Krásná elfka - padesátá kapitola - SMRT?

Čtyřmi malými okny do místnosti vlál vlahý vánek.Treisy stála u dveří a hleděla na černě oděného krále,který si velebil na kůží jednorožce potaženém křeslu a se zájmem ji sledoval.
Pravou,upravenou rukou hladil velkého bílého tygra,který se na ni díval zklamaným,smutným pohledem.Levou ruku měl schovanou pod černým pláštěm.
Uhlové oči se na ni dívaly s kapkou nenávisti a překvapení,prošedivělé vlasy rámovaly jeho obličej,krátké strniště na bradě mu rámovala úzká světle červená ústa a pohublé,ale stále svalnaté tělo měl schované pod černou halenou a rudou vestou,černými dlouhými kalhotami,které měl stažené širokým,zlatým páskem jež mu držel i velký meč...
Treisy se podívala na jeho schovanou pravou ruku.Zajímalo ji,proč ji nechce ukázat.Pak si všimla že po jeho pravici stojí Rhian,připraven kdykoli zaútočit.
Chtěla se také připravit,ale Larax ji vzal jemně za rameno a usmál se
"Rhian je můj...!"
Přikývla a šla mu z cesty.Stoupla si doprostřed místnosti před jeho trůn a sledovala jeho reakci.Dočkala se však jen jediné věty
"Víš že se hodně podobáš svému otci?TOMU otci co si nechával říkat král elfů?" překvapeně se na něj podívala a při tom přihmouřila oči "Ano...." pokračoval "Škoda jen že se mi postavil,kdyby ze sebe nedělal hrdinu mohl být ještě živ..." ironicky se uchechtl "Ale dost o tvém prašivém otci!"Treisy cítila nenávist vůči němu ještě více "Chci abys věděla že odsud živá už neodejdeš...Nikdy už nespatříš světlo světa!Nikdy už neuvidíš svou překrásnou matku!" říkal to se širokým,zlostným úsměvem a díval se jak se v Treisy pomalu tvoří nenávist a zloba vůči němu.
Posměšně se usmál a podíval se na Sillara
"Měls pravdu....není nic lepšho než pošpinit její rodinu!"
Sillar se na něj pohoršeně podíval a znovu se díval do Treisyiných očí.Při tom kroutil hlavou,ale Treisy už to bylo ze srdce jedno.
Jejímu srdci teď vládla jen zloba.Měla jen jediný cíl, zabít Moritexe.Z jejích očí sálala zloba a nenávist.Už ani nevnímala řinkot mečů vedle sebe,nevnímala ani bolestné nářky,které byly slyšet zvenku.Vnímala jen jednu lidskou zrůdu,která právě teď vytahovala svůj meč a vstávala z křesla.
Dívala se mu přímo do očí a když oba dva zahájili zběsilý boj,každý měl svůj cíl - zabít toho druhého.
Treisy bojovala s jedním mečem.Druhý odhodila stranou.Při každém výpadu cítila že jí síla pomalu ubývá,ale cítila že Mortiex je stále ještě silný.
Každá chvilka,kdy se jejich meče setkaly v uširvoucím řinčení se jí zdála nekonečná.
Pak však zničeho nic Moritex odhodil meč a uskočil čepely meče,která mu mířila na bok.
Ironicky se usmál
"Jsi slabší než jsem myslel....bude velmi lehké tě porazit!"
"To-si myslíš -ty!!"zasyčela a chytala dech.
Moritex se rozesmál
"Porazím tě!Jako jsem porazil tvého otce a pak bude celá Adliada jen moje..."
"Na to zapomeň!"sykla a napřímila se.Svůj meč však stále držela v ruce.
"Zahoď ten meč,zemřít v soubojí dvou ocelových klacků by byla moc obyčejná smrt...Chci aby se o tobě mluvilo,aby všichni věděli že JÁ jsem porazil elfku,která měla zpečetit můj osud!"
Treisy se uchechtla
"Pravda....Nemůžu s tebou bojovat mečem,protože tebe musím zabít magií!!!"
"Uvidíme holčičko!"
Přikývla a hodila meč stranou.Viděla jak Larax vrací Rhianovi úder pěstí do obličeje.
Jejich boj jí připadal trochu dětský.Bojovali jako dva malí kluci.Jejich zásahy byly vždy do obličeje a vždy pěstí.
Sillar si lehl vedle trůnu sledoval Treisy a Moritexe.Jejich pohyby,jejich slova všechno vnímal naplno a cítil že když se podvolil udělal největší chybu ve svém životě.
Věděl že kdyby teď zaútočil na Moritexe ze zadu že by to stejně nemělo cenu,protože jeho může zabít jen černá magie,kterou Sillar neovládal.
Věděl že Moritex je silnější než kdy před tím a podle jeho úsudku měl oproti Treisy hodně navrch...
"Kdyby přece jen..."zašeptal a podíval se na Treisy "Tak mohu udělat jen jediné..."pak ztichl a díval se jak se to bude vyvíjet.

