Krásná elfka - padesátá druhá kapitola - Podivný jazyk bílých tygrů

Jeho oči byly rázem bez lesku a chuti po pomstě.Cítil jen slabost a bezmoc.S každým vzdorem s každým pokusem o osvobození ho kletba sevřela ještě víc.
Cítil že na to aby vyslal protiútok je příliš oslabený.
Jeho šance na pomstu se každým okamžikem vytrácela.
Ještě před několika minutami věřil že by Treisy mohl zachránit,že by jí mohl vrátit život,teď však věděl že pokud se nestane zázrak bude konec...
Elfové a ostatní bojovnící,kteří bojují za svobodu Adliady prohrají válku...Zklame všechny,kteří mu věřili...Jen vůle ho teď udržovala při malém odporu,který kouzlu zatím nedovoloval úplně ho rozdrtit.
Avšak i tohle kouzlo pomalu ochabovalo...
Aby nemyslel na svůj ostudný konec podíval se ještě na Treisy.Viděl jak se k ní pomalu blíží Sillar,ale neměl ani sílu něco namítnout proto s ním jen spojil svou mysl.
"Nech-ji na poko-ji!"
Sillar se zastavil v půlce kroku a podíval se na něho
"Nevím proč...v tomhle stavu mi stejně už neuděláš"řekl ironicky
"Mysl mám ještě silnou dost!"myšlenka se Sillarovi zaryla hluboko do mysli a bolelo to víc než jiné zranění
"Ne....nechci jí nic udělat!"sykl a když ucítil Laraxovy zmatené myšlenky jen dodal
"Víš Laraxi....nikdy jsem tě neměl moc rád a v někerých chvílích jsem tě přímo nenáviděl,ale věděl jsem že Treisy k tobě cítí víc než jen pouhé přátelství...Stejně jako já jsem jí měl za tu nejlepší osobu pod sluncem...A když mě ostatní nutili abych se přidal na Moritexovu stranu bylo pro mě nejhorší a nejtěžší rozhodnutí vůbec...Ale učinil jsem největší chybu svého krátkého života...Teď už to vím...!"jeho hlas zněl vyrovnaně bez faleše nebo posměchu...zdálo se říká to, co doopravdy cítí.
"Jenže-jí už život nevrátíš..."sykl Larax a znovu cítil jak ho kletba svírá...
"Ještě je šance..."polkl "Mohl bych jí vtisknout svou duši..."
Laraxova myšlenka zněla zmateně
"Vtisknout???"
"Ano...Její duše by znovu ožila s tím že kousek té mojí by v ní žil dál...Hodlám za ní položit život,protože ona by pro mě udělala totéž...Myslím že by se mi to mohlo povédst!"řekl rozhodně a vytlačil Laraxovu mysl pryč.Larax odklonil pohled zpět na Moritexe a zesílil svoji obranu...Sillarův nápad mu přišel jako bláznovství,ale věřil že by to Trei mohlo zachránit.Víra mu dodávala sílu...

Sillar se zhluboka nadechl a podíval se na Treisy.Věděl že tohle bude jeho poslední čin,který udělá...
Věřil že jí to zachrání a že tak odčiní svojí zradu a že ikdyž on už se toho nedočká že mu odpustí...
Zhluboka se tedy nadech a došel těch pár metrů,které ho dělily od Treisy.
Stoupl si tak aby jeho oči byly nad těmi Treisyinými a pak to začalo...
Mraky na nebi se zbarvily do úplně černé barvy.A setmělo se.Začalo hustě pršet a dotoho se přidal velký vítr...A nakonec zazněl ohlušující hrom a nebe rozřízl velký blesk.
Teď Sillar věděl že není cesty zpět.Ještě jednou se zhluboka nadechl a podíval se na udiveného Moritexe,který hleděl k oknu,jeho si však ani nevšiml.Král věděl že tenhle přírodní úkaz se neobjevil jen tak,věděl že někdo se snaží vyvolat bohyni války a života Kalhetu...Pokrčil rameny a pomyslel si že se mu to nejspíš stejně nepovede,odvrátil pohled na Laraxe a znovu si užíval tu chvíli kdy cítil jak je bezmocný...
Pak Sillar odvrátil pohled a díval se na Treisyina zavřená víčka.Potom se začal pekelně soustředit šeptat mocná slova,kterým by nikdo jiný než jeho druh nerozuměl.
Starověký tygří jazyk zněl tajemně a především si ho každý hned všimnul.
Larax se s potěšením díval jak Moritexovi pomalu tuhne tvář.Povolil kouzlo a otočil se na velkého tygra,který se tyčil nad dívčím tělem a stále něco říkal...
Král se na něj díval zlostným pohledem ve kterém byl i strach
"Jak mohl...?"šeptl a dál sledoval co se bude dít...
Tu najednou rozřízl oblohu druhý blesk.A zemí otřesl hrom.Pak se Sillarovi dostalo odpovědi ve stejném jazyce.Mluvila žena, silným, rozhodným, vyrovnaným hlasem.
Když dořekla poslední slovo jenž znamenalo staniš se hlas utichl...
Sillar se pak už nepohnul...Byl vidět jen průhledný odraz jeho duše jak v podobě tygra pomalu vstupuje do Treisyina srdce...
Když byl proces ukonce,zemí otřásl hrozivý hrom a až po něm rozčísl nebe oslňující blesk.
Treisyin hrudník se začal pomalu zvedat a zase klesat...Zato bezvládné tygří tělo upadlo vedle...