Andy - cesta tam a zase někam... jinam...

3.
Ztráty

Katy se nešťastně dívala na všechnu tu zkázu. Pevně se držela Isy a pomalým krokem vyrazila směrem k paláci. Jenže místo paláce tu byly jen ruiny. Isa se posadila na rozbité schody. „Co budeme dělat?“ přisedla si k ní Katy. „Nemáme šanci. To by s námi museli být bohové, snad sama Aila, abychom je porazili.“

~
Andy se probudila, ale když otevřela oči, uviděla zase jen tmu. Vstala a pokusila se udělat krok před sebe, jenže narazila do zdi. Na zemi vedle ní se něco pohnulo. Podle peprných nadávek poznala, že je to Mephis. Gemma se nacházela asi o metr dál. Tuhle situaci ještě zhoršilo to, že si žádná nepamatovala, jak se sem dostaly. Vlastně ani nevěděly, kde to vlastně jsou.
Najednou se před nimi objevilo mihotavé přibližující se světlo a za chvíli spatřily Eordinovu tvář. „Tebe už jsem někdy viděla.“ zamyslela se Andy a podezřívavě si ho měřila zpytavým pohledem. Eordin okno neměl, takže si živě pamatoval vše, co se pod stolem odehrálo, a to i s podrobnostmi. Andy si po nějaké době civění taky vzpomněla. „Jo ty jsi E...E....Eordin, že?“
„Hmm.“ „Bezva. Tak už nás můžeš pustit.“
„Eordin se zamračil. „To teda nemůžu.“ prohlásil zodpovědně. Andy tím hluboce urazil. „Hele, nemáme celej den, tak nás dělej pustit!“ „Ani náhodou.“
Andy řekla několik slov, usmála se a řekla: „Tak ahoj.“ Za Eordinovou zadnicí něco zacvakalo. Byly to zuřivé zuby. Rozběhl se chodbou a za chvíli už byly slyšet jen spěšné kroky a zuřivé cvakání. Andy se tomu jen pousmála, Mephis s Gemmou se smály na celé kolo. Jenže na faktu, že tu ztvrdnou minimálně několik hodin, nic směšného nebylo. A to jich chtěly v té hospodě rychle zbavit.

~
V Chartwinu vládla ponurá nálada, spousta lidí se stěhovala jinam a zbytek se snažil opravovat svůj zničený majetek. Katy vládu příliš nezvládala, proto tu vládla Isa, stejně jako za starých časů.
Nechala všechno kovové roztavit a udělat zbraně a zbroj, Katy poslala za nějakým válečníkem, aby ji naučil bojovat a sama psala dopisy všem svým přátelům a spojencům. Snažila se vymyslet nějakou taktiku, ale nic ji nenapadalo.

~
Po několika hodinách ve vězení uviděly Andy, Gemma a Mephis Eordina s pochodní, jak se k nim vleče jako spráskaný pes. Byl celý pokousaný. Andy se při pohledu na něj musela pousmát. Eordin odemkl vězení a strčil dovnitř misky s nějakou kaší. „Promiň, ale na večeři se nezdržíme.“ prohlásila Andy, kopla ho do rozkroku a přešla po něm ven. Pro zábavu ho ještě ve vězení zamkla a přičarovala zuřivé zuby. „Jo a všechny pozdravuj!“ zakřičela ještě a pak už se ztratila v temné chodbě.

~
Katy konečně zjistila, že s jejich nepřítelem už kdysi Chartwin bojoval, ale naštěstí tenkrát zvítězili a nepřítel vše ztratil. Nyní se však vzchopil, zabral jedno město a z něj vedl útoky na Chartwin. Zatím jen na Chartwin, ale Katy i Ise bylo jasné, že bude chtít všechna města v této zemi. Potřebovaly taktiku a to hodně dobrou.
Všichni tajně doufali, že se Andy přidá na jejich stranu a nejmíň oživí stvořitelku světa. A pak tu byli takoví, co by se raději nechali porazit než by se spojili s Andy. Třeba Eordin.