Moritex se na Treisy díval povýšeným pohledem a pak vytvořil v ruce černou kouli magie,kterou okamžitě posla proti Treisy.Netušil však že Treisy také ovládá černou magii,proto ho více než zaskočilo,když kouli odrazil Treisyin štít.
Vykulil oči a zamumlal
"To...to přece není možné!Jen já ovládám černou magii!"
Treisy se zlostně ušklíbla a začala cosi mumlat.Pak se kolem vytvořila tmavě fialová aura,která sílila.Zanedlouho se její blonďaté vlasy zbarvily do černa...
Téhle proměny král využil.Dokázal vyvolat kouzlo,které mu mělo zabezpečit vítezství...
Během doby,kdy Treisy čerpala sílu vyvolal protiobranné kouzlo,které jaký koli útok obrátilo proti tomu kdo jej vyslal.
Kolem krále se vytvořil neviditelný štít,který Treisy ani v nejmenším nepostřehla.
Když konečně stála nohama pevně na zemi zlostně se usmála
"Teď si ty proradný zmetku skončil!"
Král dal najevo svůj údiv.Věděl že ona mu nemůže ublížit.Věděl že ona teď zakusí svou sílu a že to určitě nepřežije.Nedal však najevo nic než svůje udivení...
Treisy znovu usmála a zečala šeptat
"Budu ti sloužit věrně,tvou rukou budu zabíjet a všechny životy budou obětovány tobě!" - začala vyzívat temnou magii
Moritex vypadal ještě udivenější než před tím.Ale jen vypadal,uvnitř už se těšil jak uvidí padat vláčné ženské tělo na podlahu...
"Oko stínů!!!"zařvala až vylekala Rhiana s Laraxem,kteří okamžitě přestali bojovat a dívali se na smrtelný útok.
Pak ze země začala tříštit tmavě fialová síla,která se v její ruce začala tvořit do tvaru koule moci a uprostřed ní se za chvíli vytvořila černá panenka ve tvaru kosočtverce.
Naposledy se zasmála a pak s výtězným pohledem poslala kouli přímo k Moritexovi.
V jeho očích se objevilo zděšení.Teď si nebyl jistý jestli štít dokáže odrazit tak silné kouzlo,protože ani on sám nikdy nedokázal vyvolat tak silné kouzlo magie.
Sillar nechápal proč Moritex jen stojí,proč se nebrání,proč neuhýbá...Díval se na něj,ale jeho chování nechápal.Byl zmatený.

Koule letěla nauvěřitelnou rychlostí,přímo na Moritexe
"Pane POZOR!"zařval Rhian a zděšeně se díval na Moritexe.
Jeho černé oči sledovaly blížící se kouli.Avšak nehnul ani brvou.Myslel si že teď osud rozhodne.
A to se také stalo.Koule narazila na mocný štít obraného kouzla........

Všude začaly létat jiskry a od štítu se pomalu začala odrážet koulet zpět...
Moritexovi spadl kámen ze srdce a výtězně se zasmál.Jeho oči zářily šílenstvím a zlobou!
Za to Treisy nevěděla co se děje,neuvědomila si že je úplně nechráněná .Jen dále civěla na vracející se kouli.
Larax zděšeně sledoval kouli
"Treisy!"zařval a v tu chvíli se mu do očí vhrnulo mnoho slz,které se draly napovrch...Věděl že Moritexovo obranné kouzlo bylo podlé.Věděl že za chvíli možná ztratí někoho koho miloval nejvíc na světě...V duchu si přál aby se stal zázrak,aby se ta koule Treisy vyhla,nebo aby Treisy přežila střet s ní...
Treisy si právě uvědomila že svůj útok nedokáže odvrátit,bylo příliš,příliš pozdě...!
Mocná koule síly ji zasáhla do břicha.
Treisy bolestně vykřikla.A z pusy jí vylítla krev.Její ruce byly vláčné stejně jako celé tělo.Nohy jí vypověděly službu a ona se zkácela dozadu...
Její tělo dopadlo těžce na žulový kámen.Vlasy už měla blonďaté a červené od krve...
Když dopadla věděla že je konec...Víčka se jí pomalu začala zavírat,až se zavřela nadobro...Treisy teď padala ve tmě kamsi pryč...

"Ne..."zašeptal Sillar a vstal.Se zděšením v očích se díval na mrtvou dívku ležící uprostřed místnosti...Jeho paní byla mrtvá...
"NÉÉÉÉÉ!!!!!!!!!!!!!!!!!"zařval Larax,když viděl její tělo ležet bez známky života na zemi.
Nemeškal a okamžitě se k ní rozeběhl a klesl do kolen.Opatrně jí zvedl hlavu a nevěřícně se díval na pomal stydnoucí tělo...Slzy mu padaly na její bílý obličej,na její zlaté vlasy,na její krk...