Hlubiny mysli:Část 1

Podivná,rozmazaná,barevná křivka se zformovala do umělecky tvarovaného lustru na svíce.
Najednou ho napadlo že je to divné ale nemohl si vzpomenout proč.Hrozně Alexe fascinovali svíce na lustru,ale nevěděl proč nemohl si vzpomenout.Vzpomínal si jen že včera na honu,
V Lortském lese uviděl jasné bílé světlo a pak už jen to světlo až do teď co se probral.Na tom světle bylo něco zvláštního,podivného,nepřirozeného,ale nemohl si vzpomenout,Najednou ho napadlo že to světlo vlastně bylo normální a že světlo svící z lustru je nepřirozené.Potřásl hlavou a pohled se mu rozostřil uviděl postavu v rohu,ve stínu.Zamrkal ale postava tam nebyla ani stín který ji obklopoval,dostavila se velká bolest hlavy,která ho po 5 minutách milosrdně zahnala do bezvědomí.Zdálo se mu o pronikavém světle následované temnotou a úlevou pak se zpocený probudil a posadil se,vzápětí ho prudká,omračující bolest poslala zpět na postel rukou si šáhl na hrudˇ,odkud bolest vycházela.Jeho ruka odhrnula navlhlou přikrývku a nahmataly zející částečně strupem pokryté sečné rány,jak ruka zavadila o jednu z ran upadl znovu do bezvědomí.Když se probudil žádné světlo ho nepřivítalo zpět u vědomí ani lustr se svícemi,ani to nepřirozené pronikavé světlo.Byla noc pomyslel si a to byl na něj moc velký výkon tak upadl do hlubokého spánku.Nic se mu této noci nezdálo.Když se probudil,bylo už ráno a dovnitř pronikalo světlo z velkého renesančního okna s roztaženými záclonami.Záclony byly roztažené,minulou noc nebyly.to znamenalo že tu někdo byl,už se necítil slabý jako moucha od jeho probuzení na tomhle lůžku mu bylo nejlépe teď.Rukou chtěl nahmatat rány ale žádné tam nebyly posadil se a rozhlédl se.Nikdo tu nebyl a nebyly tu ani žádné dveře vstal a došel k oknu,to co ve skutečnosti vrhalo dovnitř světlo nebylo slunce ale pouliční svítilna,byla jen jedna jako by rostla z temnoty,protože tam byla jen temnota,dokonce ani stěna domu ve kterém se nacházel jen lampa rostoucí z ničeho a pak už jen tma.Zatočila se mu hlava,na jednu stranu se tu cítil v bezpečí a vnímal okolní nicotu jako samozřejmost.Ale na druhou stranu mu to přišlo nepřirozené a nějakým způsobem nebezpečné.Když znovu vstal a podíval se z okna.NĚCO v něm ucítilo jak se TO přibližuje nevěděl co ale věděl že by se mněl schovat mohl by to být sice přítel,kterého nechťeně pohřbil
I se svou pamětí,otočil se a zalezl pod postel.