Andy - cesta tam a zase někam... jinam...

1.
Poprava

Přestože bylo opravdu horko, všichni stáli u městské brány a netrpělivě očekávali příjezd nové královny. Po několika minutách čekání se vskutku v dáli objevili první z jejího průvodu a lid začal jásat. Ulice hlavního města Chartwinu se naplnily nadšeným davem a královnin doprovod si musel namáhavě prorážet cestu. A konečně vjel do města i královnin kočár. Lid jásal ještě víc než předtím. Královna Katy vystoupila z kočáru a všem nesměle zamávala. Usměvavou tvář jí lemovaly světlé, dlouhé vlasy a ani drahé kameny na její čelence nezářily víc než velké, modré oči rozhlížející se po davu. Na sobě měla obyčejnou kněžskou róbu. Stejnou jako dívka, co právě spěšně vybíhala z kostela. Katy si jí všimla. „Iso! Tak ráda tě zase vidím!“ vrhla se jí kolem krku. Isa nebyla jen Katynou kamarádkou, ale i sestřenicí. Vládla za ni v Chartwinu docela dlouho, přesně do dnešní Katyny plnoletosti.
Katy s Isou potom došly k paláci a lid se neochotně rozešel.

Katyna korunovace byla ještě slavnostnější, bohatší, krásnější a honosnější než její příjezd. Isa jí na hlavu dala velkou zlatofialovou korunu a pak vypukla obrovská oslava.

~
Blesky křižovaly oblohu a hrom burácel, z nebe pršely provazce vody a kroupy ničily těžce vypěstovanou úrodu. Většina lidí schovávala, co se dalo a modlila se, jen jedna osamělá jezdkyně se pomalu, jako by se vysmívala počasí i samotným bohům, přibližovala k branám Chartwinu. Zaklepala na bránu a netrpělivě čekala, kdo jí přijde otevřít.
„Kdo jsi?“ vybafl na ni strážný a strhl jí z hlavy černou kápi. „Hmm. Čau! To mě ani nepozdravíš?“ zvedla jezdkyně obočí. „Jo a když to musíš vědět, jmenuju se Andy.“ pokračovala. Strážný se na ni zadíval. Něco se mu na ní nezdálo. Jednak nebyla mokrá ani ona, ani její kůň, pak taky ten její drzý úsměv, znak na čele a to jméno. Andy. Andy. Kdyby se včera tak neožral, možná by si i něco pamatoval. Andy! Došlo mu to docela rychle. Byla ti jistě Andy Geirská – nebezpečný zločinec unikající spravedlností už šest let.
Strážný začal, ostatně jako každý jiný člověk při pohledu na ni, řvát. Za několik málo minut vyběhla celá jednotka ospalých a zmatených strážných. Andy znuděně zívla, obrátila oči v sloup a kývla jim na pozdrav. Nechala se zatknout, skoro to vypadalo, že se nudí. Většina na ni jen valila oči přesto, nebo právě proto, že se snažila slušně konverzovat a obracela oči v sloup vždy, když jí neodpověděli.

~

Poprava sice Andy náladu zvedla, počasí však nikoliv. Zastávala názor, že za slunečného dne se efektivně zmizet nedá. V úvahu připadal ještě tak blesk z čistého nebe, ale to nepovažovala za žádný pořádný zázrak.

~

Katy se vzbudila v Chartwinském paláci, jejím novém domově. Povzdechla si. Dnes měla přihlížet popravě nějaké temné čarodějnice, Andy. Narozdíl od ostatních ji neznala a ani po tom netoužila.
Oblékla si modré šaty, co jí krásně ladily s očima, do vlasů si dala stříbrnou čelenku a do boty pro jistotu dýku. Bojovat neuměla, ale co.

~

Andy už stála na náměstí a ležérně se opírala o strom, na kterém měla být oběšena. „Nějaký poslední slova?“ opatrně se k ní naklonil jeden ze strážných, co ji hlídali, aby neutekla. Andy se na něj podívala jako na blázna, pak nad tím ale mávla rukou, nasadila široký úsměv a spustila: „Drazí občané Chartwinu! Jsem velice ráda, že jste se zde, na mé třiadvacáté popravě sešli v tak hojném počtu. Snažíte se mě zabít už 6 let. Nevím, jak vás, ale mě to nepřestane bavit nikdy. Vidím tu mnoho z vás, které jsem měla tu čest poznat. Isa je stále krásnější, Katy hodně vyrostla, od té doby, co jsem ji naposled viděla. Zdravím taky všechny, kteří měli již v minulosti tu čest mě zatknout, i ty, jimž se to nepodařilo. Zkuste to, až budu mít víc času. Ale teď už se s vámi bohužel musím rozloučit, ještě mám nějakou práci. Ahoj!“ pronesla Andy a prostě a jednoduše zmizela. Pro efekt ještě vykouzlila trochu mlhy.

~

Katy nevěřícně hleděla na místo, kde ještě před chvílí stála Andy. Tohle ještě nikdy neviděla, dokonce o tom ani neslyšela. A Andy dokonce mluvila o ní! Že se prý potkaly! Ale jedno bylo jisté – Katy udělá všechno proto, aby Andy už víckrát neviděla. To zmizení jí vskutku nahnalo strach. Musí to být mocná čarodějnice.
Katy se radši zvedla a v doprovodu Isy odešla do svého paláce. Tam už na ni čekalo několik osob. Jako první si všimla nenápadné elfky v rohu místnosti. Jmenovala se Gemma a právě dnes se stala druidkou. Přišla se jen rozloučit, odjížděla totiž do tajemného města Milltownu. Podle legend to bylo první místo na světě stvořené bohyní Ailou.
Na schodišti stály další dvě Katyny kamarádky, nemohla se s nimi však náležitě přivítat, protože na náměstí se objevil další host. Byl jím drak Fafnir s elfskou hraničářkou Mephis. Mephis byla hlavně Isinou kamarádkou, ale s Katy se znaly taky. Mephis ladně seskočila a usmála se na Katy: „Co ty tu děláš?“ „A co ty?“ zeptala se místo odpovědi Katy. „Vlastně hledám Andy.“ zvážněla Mephis. „Tu nezabiješ, radši toho nech.“ vylekala se nová královna. „Proč bych ji zabíjela? Jen jí potřebuju předat vzkaz.“