Odraz smrti

Tak jako šíp protíná kovbojovo temeno, které bude následně skalpováno, tak i vláček protíná noční tmu. Sedím uvnitř zády ke směru. Vlak zastavuje a nabírá další nezvířata. Prochází kolem, ale nikdo si nechce přisednout. Až konečně jedna kráska,zcela drze a bez zeptání,usedne naproti.Dlouhé černé vlasy,černé oči a bílá pleť,lákají mou pozornost přímo na ni. Má krátká úzká ústa. Je nenalíčená a to podtrhuje její chladný půvab. Snažím se dívat jinam, ale nejde to. Pokaždé mi sklouzne pohled na ni. Čte si knížku. Má nesmělost však nedovolí pohledu moc dlouho civět na její tvář. Co když se její oči zvednou, já voajér budu odhalen. Ach…..světlo, sklo a tma. Jak dokonalá kombinace. Při pohledu na okolní tmu se v okně odráží její tvář. Ona kráska je teď ještě mnohem svůdnější. Takto ji mohu pozorovat celou cestu. Ale co to? Dívka se zvedá a sedá si vedle mne. Hledím na ni zcela zaražen, bez dechu a slov před ní postaven. Beze slova čekám jestli osloví mne. Mlčí. No tak, oslov mne, říkám si. Mlčí, jen se na mne dívá. Náhle zvedá ruku a chytá mou. Usměji se na ni. Znenadání mi ji silou tiskne a já cítím, jak vlak prudce zastavuje. Lidé kolem padají, jen já sedím dál držen svou paní. Všude řev a strachem pokřivené tváře, jen má společnice se roztomile usmívá. Náhle silná bolest v zádech. To kus plechu přeťal mi je ve dví. Nohy bezvládně hází sebou, má mícha je nyní na dva kusy. Strop začíná se deformovat spolu s mojí lebkou. Asi padli si do oka a teď chtějí se objímat. V tom mě ta dívenka přestává za ruku tisknout. Ach, dostává se mi polibku.
Líbá mě dlouze, proč mít při polibku zavřené oči, chci ji při tom pozorovat. Vidět její krásu. Je krásná, její rty mě chladí na mých. Stojíme na louce. Jakmile jsem otevřel oči, ucukla. Promiň, říkám. Kde to jsme, ptám se. Chci se otočit, ale jakmile tenhle pohyb začínám, rychle ke mně přiskakuje a znovu líbá mne. V jejích očích vidím odraz ohně, něco za mnou je v plamenech. Opět mi tiskne ruku a vykračuje směrem ode mě. Svým krokem vábí mne. Do tmy mne táhne. Jdeme dlouho a já nic nevidím, jen její bělostnou pleť. Kam jdeme, ptám se. Mlčí, už jsem unavený. Posledního dlouhého polibku společně se zmáčknutím mého zadku se mi dostává a pak tma.
Tma a při tom ozývají se zvuky davu a hudby. Otevírám oči. Mám na sobě oblek, byl to pouze sen. Jaký sen, co zdálo se mi? Už si to nepamatuji, vlastně nic si nepamatuji, tohle je můj dům? Pěkný. A co je to venku za parádu? Jdu se tam podívat. Stojí tam kněz a kapela a hosté a nevěsta. Probůh, já jsem ženich, málem bych zaspal vlastní svatbu. Nevěsta se na mne už z dálky směje. Rychle k ní cupitám. Šeptám ji, odpusť, zdál se mi dnes o tobě sen. Vedla jsi mne v něm tmou a pak jsi se mi ztratila. Už nikdy tě nechci ztratit. Dává mi polibek. Podívej, rodiče už pláčí štěstím, je tu celá má rodina. Dokonce i má bývalá dívka, kterou jsem jen a jen pro tebe opustil. Odpustila mi mou zradu a pochopila, že mé štěstí je s tebou. I kytičku nám nese. Pláče, asi mne má pořád ráda, povídám své nastávající. Prohlašuji, tady na tomto místě a před knězem a Bohem, to vám povídám, já se chci nerozlučným poutem k tobě, má drahá, přikovat. Na věky věků s tebou trávit svůj čas. Jsi můj osud a já tvůj, při tobě budu stát do skonání světa. Tak slibuji a tak i vykonám. Tohle mé prohlášení mi vysluhuje vášnivý polibek od mé snoubenky. Mačkám ji při tom zadeček a druhou rukou ji při tom držím kolem pasu. Po skončení obřadu nás odvedli do domu. U dveří se se mnou každý zvlášť loučí a dává mi poslední sbohem. Maminka pořád pláče, neboj maminko, jednou si mě nějaká musela odvést. Je mi už dvacet a chci mít svou rodinu. Však nás můžeš kdykoliv navštívit, uklidňuji ji. Poslední návštěva a dveře se zavírají. Muzika utichá, ale mezitím se má ženuška připravila plnit první novomanželské zvyky. Už přede mnou stojí celá naháná a nestojí sama.nJejí nevinný a naprosto nepřítomný výraz ve tváři mě naprosto vzrušuje. Milujeme se, jednou, dvakrát, stokrát, pětsetkrát. Pořád se milujeme nic jiného neděláme.
I teď se milujeme. Občas nás chodí někdo navštívit. Ale jen na chvíli. Bydlíme v pěkném malém útulném městečku. Je to nová panelová a kamenná výstavba. Je tu i hodně zeleně. Jsou tu ale i staré německé vily. Celkově je to tu pěkné a útulné, vhodné pro založení rodiny. A tak se dennodenně snažíme zakládat. Zatím se ale nezadařilo. Slyším muziku. Venku je nějaká svatba. Jdu se podívat ven, je tam opět něčí svatba. Ale co to. Ta nevěsta, vždyť to je má ženuška. A kohopak si to bere? To jsou mí rodiče, jsou šťastní. Jsem šťastný i za ně. Stěhují se k nám. Alespoň tu nebudeme sami. Žijeme tu spolu všichni čtyři a jsme ženatí se stejnou ženou. To je krásné, že si mou milou toliko oblíbili. Roky plynou a městečko se nám rozšiřuje. A můj bratr si bere mou ženu. Je tak hodná, miluje nás všechny. Všechny si nás připoutala k sobě. Už jen má sestra tu chybí a budeme zase celá rodina pohromadě. Doufám, že si také padnou do oka. Vždyť lesbičky už se taky mohou brát. Vzal jsem si krásnou ženu, je to však taková malá kurvička, co by se chtěla pořád s každým vdávat. Jenže je už pozdě, slíbil jsem jí věrnost na věky věků.

Ps:Už se na tu svatbu těším:)