Krásná elfka - padesátá šestá kapitola - Oko stínů

Král začal přemýšlet v jakém okamžiku kouzlo vyvolat.Myslel si že nejlepší to bude asi když bude na několik metrů daleko.
Zamyslel se a vyrazil proti Treisy.Podle něj bylo lepší oko stínů vyvolat až za chvíli,až se trochu rozehřeje.Jeho ruce byly náhle rychlejší a obratnější.Touha k vítězství ho poháněla vpřed.
Ikdyž Treisyina rychlost byla stále větší než ta jeho on jí zasazoval stále nečekanější výpady.Jen těžko odkloňovala každý z nich.
Nakonec se celá unavená stáhla a na to král čekal!Odskočil na deset metrů od ní a ďábelsky se smál.Čepel jeho meče se zase stala obyčejnou.
Meč si zastrčil do pasu a znovu se ďábelsky ušklíbl.
"Nenáviděl jsem tebe,tvého otce a zbytek tvojí rodiny!"pronesl zlostným hlasem a pak pokračoval s hlasem v němž byl slyšet náznak radosti "A dnes...se mi povede můj nejlepší úspěch v životě...Povede se mi vyhrát nad osudem!" Treisy na něj koukala nevzrušeným pohledem,on pokračoval "Nemysly si děvenko že jsi jediná,kdo dokáže vyvolat oko stínů...V životě jsem neviděl silnější útok černé magie..." odmlčel se a čekal na její reakci,ta však byla překvapivě klidná
"Hm...."ozvalo se nakonec
"A víš co je na tom nejlepší?"zeptal se až se mu ústa sevřela v nebezpečný úsměv
"To že to z tebe vysaje duši za živa?"zeptala se a poklidně se na něj dívala.Uvnitř ní,jí však něco našeptávalo že by si měla začít připravovat protiútok...
"Ne..." ušklíbl se "To že tě zabiju tvým vlastním útokem " Začal se nahlas smát.
Treisy na sobě nedala znát jedinou známku znepokojení,ale v sobě cítila strach.Nevěděla jestli se jí podaří odklonit její nejsilnější bývalý útok.
Treisyina duše byla jako svázaná a v krku se jí vytvořil nepříjemný knedlík,oči už nezářily jako na začátku,ale byly pokleslé a bez jiskry.
Král teď začal něco mumlat...A začal vyvolávat černou magii.Kolem něj se teď vytvořila černá aura ze které číšila síla...
Treisy nevěděla co dělat,byla bezradná a pomalu začala ztrácet naději.
Král už pomalu začal formovat kouzlo a Treisy stále nic nenapadlo pak se za ní ozval známý hlas.
Otočila se,stál za ní Larax a držel se za žebra "Treisy...Zapomínáš na jedno...kouzlo bílé magie vychází z tebe!Jen tvoje duše dokáže ovlivnit jeho sílu!Až nebudeš mít pochybnosti, až se nebudeš bát,pak můžeš zastavit i takový útok jako je oko stínů!A já si na to tady počkám!"dupl nohou a opřel se o okno.
Treisy se na něj podívala a zařvala "Děláš si legraci?Vždyť tenhle útok vysává ze všech živých bytostí duši!Běž tam jak jsi byl před chvilkou!"
"Ne..."zakroutil tvrdohlavě hlavou
"Laraxi!"zařvala
"NE!Podívej Moritex je skoro u konce, měla by si začít!"sykl
Podívala se na Moritexe.Larax měl pravdu stačila mu už jen chvilka.
"Bože..."zašeptala a okamžitě začala sama sebe uklidňovat.Věděla že když se nevzpamatuje Larax umře a to ona nechtěla.
V její duši nastal klid...harmonie...její srdce už se nebálo,bojovalo za všechny,kteří ještě dole na bojišti byli živí...a bojovali za svobodu....
Za chvíli jí obklopila ozařující aura...Její srdce pocítilo jak si z něj bere energii a ta se uskladňuje v rukách,které teď byly celé bílé.Jako kdyby měla rukavice,které sahaly až k loktům.
Uvnitř se cítila prázdná,ale v jejích rukách třímala celá její síla.
Aura za chvilku vyprchala a bílé předloktí měla stále.Cítila jak jí i uvnitř zaplavuje pocit a myšlenka že má nato zvítězit.
"Tak poď!"zasyčela a divokýma očima sledovala Moritexe.
Moritexova aura právě zmizela a místo hrdého černého krále tam stál stárý, vyčerpaný stařec s tváří plnou hlubokých vrásek.Černá magie si vzala svůj díl...
Moritex se vší silou rozmáchl a černá magie v podobě oválu se odpojila od jeho ruky a letěla vzduchem k Treisy.
Treisy udělala rukama velký kruh,který se uprostřed uzavřel symbolem bílé magie - tudíž živého stromu - který měl sloužit jako štít.

Koule se k ní opět blížila ohromnou rychlostí,ale Trei už se jí nebála.Stála tam a byla připravena obrovské síle vzdorovat....
Za několik sekund se koule srazila se štítem,který měl na chvilku stříbrnou barvu a pak začal kouli pomalu pohlcovat...