Andy - cesta tam a zase někam... jinam...

2.
Boj

Gemma se rozhodla zastavit ve městě jménem Thorn. Toto malé vnitrozemní městečko bylo zejména domovem víl, ale obvykle sem chodili obchodovat všichni z dalekého okolí, takže jste tu mohli narazit na kohokoliv.
Uprostřed města stál obrovský strom, na kterém taky stálo několik domků. A nad městem zářila barevná duha. Na vývěsce byl nový leták nabízející 2000 zlatých za zabití Andy. Najednou k letáku někdo přistoupil a začal ho číst. Gemma popošla blíž a vykřikla. Byla to Andy! Andy odněkud vytáhla tužku a přikreslila svému portrétu delší vlasy. Pak se podívala na Gemmu a zmizela.
Gemma si oddechla, vyvázla z toho setkání se zdravou kůží. Ale příště si musí dávat větší pozor. Rozhodla se jít do nějaké hospůdky, ale sotva se otočila, našla za sebou Andy s úsměvem od ucha k uchu.

~
Katy seděla na trůně, znuděně si podpírala hlavu a koukala z okna. Ale najednou uviděla něco, co ji opravdu znepokojilo. K hradbám se blížilo asi 100 jezdců s červenými prapory. Královna seběhla dolů na nádvoří. „Iso! Co se to děje?“ obrátila se na svou sestřenku. „To nevím, ale půjdeme se schovat.“ prohlásila Isa a chytila Katy za ruku. Vlekla ji do kostela. „Ne, Iso, pojď do paláce, tady netrefím.“ „Ale já jo, vždyť jsem velekněžka!“ „Velekněžka?“ „Jo, ode dneška.“

~
Mephis prohledala hned několik měst, ale Andy nenašla. Ze zoufalství zamířila do nejbližší hospody, shodou okolností do té ve městě Thorn.

~
„Nezajdem někam?“ „Jo, tady v Thornu znám dobrou hospodu, je támhle na rohu.“

~
Jak už jste si asi všimli, v hospodě se zastavilo docela dost lidí. Jednak Mephis, pak taky Andy s Gemmou a nezapomínejme ani na ty, co se snažili Andy zabít.
Když Andy vstoupila do dveří, ihned si přisedla do rohu k Mephis, takže ji Meph vlastně nikdy nenašla, Andy našla ji.
Po několika sklenkách skotské bylo u rohového stolu veselo. Andy všem platila jednu sklenku za druhou, a to nejen Gemmě a Mephis, ale i ostatním přítomným. V hospodě už Andy byla pěkných pár hodin, venku se stmívalo a ona se snažila zvednout půllitr piva. Bezúspěšně.
Asi byste měli vědět, že proslulá Andy se dala chytit jen v několika málo situacích. Když se nudila, když si chtěla zvednout náladu, když potřebovala promlouvat k lidu nebo když se ožrala. A tohle vědělo i těch několik lidí, co ji chtělo chytit. V hospodě se strhla rvačka.

~
Ani v hlavním městě Chartwinu zrovna klid nebyl. Katy s Isou se krčily v jedné z tajných chodeb tamního chrámu a obléhatelé, jak jinak, obléhali. Ukázalo se, že jich je poněkud víc v blízkých lesích, takže se obránci nenudili. A krom toho taky všichni přemýšleli, co je to za nepřítele, kde ho sebrali a kdy.

~
V hospodě momentálně stála Andy na stole a mlátila nepřítele jílcem meče. Mephis jim zapichovala šípy do zadnice a Gemma po nich házela židle. I když Andyinou největší zbraní byla pochopitelně výřečnost, ještě podpořená alkoholem v krvi. „Ty debile jeden, já prostě nemám čas tady s tebou bojovat, ráno musím vstávat brzo.“ řvala právě na hostinského, co se dožadoval svých zlatých, místo na útočníka.
Hned potom spadla ze stolu na jednoho z útočníků. Do jisté doby si toho nikdo nevšiml, že Andy jaksi zmizela. Mephis pořád nabodávala útočníky na své šípy a Gemma už neházela židle, ale stoly. Potom se ovšem začali útočníci ptát, proč tu vlastně jsou. Výřečná Andy momentálně ležela pod stolem, takže se jim nedostalo odpovědi.

~
Obléhání Chartwinu sice skončilo vítězstvím obránců, ale stále nikdo nevěděl, kdo na ně vůbec útočil. Katy s Isou vylezly z chrámu. Město bylo celé zničené.

~
V hospodě bylo veselo, v hospodě pod stolem ještě veseleji. Ležela tam Andy s útočníkem, jež zatím zůstával v anonymitě. Ona byla jen tak tak při vědomí, on se opil jen mírně.
„Co je to tu za debila?“ opile se zeptala Andy a podívala se na strop. Teda desku stolu vlastně. „Jmenuju se Eordin.“ představil se neznámý a zahleděl se do jejích očí. Ani jeden z nich nebyl tak docela střízlivý a oba byli v dobré náladě a tak proč ne? Pod stolem bylo naštěstí místa dost.

~
V hospodě už boj nezuřil, všichni se nechápavě rozhlíželi po místnosti. „Kde je?“ zařval jeden z útočníků. Většina přítomných pokrčila rameny, jako, že neví.

~
Andy s Eordinem poklidně leželi vedle sebe, jen ve spodním prádle, a tiše konverzovali. „Já bych tě asi měla zabít, že?“ zamyslela se Andy. „To bys přece neudělala.“ „Hmm.“

~
Útočníci rozhlížející se po hospodě jen viděli nějakou rozmazanou šmouhu, jak letí zavřeným oknem ven. Tou šmouhou byl Eordin a za jeho let mohla Andy. Když vylezla zpod stolu, vypukl boj nanovo. A Eordin na ulici doletěl přímo na nějakou holku. Svalili se na zem. Andy si toho všimla a s přihlédnutím k tomu alkoholu pronesla velice chytrou větu: „Co mi lezeš po manželovi?“ Gemma se na ni udiveně zahleděla: „Ty jsi vdaná?!“ „Počítá se to, když jsem mu ukradla prsten?“