Krásná elfka - čtyřicátá sedmá kapitola - Protivníci

Čekali ještě dlouhou dobu než se dostavil zbytek vojáků...Treisy se stále dívala na výlez z jeskyně když z něj vyšel poslední voják...Čekali ještě malou chvíli jestli se Ismeni a její oddíl neobjeví,ale čekali marně.Pak muž,který byl přemístěn společně s Treisyiným oddílem zavelil k pochodu směrem k Černé pevnosti.
Treisy si hluboce povzdechla a ještě jednou se podívala na otvor-nic.Pak tedy konečně jemně kopla Briama do slabin a nechala ho jet stejnou rychlostí jako jeli ostatní...Když byli jen několik set metrů daleko od pevnosti viděli jak se na hradbách pevnosti tvoří jeden dlouhý pruh lukostřelců.
Viděli jak se velká brána ze dřeva černého jako uhlí začíná otevírat a z ní začali vycházet a vyjíždět vojáci oblečení do černého brnění,ale nejen lidští vojáci se před pevností začali řadit do několika větších oddílů...
Za chvíli se z brány vyhrnulo vojsko stvůr,které Treisy okamžitě poznala.Jejich chůze,jejich pohyby,jejich řev poznala ikdyž stála ve druhé řadě vojska stovky metrů před nimi...
"Nestvůry z lesa stínů..."zašeptala a pevně sevřela Briamovi otěže...Podívala se na Laraxe,který už také hleděl na netvory,v jeho očích viděla chuť zabíjet...
Jeho ruce sevřely Ogoxovi opratě ještě pevněji.
A když se mezi nimi objevil čistě bílý kůň,na kterém seděl muž v naleštěné kovové zbroji s helmicí ze které čouhali tmavě fialové štětiny jeho oči se zalily nenávistí...
"Poslyš" podívala se na muže a pak zase na Laraxe "Proč toho Rhiana tak nenávidíš?"
Larax sevřel opratě ještě pevněji,ve tváři se mu objevil bolestný výraz,ale nakonec jen odsekl
"To je jedno"
"Když myslíš..."řekla pohoršeně
"Nechci se o tom bavit!"sykl
"Fajn..."řekla tím samým tonem
Larax jen otočil oči v sloup a stále sledoval muže na bílém koni...
"Čekali na nás,věděli že se objevíme..."řekl nakonec
"Jak to víš?"povytáhla obočí
"Protože v téhle pevnosti bývají jen lidští vojáci,aby chránili krále.Když tu jsou tyhle nestvůry a vojáků je tu mnohem víc,je jasné že Sillar jim toho musel říct mnoho..."
Treisy pokývala a dívala se na stále se rozrůstající vojsko nepřítele.Za chvíli jí až překvapením spadla čelist,vojáků bylo mnoho...Myslela si že král nemůže mít větší vojsko než mají oni,jenže opak byl pravdou.Moritexovo vojsko bylo možná ještě o několik oddílů větší...
Larax se taky divil,jeho oči kmitali po oddílech,ale stále se vracely k jezdci na bílém koni,který jak to vypadalo taky pátral po nějaké osobě mezi vojáky...

Vojska nastoupená proti sobě v plné síle tam stála ještě několik minut,potom velitel z jejich strany vyslal mladého elfa se vzkazem.
Když se jim však ztratil z obzoru mezi vojáky Moritexova vojska rozlehl se všude jeho zoufalý výkřik.
Pak se odněkud zvedl černý drak.Letěl k nim.Před první řady vojáků hodil tělo bez hlavy.A před velitelova koně hodil jeho hlavu.
Teď se Moritexovým velitelům povedlo elfy dokonale naštvat.
Starý velitel zlostně zařval a vytasil meč.Kterým posléze zamával nad hlavou.Pak zařval
"Bojujte za Adliadu!Bojujte za svobodu!Nešetřete je,protože oni vás neušetří!"
Zatím co on ještě řval něco povzbujícího objevil se vedle Treisy Daltarn
"Tak už to začne..."řekl a podíval se jí do očí
"Jo...jo...."přikývla
"Tak hodně štěstí..."usmál se na ni
"Tobě taky..."usmála se a vůbec si neuvědomovala že by to mohlo být naposledy co vidí Daltarna se usmívat...
Pak Daltarn přejel k Laraxovi,kterému taky popřál hodně štěstí a zařadil zpět do zadních řad.
Treisy si povzdechla a podívala se na velitele,který právě zahajoval útok.
Larax vytáhl štít a tasil meč.Treisy vytasila oba meče a pak kopla Briama do slabin.Potom se vojska rozdělila na tři části.
Treisyin oddíl jel na pravé křídlo Moritexova vojska,které tvořili převážně netvoři...