zakázaná zamilovanost 2

S vlka se pomalu stala zase tak samá dívka , která ho v poledne tak okouzliala, přiklekla si k chlapcovi a objala ho, bylo vidět jak klučina pookřál, uvolnil se a své krátké ručky obmotal kolem jejího těla, v tu chvíli přišel nečekaný šok, z dálky viděl jen jak se dívka naklonila k jeho krku a klučina se sesunul k zemi . Potom měsíc zasvítil po čtvrté, chlapeček jako by vstal, a kráčel po schodech, po chvíli se jeho obraz rozplynul a měsíc se odklonil na jinou stranu. Dívka byla pryč...
****************************************
Teď něco na ujasnění, začátek je začátek a tak detail, já jsem ta zvláštní postava, která připravila o život malého kluka. Mé jméno je Christine Agonová a žiju v tomhle malém městečku jen chvíli, ale kupodivu, začíná se mi tu líbit a to docela dost. Všichni lidé tady jsou důvěřiví a milí, udělají cokoliv, aby se zavděčili novému sousedovi, který by jim mohl být časem užitečný...
Takže teď už z mého hlediska...
***************************************
Druhý den, když jsem se chystala do školy, mě napadlo že jsem tam toho kluka asi neměla nachávat ležet, a tak jsem se rozběhla a přišla na mýtinku, po klukovi ani stopy, našla jsem jen jeho botu, kus trika a kus masa ? No Fuj !!!
Rači jsem se vydala druhým směrem ke škole.
Od té doby co jsem tu, pozoruju, že se na mě všichni dívají jinak, jako by nemohli pochopit kde jsem se tu vzala, přitom jsem úplně normální ( no tak úplně asi ne ale...).
Vypadám stejně, mluvím stejným jazykem, ani mi při pohledu na nějaký poodhalený krk netrčí zuby z pusy (alespon doufám) .Tak by mě zajímalo proč ti tak milý lidé patřičně nepřivítají novou spolužačku pozváním na nějakou "pařbu" nebo se jí alespon nesnaží zapojit do hovorů. . . No podivíni tihle lidé.
Sedla jsem si do lavice, otevřela učebnici (jako bych to všechno neuměla nazpamět . . . )a snažila se předstírat že se učím.
,,Ahoj, můžu ? " Ozvalo se za mnou a já leknutím div nevycenila zoubky :P
,,Jo jasně " Odpověděla jsem a strhla svojí tašku z vedlejší židle .
Vysoký černovlasý kluk se na mě usmál a sednul si, hodil svoji tašku na zem a přetáhl si k sobě moji učebnici.
,,No ježiš kde to seš, dyt sme o 40 stránek před tim, tohle ti nevysvětlí pořádně ani učitel !"
Usmála jsem se a pokrčila rameny. asi se mi povedlo ykouzlit fakt pěkný úsměv, protože černovlasý kluk se div neroztál, zaklapl učebnici a otočil se zpátky na mě. ,,Já jsem Petter"
Prohlásil takovým tonem jako by se cítil na Alexandra Velikého, přesto jsem se znovu usmála a podala mu ruku. ,, Christin"
,, Takže Christin, začíná výslech, kde ty si se tu vůbec vzala, Co tě baví, co nenávidíš, Kde bydlíš, kolik ti je a máš kluka ?"
No tak tohle abych pravdu řekla mě docela zaskočila, nějakej výslech sem zrovna od něj nečekala. Od srce sem se tomu zasmála a začala odpovídat.
,, No takže přistěhovala jsem se sem za sestrou, nevím jestli tu znáš, ale je to možný, jmenuje se Monica Agonová, baví, no co ěm baví, tak to se asi nedá říct, ale miluju psi a ráda kreslim, nenávidim jedině tak růžovou barvu, bydlim někde na kraji města, svojí adresu si ještě nepamatuju :D , je mi 16 a kluka nemám "
,, Skvělý samý dobrý zprávy " Usmál se a prudce se ke mě naklonil, já jsem se ani nepokoušela uhnout a tak mi dýchal přímo na krk a já jemu... Bylo mi divné že nic necítím, neměla jsem chut ho kousnout ani nic podobného a tak jsem tam jen seděla a čekla co bude následovat .
,,A teď mi sakra řekni Christin , co si dělala včera na tý mýtince "
Zarazila jsem se a zamrazilo mě v žilách...