Vyvolená

Děti si hrály před zchátralými domy, běhaly sem a tam, smály se a pokřikovaly.
,,Lucinko, utíkej,"křičela vesele jedna dívka na druhou. Lucinka se také smála a utíkala před chlapcem téhož věku. Jen jedna dívka, hrající si s nimi, mezi ně nezapadala, jak věkem, tak výrazem tváře.Dívka měla tmavé vlasy, velké zelené oči a nebylo jí víc než šest let.
,,Pojťe pryč,"nabádala je neustále, ale ostatní se jí jen smáli.
,,Petře, proč jsi jí tahal sebou?"
,,Příště nech malou sestřičku doma."Takové a další průpovídky se nesly vzduchem na úkor malé dívčiny.Její krásné oči byli naplněné strachem a její tělo se třáslo bezmocí. Zoufale zatahala brášku za rukáv.
,,Petříku, pojďme do města. Tohle místo je zlé!"Ale starší bratr nedbal jejích slov. Pro něj to byla jen malá ustrašená sestra, jenž mu byla propůstkou pro jeho venkovní dovádění. Nedbal na její pocity a ona nemohla nic dělat.
Děti si hrály na místě, kde dříve byl krásný hrad, spoustu honosných domečků a lidí, jenž svou srdečností vítali všechny návštěvníky. Jednoho dne se však něco změnilo. Když lídé přišli do vesnice, nenašli tu žádné obyvatele. Jejich přátelé zmizely. A domy?Ze začátku byli stále krásné, ale po pár dnech zchátraly. Jakoby strádali nad ztrátou svých majitelů.
,,Péťo!"křičela zoufale malá dívka.Její výkřik zanikl v ohromném křiku, jenž se rozletěl do okolí.
,,Co to bylo?"zarazili se už i starší děti.
,,Pojďmě pryč,"zašeptala dívka a rychle zamrkala,aby skryla slzy. Výkřik plný bolesti ohromil všechny,ale nikdo se neměl k odchodu.
Obloha se pojednou začala měnit. Z krásné letní modře se stala čerň, která uprostřed dne zavinila noc. Zvedl se vítr, který chlapcům odfoukl čepice a děvčatům zvedal sukně.
,,Co se to děje?"vydechl Petr překvapeně. Vítr nabyl na síle, zvedal zem a vířil jí kolem tak, že za chvíli nikdo z nich neviděl své přátele. Až teď se děti zběsile rozběhly do města. Běžely, aniž by viděli na cestu, bloudili a plakali, až srdce usedalo. Když doběhly do města, obloha byla krásně modrá, a když se zadívaly na les, za kterým se proradná vesnice ukrývala, i tam byla modrá obloha.Vyděšeně se zadívaly jeden na druhého.
,,Děje se něco?"zeptal se jich jeden z rodičů, když spatřil výraze jejich tváře.
,,Co se to stalo před chvílí?Ta obloha..."zajímalo Petra.
,,Jaká obloha?"nechápal muž.,,Nic zvláštního se přece nestalo."
To už k nim přišla i jiná žena a pátravě se zadívala na děti.
,,Petře?Kde máš sestřičku?"optala se ho jeho matka a ještě jednou se zadívala na děti, jako by snad doufala, že se najednou objeví.
Až teď si chlapec uvědomil, že nechal sestričku na pospas osudu.
,,Já.....,"nedostal ze sebe víc.
,,Nejspíš zůstala ve vesnici,"řekl jeden z kamarádů za něj.
,,Vy ste jí tam nechaly?"vydechla překvapeně žena a okamžitě zavelela.:,,Musíme se pro ni vrátit."Skupina lidí společně s dětmi se vydali lesem do vesnice. Děti se již tolik nebály za přítomnosti dospělých lidí.
Prošly vesnicí, volaly dívčino jméno,ale dívka se neozývala. Přicházelo stále více lidí z města,kteří pomáhali hledat, prolézali domy a postupně i procházely les. Dívka jakoby se do země propadla.Její matka napřed vynadala Petrovi, načež se zhroutila a byla donesená do města. Kde jenom byla dívčina s velkýma zelenýma očima?