrů od místa,kde bydlí jeho matka.Maryland byl zničen.
Musí zavolat své matce jestli je v pořádku.Dlouho jí nevolal.Bál se,aby se jí něco nestalo,přeci jenom už byla stará.
Havana,Kuba
9:47,druhý otřes.První byl asi tak před půl hodinou.Obyvatelé Havany žili ve strachu a panice.Většina města byla zničeno prvním otřesem.Někteří odjeli,jiní nemohli své domovy opustit,a proto zůstali ve městě.
V Havaně mělo dojít k obrovskému výbuchu sopky.Už od pěti ráno vycházel ze sopky oblak kouře a dýmu.Lidé se zavřeli doma a doufali,že to přestane.Ale nepřestalo.
Ve dvanáct hodin,přesně na oběd,dochází k výbuchu.K výbuchu tak strašnému,jaký nikdo dřív nezažil.Možná většímu než jaký zničil Pompeje.
Obrovská síla najednou nadnesla vrchol sopky.Ten odletěl pryč.Následovala obrovská vlna.Kameny se zvedly a rudá lavina začala šlehat všude kolem.Nikdo to už nemohl zastavit.Lidé,kteří stáli poblíž sopky byli smeteni během prvních minut.Lavina se valila přes město.Vlévala se do domů a škol.Nikdo neměl šanci se zachránit.Smrt byla rychlá.Lavina se přelila přes svou oběť a ta byla vzápětí po smrti.Složky integrovaného záchranného systému přijely až za několik hodin.
Nikdo nepřežil.Dospělí,děti,dokonce i zvířata nic z toho už neexistovalo.Zůstala jen ohořelá těla.Uhořela v posledním pohybu jaký stačili udělat.Matka svírající své dítě zemřela i se svým dítětem.
Už neměli co zachraňovat.Na mrtvolách byl vidět pohled hrůzy.Podívali se smrti do očí a věděli,že zemřou.
Většina okolních měst byla zničena spolu s Havanou.Reportéři měli znovu o čem mluvit.Výbuch sopky,které předcházelo zemětřesení o síle devíti stupňů Richetrovy stupnice,a které zničilo už předem téměř celé město,bylo tak silné,že ho pocítili také v Austrálii a Indii.
Washington D.C.
Zasedání začalo.Politici a nejlepší vědci světa se scházeli každý třetí den.Venku to bylo strašné.Rodiny všech politiků a vědců byli přesunuti do podzemního krytu pod Bílým domem.Prezident nevěděl,co má dělat.Ale to asi nikdo.Museli to nějak vyřešit.
„Pánové,“ začal prezident, „musíme s tím už konečně něco udělat.Venku panuje celosvětová krize.Někteří se připravují na Nový příchod Krista a já už opravdu nevím čemu mám věřit.Víme sice,že to byla také vina některých našich politiků,ti byli už ale potrestáni.Teď se musíme zajímat to,co bude dál.Máte někdo nějaký návrh nebo alespoň představu,kam to všechno bude směřovat.“
„Pane prezidente,“ hovořil Mike Deawere, „Nemůžeme sice vědět,jak to bude pokračovat.Myslím si ale,že už s tím nejde nic udělat.Už to nemůžeme zastavit.Ta zbraň,kterou použili,podle mě vyvolala velmi silné zemské otřesy,které přivolali nynější katastrofy na Zemi.Problém je ale podle mě v tom,že ten výbuch způsobil rychlý posun tektonických desek.Máme důkazy.Před dvěma dny jsme zaznamenaly zrychlenou rotaci Země a posouvání kontinentů.Mohu se jen domnívat,že to bude pokračovat do té doby než se nevytvoří nový superkontinent.Podle všeho ale zmizí ty oblasti,kde se nachází praskliny v zemské kůře.Jako je zlom San Andreas v Kalifornii.Kalifornie zmizí úplně ze zemského povrchu.Kontinenty se spojí v jeden a budeme tu mít novou Pangeu.Všechno to bude podle mých výpočtů trvat přibližně půl roku,protože posun se i nadále zrychluje.
Mýlil jsem se už jednou a doufám,že se mýlím i tentokrát.Všechno ale nasvědčuje tomu,že říkám pravdu.“
„A co tedy navrhujete dělat.“ Ptal se prezident.