~
Andy procházela parkem, tvářila se až nápadně nenápadně a za ní ještě nenápadněji cupitaly Meph a Gemma. Andy měla své špehy, tudíž o napadení Chartwinu věděla. A protože měla dobré špehy, věděla taky, kdo za tím stojí. Aradin. Kupodivu ho znala, kupodivu ho znala osobně a nějak extra si s ním nerozuměla.
Při přemýšlení si ale všimla, že v zahradách nějakým nedopatřením netrefí, ba co víc, že se úplně ztratily. Andy rozhrnula křoví, ale viděla jen další pěšinu, úplně stejnou jako všechny, po kterých už šly. Moudře se tedy rozhodla jít stále jedním směrem, někam přece dojít musí.
Šly tedy po pěšině stále dál. Před nimi se objevilo další křoví, které však nemohlo Andy zastavit. Opět jej rozhrnula, prostrčila hlavu na druhou stranu a konečně uviděla bránu. Dřevěnou bránu. Otevřenou bránu. Bránu hlídanou vojáky. Když je zahlédla, rychle se stáhla zpět do křoví. Zvedla ruku, aby si upravila účes, jenže se jí do dlaně zabodl šíp. „Sakra!“ zaklela a vzala Gemmu s Mephis za ruce. Pokusila se zmizet i s nimi, jenže se jí to nepovedlo.

~

Katy se nervózně rozhlížela. Tady se měla setkat se svým učitelem boje. Prohlížela si pečlivě všechny, co už tu trénovali. Ale žádného ostříleného válečníka neviděla, jen partičku kluků jen o něco starších než ona sama. Jeden z nich k ní zamířil.
„Co to máš na sobě?“ řekl místo pozdravu a kriticky se na ni zadíval. „Tobě může být úplně jedno, co mám na sobě!“ vyjela na něj. „Tak v tom případě tu mám učit bojovat asi úplně jinou královnu Katy.“ prohlásil, jako by byl na odchodu. „Ty?“ zoufale se na něj podívala královna. S úsměvem přikývl.

~

Gemma se pustila Andy a zaprotestovala: „Já radši odletím.“ „Ty umíš létat?“ podivila se Meph. „Na větru.“ hrábla Gemma rukou ve vzduchu. „Kam poletíš?“ starostlivě se zeptala Andy. „Do Chartwinu.“ zvolala Gemma a ladně se vznesla.
„Tak jsme tu zbyly jen my.“ zadívala se Andy na elfku. „Ty unikni tou branou a já jim pak zmizím.“ prohlásila Andy, však už měla s útěky nějaké zkušenosti. Věci se však nevyvíjely tak, jak měly.
Místo dvou strážných stála před Mephis a Andy celá armáda. Andy se sice podařilo odpoutat pozornost od Mephis a brány, ne však od sebe. A tak se stalo, že ji znova chytili.

~

Katy si se svým učitelem rozuměla. Dalo by se říct, že docela dost. Když jí poradil s výběrem oblečení, konečně začali bojovat. Katy se na něj trošku mračila, protože ji donutil, aby si svázala vlasy a oblékla krátkou sukni. Stejně však pořád sledovala jeho hnědé oči místo dřevěného meče. Jmenoval se Dušan. Podle Katy pochopitelně nejkrásnější jméno na světě. Když přestali bojovat, sedla si Katy na kmen, co sloužil jako lavička. „Tak jak mi to šlo?“ zeptala se s nadějí v hlase. „Neubránila by ses ani batoleti, má královno.“ prohlásil Dušan a hluboce se jí poklonil. „Já ti dám! Batoleti...“ rozčílila se Katy a Dušan se drze ušklíbl. Královna popadla meč a mlátila ho hlava nehlava, až skončili oba na zemi.