Krásná elfka - čtyřicátá šestá kapitola - Přemístění

Za půl hodiny potom co Ismeni podala rozkazy stála celá armáda na pláni,kde už se zdržovali skoro celý den.
Jako první stáli oddíly jezdců.
A před nimi stála Ismeni v celé své kráse.Její oči se zapichovali do očí bojovníků a když promluvila její hlas zněl mocně a vyrovnaně
"Dnes nastal velký den!Ačkoli s tím mnoho z vás nesouhlasí,přemístím všechny naše šiky do jedné z jeskyní blízko Černé pevnosti...Až se tam dostanete bude se svými velitele okamžitě postupovat ven,abyste uvolnili místa jiným!Ještě než tohle začne chci abyste si všichni prohlédli obličeje těch co stojí tady za mnou,protože jestliže bitvu vyhrajem jejich jména se zapíší do dějin Adliady!Oni položí svoje životy za to bayste se dostali tak blízsko Černé pevnosti...!"osmlčela se a po chvíli hleděla do Treisyiných očí s úzkostí a pak řekla "Můžeme jít na to!"
Treisy si až teď uvědomovala jak veliké je jeich vojsko a jak náročná zkouška to pro Ismeni bude...
"Treisy..."ozvalo se vedle ní.
Pohlédla na Laraxe,který se teď stále díval na Ismeni
"Jo?"
"Proč....proč se chováš tak jak se chováš?Přísahal jsem Ismeni,tenkrát když jsem s ní mluvil že tě budu chránit a dovedu tě k Moritexovi,ale...Už nejsme tak velcí přátelé jako dřív..."řekl a otočil hlavu tak aby se jí mohl podívat hluboko do očí.
Usmála se
"Chovám se tak díky tvojí žárlivosti..."řekla ledovým hlasem
"Já...vím přiznávám svou chybu,ale-"nenechala ho domluvit
"Tvoje přiznání nejsou podstatná...Nikdy si nezažil takovou bolest,takový pocit beznaděje jako já onen večer...Bylo to jako by mi něco projelo srdcem a připadá mi že bohužel taková už zůstanu...Podle mojí vůle už nebudu důvěřovat nikomu...Mám pocit jako by se mi srdce od toho večera změnilo v kámen..."
Larax povytáhl obočí a zadíval se jí ještě hloub do očí,do očí ve,kterých se pomalu hromadily slzy
"Já vím...že tvoje srdce nikdy nebude z kamene...Protože na to je až moc velké...Přesto pokud to tak vnímáš dovol aspoň abych byl aspoň tvým osobním strážcem když Sillar je na Moritexově straně!"
"Dobrá...."přitakala "Ale nebudeš se mi motat do cesty a už vůbec nebudeš zasahovat do mého boje s Moritexem!"
Přikývl "Slibuju!"

Ismeni se připravovala na první přemístění dvou oddílů jezdců.
Zhluboka se nadechla a obě dlaně dala před sebe.Zamumlala zaklínadlo a pekelně se soustředila na obrázek ve své mysli,potom zařvala
"Přemístit!"
Vojáci náhle začali mizet pod oblakem bílé páry.
Když pára za několik minut zmizela nezůstal tam ani jediný voják.
Z všech oddílů se ozvaly udivené hlasy.
Ismeni se začala soustředit na další dva oddíly a na obrázek v mysli.
Opět je všechny úspěšně přenesla.Ale to už padl na zem první kouzelník.V jeho prázdném výrazu se zdálo být vydět trošku spokojenosti...
Zemřel první a zbývalo ještě nejméně dalších čtyřicet oddílů...
Treisy pozvedla hlavu,protože teď měli přemisťovat její oddíl a oddíl jakéhosi starého chlápka s čelenkou na mastných šedých vlasech.
Když Ismeni začala cosi šeptat,tak se Treisy v hlavě ozval její hlas "Hodně štěstí..."
"Mami!"řekla rázně a chtěla cosi říct,ale nešlo to,protože se nemohla hýbat.Jakési kouzlo jí drželo na jednom místě.Kolem oddílů se utvořil jakýsi kruh zalatavé barvy.A pak už několik minut viděli jen mlhu...
Když se mlha konečně rozplynula mohli se už normálně hýbat.
"Všichni ven!"poručila Trei a ukázala na otvor,kterým prosvítalo světlo.
Jenže jak projížděla kolem zasypaného otvoru ucitíla divnou auru z které jí okamžitě začala bolet hlava.Nebýt toho že Briam byl za chvilku venku z jeskyně asi by se jí rozkočila...
Vyjeli na planinu.Na její pravé straně bylo několik močálů a na levé byla neobdělávaná pole.Přímo před nimi se už řadily první oddíly.Zařadili se tedy také a čekali...