„Čekat.Čekat,dokud to všechno nepřestane.Nic víc teď dělat nemůžeme.Pokud budeme chtít s přírodou bojovat,prohrajeme.Měli bychom se ale připravit na rozsáhlé evakuace.Hlavně v přímořských státech.Měli bychom se schovat do bunkrů nebo jeskyní a čekat.To je můj návrh.“
„Takže abychom začali,co říkáte.Souhlasíte s panem Deawerem.Pokud ano,děkuji vám.Musím ještě sjednat celosvětové zasedání všech představitelů každého státu,abych je seznámil s naším plánem.“
Bylo už pozdě večer,když prezident konečně zvedl telefon a začal obvolávat všechny představitele.Každý souhlasil,že se dostaví,aby se dohodli.Schůze byla sjednána na pozítří,což bylo vlastně dost brzy a prezident měl co dělat aby všechno do té doby vyřídil.Navíc v některých zemích probíhali volby,protože předešlý představitel státu zemřel „vinou“ přírody.
Poté chtěl ale obvolat některé vědecké pracoviště,aby zjistil,jak pokročili.Zjistil,že Thajsku bylo zemětřesení,které zničilo Bangkok.
Prezident seznámil ostatní představitele státu se svými plány.Všichni souhlasili.Neměli vlastně ani moc na výběr,protože téměř všichni prožívali dny krize.Jejich hlavní metropole byla zničena.Například prezident Francie zemřel,neboť Francie byla zničena a její prezident zemřel v troskách města.
Všichni poté začali vyřizovat papíry ohledně budoucnosti.Věděli,že se dlouho neuvidí a nebudou moci vyjednávat o dalších podmínkách.
Naštěstí měli všechny státy vybudované podzemní kryty.Prezident se s ostatními rozloučil a řekl,že je v případě krize bude kontaktovat.
Všichni odešli včetně prezidenta,který odešel do komnat své manželky,první dámy USA,aby jí řekl,co jí čeká.Díkybohu na všechno už byla připravena.Později večer oba ulehli do jedné společné manželské postele.
6.
Bílý dům,konference
Prezident USA měl projev k ostatním státům.Návrh o utvoření podzemních krytů byl přijat.Lidé se také měli připravit na rozsáhlé evakuace.Lidé ve všech domácnostech byli vyzváni k balení evakuačního zavazadla.Samozřejmě všemi ihned otřásla panika,protože nevěděli,co je čeká.Prezident jim ale všechno hned vysvětli.Šlo pouze o bezpečnostní opatření.Mělo by trvat do té doby,než se kontinenty nepřesunou a vše se nevrátí do normálu.Kryty byly vybudovány hlavně ve středozemí,kde nehrozilo nebezpečí z moře.
Za několik týdnů začali přesuny obyvatel do bunkrů. Všude po městech jezdily auta a odváželi obyvatele.Ti co měli svůj automobil byli nuceni vzít sebou minimálně pět osob.Na dálnicích se tvořili kolony.Všichni mířili k místu,kde se nacházel nejbližší podzemní bunkr.Některé byly ještě z války.Byly akorát opraveny,aby vyhovovali situaci.Uvnitř se nacházeli místnosti.Vypadalo to jako v hotel.Všechny bunkry byly navíc vybaveny radiokomunikací.Bylo zde jídlo a vybavení pro dva roky přežití,protože nikdo nevěděl,co se může stát.Prezident USA byl v bunkru pod Bílým domem spolu s ostatními představiteli státu a jejich rodinami.
Lidé si sebou brali jen to nejnutnější,ale i přesto toho měli příliš.
V bunkrech nešly slyšet žádné otřesy ani zemětřesení ani posuny kontinentů.Všechno probíhalo v pořádku.A za půl roku už bude po všem.
O půl roku později
Všichni vycházeli z bunkrů.Byli jako medvědi vylézající z jeskyň,jako zvířata vylézající z nor.Po půl roce konečně viděli slunce.Konečně byli na světle.Všechno ale bylo jiné.A oni si na to teď musí začít zvykat.
Později se zjistilo,že oceány se spojili v jeden obrovský oceán.A také všechny kontinenty se spojili v jeden.Spousta lidí v bunkrech zemela.Větší polovina však tento čas nouze přečkala.
Nyní se musí všichni naučit znovu žít.Nebude to jednoduché,ale kdo říkal,že ano!!
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
Tisk