Krásná elfka - čtyřicátá osmá kapitola - Rhian

Za chvíli už se s ostatními vrhli do víru krvavého boje.Divoké nestvůry se rvaly hlava nahlava a bylo jim jedno jestli zabijí svého druha,nebo protivníka.Elfové se proti nim drželi pevně.
Žádný z těch netvorů nebyl tak rychlý aby zasáhl uhýbajícího elfa.A žádný nebyl dost silný na to aby odrazil útok elfským kouzlem.Proto se příšery kácely k zemi,ale problém byl ten že vojáci na straně dobra nevěděli že jen úderem do srdce či hlavy je mohou zabít.Proto většina netvorů zůstala stát,ikdyž jim z hlubokých ran vytékala temně rudá tekutina.Stále mohli bojovat...

Treisy bojovala z Briamova sedla.Její kůň jel střední rychlostí zatímco ona mířila na hrdla netvorů,kteří po jejím zásahu padali na zem mrtví.
Bojovala skvěle,nebylo jediného netvora,který by pod čepelí jejího meče nepadl....
Zrovna se připravovala k dalšímu úderu,když před ní netvor padl aniž by ho zabila.
V zápětí ucítila bolest v rameni-příšera padla a za ní stál muž v naleštěné zbroji.
Helmu s tmavě fialovými štětinami už držel v ruce a druhou rukou držel Treisyino tělo,kterým nemohla hýbat.
Když zaostřila zrak aby mu konečně pohlédla do tváře a hlavně do očí,pořádně v ní hrklo.
Jeho tvář byla lidská,kratší světlehnědé vlasy mu vlály padaly do obličeje.Ale ty oči...Jeho oči byly stejné jako ty Laraxovi.Modré a hluboké jako tůňka co nemá dno.
Musela se přinutit,aby oči vůbec odtrhla.
Rhian právě spatřil,že kouzlo na ni silně působí a odvážil se blíž.
Jeho výraz byl chladný a ledově klidný.Kráčel k ní dlouhými a opatrnými kroky.
A když se ocitl na dva metry od Briama jeho oči jako by se chtěli zavrtat do těch Treisyiných.Treisy mu však pohledem uhýbala.Nakonec byl jen metr od velkého černého koně s přikývnutím řekl
"Legenda nelhala..."odmlčel se a změřil si jí od hlavy až k patě "Je škoda...že tak mladá a krásná elfka musí zemřít jen pro bláznivé myšlenky naivních elfů..."
Treisy po něm šlehla nenávistným pohledem.On se jen posměšně usmál
"O,ano...vůbec se tohle nemuselo stát!Kdyby tvůj elfský papínek dal svojí zemi králi dobrovolně!"
Treisy cítila že kouzlo pomalu polevuje.Ale jak šel blíž k ní začalo znovu sílit.
Byl vysoký a štíhlý přesto když chtěl natočit její obličej tak aby jí do něj viděl musel si stoupnout na špičky
"Jsi jí hodně podobná..."pokýval hlavou "Tuším že až zemřeš Larax bude opět velmi zarmoucený další ztrátou..." ironicky se usmál a povolil kouzlo aspoň natolik že mohla mluvit
"Jakou ztrátou?" vyštěkla
Rhian se právě vyhnul letícímu šípu a hned jí odpověděl
"Ale,ale.....tak on se ti nepochlubil?"uchechtl se "No...před asi dvěma lety" znovu se zasmál "Jsem mu zabil taky takovou hezkou tvářičku...Jenže ty umřeš jen s tím rozdílem že tě zabije Moritex...možná...pokud tě nevyřídí už tady..."
"Nezemřu!"zařvala
"Jo....to ta první říkala taky..." uchechtl se "myslím že se jmenovala Rita..."podíval se jí do očí a pak s ďábelským úsměvem řekl "zabil jsem jí jediným kouzlem...Nikdy nezapomenu na ten bezmocný Laraxův pohled když viděl jak jeho milovaná leží v kaluži krve vedle jeho matky!" nahlas se zasmál
Treisyiny oči teď plály nenávistí....cítila se ještě silnější než kdy před tím a to on už začal cítit
"Ale ale skrytá síla???"zeptal se nedůvěřivým hlasem.
Pak se však ozval dutot kopyt a za Rhianem se objevil grošák na kterém seděl Larax a zařval
"Nech ji na pokoji!"
Rhian se usmál a podíval se na Treisy
"Ještě se uvidíme krásko...!Až budeš v pevnosti,pamatuj že tam zemřeš!"Pak se u něj objevil kůň na kterého vyskočil a vypařil se.
Kouzlo rázem pominulo.
"Jsi v pořádku?"zeptal se Larax a jel k ní blíž
Přikývla a teprve až teď si uvědomila zvuk řinčích mečů a bolestný řev umírajících vojáků...
"Zabiju ho..."zašeptala a rozhlédla se jakým směrem je Černá pevnost.Pak uchopila oba dva meče,otočila Briama směrem k ní,Larax na nic nečekal a jak slíbil rozjel se s mečem v ruce za ní.

Sillar postavený na zadní nohy teď hleděl na probíhající masakr dole před hradbami.Jeho oči sledovali spoutu bojů a jeho uši slyšely hlasy umírajících řvát o pomoc.
Jeho pán,Černý král,teď seděl ve velkém rudou tkaninou vyšívaném křesle a sbíral síly proti té,která mu měla zajistit osud
"Už něco vidíš?"zazněl mocný hlas
Sillar zakroutil hlavou,ale pak řekl
"Mistr Rhian se vrací,můj pane.Svůj úkol již jistě splnil!"
"Dobrá..."pokýval král hlavou "Sleduj dál tygře!"
Sillar stále hleděl před brány z černého dřeva a přál,moc si přál aby Treisy nezavítala do Černé pevnosti.Byl by raději kdyby zůstala u elfů v bezpečí,ještě pořád mu záleželo na jejím dobru,ale věděl že pokud by se to stalo přišla by o veškerou čest a hrdost,kterou kdy měla.
Ještě několik minut hleděl z okna a pak spatřil blonďatou hlavu,která právě zastavila u brány.Hned vedle ní zastavil další voják...
Nechtělo se mu to vyslovit,ale přinutil se.Otočil se na Moritexe a právě příchozího Rhiana a pokýval hlavou
"Už jsou tady můj pane!Dej otevřít brány..."Moritex pokynul rukou a brána se začala s vrzáním pomalu,pomaloučku otevírat...