Andy - cesta tam a zase někam... jinam...

5.
Z Chartwinu

Andy tušila, že někoho v paláci vzbudí, proto co nejtišeji běžela chodbou ven. Sotva se nadechla vlahého čerstvého vzduchu, vyrazila pevným krokem ke stájím. Nerozhlížela se, popadla prvního koně, na kterého narazila a odjela z města.

~

Drahá Katy, drazí občané Chartwinu!
Dokud s vámi bude Arné, nejsem s Vámi Já. I když jsou mezi Vámi takoví, kteří Mě tu nepochybně chtějí, myslím, že většina dá přednost Arné. Proto se s Vámi loučím a sama nevím, zda Vám přát štěstí.

Bez úcty

Andy Geirská

~
Andy skoro uštvala koně, než získala dostatečný náskok, kdyby ji snad chtěli hledat. Protože se jí vlastně ani nechtělo jet dál, našla nenápadnou mýtinu, kde si jen tak lehla do trávy a koně nechala, aby se popásal nedaleko. Očekávala klid a mír, jenže zapomněla, že kde je ona, je veselo. Až příliš.

~

Sotva Katy přečetla dopis, běžela vzbudit Isu. Ta bude určitě vědět, co dělat. „Iso! Iso, sakra, vstávej!“ třásla se svou sestřenkou Katy. „Co? Co se děje?“ vzbudila se Isa. „Andy! Ona....utekla!“
Isa se zmateně rozhlížela a snažila se pochopit, co se tu děje. Objasnil ji to až Andyin dopis. „Musíme ji najít!“ rozhodla a rychle vklouzla do svých šatů. Katy se taky oblékla a za malou chvíli už obě uháněly směrem k mýtince, kde odpočívala Andy.

~

Nad mýtinou vyšlo slunce a Andy se s kýchnutím probudila. Vynadala si, že tak neopatrně usnula. Upravila si zrzavé vlnité vlasy, protáhla se a poplácala svého koně. „Andy!“ ozvalo se za ní. Bleskurychle se otočila a uviděla někoho, koho vůbec vidět nechtěla. Eordina.

~

Katy s Isou se nebezpečně blížily k mýtině. A pomocí kouzla jednoduše zjistily, že tam Andy je.

~

„Co ty tu děláš?!“ zamračila se Andy na Eordina. „Ále, nic...“ mávl rukou a přitom vytáhl meč. „Jo nic...“ usmála se dívka a vytáhla meč taky.

~

Isa a Katy přijížděly na mýtinu zrovna ve chvíli, když Andy s Eordinem bojovali. „Ale kdo je teďka vlastně na naší straně?“ zeptala se královna. „Buď oba, nebo žádnej, nebo jeden z nich.“ pokrčila rameny Isa. „Já bych řekla, že je dobrej Eordin.“ „Taky myslím.“ „Ale zas je to takovej debil, za toho bojovat nehodlám.“ „Přesně. Radši ať ho Andy zabije.“ „Ale Andy je přece nepřítel!“ „V tom případě jsme tu nikdy nebyly a teď zdrháme.“

~

Katy s Isou se tedy nenápadně vypařily a Andy s Eordinem pokračovali v boji. Jejich meče se už válely nedaleko v trávě a soupeři na sebe útočili dýkami. Ve chvíli, kdy se Andy konečně dobelhala k meči, podkopl jí Eordin nohy a chystal se použít svou drahou dýku. Andy ho však strhla k sobě na zem.
Eordin se k ní naklonil a políbil ji. „Tohle už tu jednou bylo.“ prohlásila Andy, vrazila mu pěstí do obličeje a zmizela i se svým koněm v lese.
Jenže les je takový široký pojem, že. A to si uvědomila i Andy, když zjistila, že se ztratila. Měla pocit, že chodí pořád kolem jednoho divného stromu, a tak se rozhodla na něj vyšplhat. Koně a své věci nechala pochopitelně dole.
Šplhání jí docela šlo. Byla už v polovině stromu a mířila výš, jen výš. Vtom se před ní objevila veverka, stvoření ještě zrzavější než Andy. Veverka seděla přímo nad ní na větvi a Andy tudíž nemohla šplhat. Začala veverku odhánět, ale nic na ni neplatilo. Andy už se na stromě držela jen jednou rukou, tou druhou máchala ve vzduchu a snažila se smést ze stromu to otravné zvíře.
To otravné zvíře se však najednou vzpamatovalo, vyskočilo a kouslo Andy do prstu. Ta se pustila, spadla, její kůň se splašil a najednou byla v lese nejen ztracená, ale i zraněná a bez věcí.
Jenže to by nebyla Andy, aby nevymyslela něco úchvatně chytrého. A to, že něco uloví. Široko daleko se sice nenacházelo nic, co by se dalo ulovit, nebo alespoň lovit, jenže Andy si usmyslela, že vysoko se něco určitě nachází. Veverka. Dalo by se říct, že měla celkem vysokou šanci to ubohé zvíře ulovit, když si uvědomíme, že měla dokonce i luk. Jenže ne šípy, s těmi jí utekl kůň. Použila tedy místo šípů dýky a později i meče.
Neulovila nic, tedy pokud se nepočítá lejno, do kterého meč spadl.

~

Katy s Isou se vrátily do zámku, nepříliš nadšené (obzvláště Isa). To se však nedalo říct o Arné, která nadšená byla. Když se dozvěděla, že měla celou dobu pravdu a že Andy je vlastně zlá, skákala radostí do stopu. Trochu se uklidnila, když přijel do zámku Eordin, už se totiž těšila, jak pomstí jeho smrt. Ne že by ho neměla ráda, jen nenáviděla Andy. A Andy nenáviděla jak Eordina, tak ji.
Arné se chystala na tu slavnou výpravu a všichni ji najednou zas děsně obdivovali. Stala se nejslavnější osobnosti celého Chartwinu a dalekého okolí. Zvláště Eordin ji děsně, až nápadně, obdivoval. Arné si to pochopitelně vykládala jako nějaký cit z jeho strany. Ano, do jisté míry měla pravdu, jenže to nebyl cit k ní, ale k.....nějaké jiné.

~

A ta nějaká jiná, vlastním jménem Andy Antoinette Frenier Geirská, se právě prodírala nějakým odporným lesem a zdálo se jí, že všude vidí veverky. Měla totiž strašný hlad, a tak snědla nějaký houby. Moc dobrý nebyly, ostatně ty halucinace, co dostala, taky ne.