Krásná elfka - padesátá sedmá kapitola - Porážka

Zanedlouho už koule přestala existovat - štít ji úplně pohltil.
Celkem ji překvapilo že dokázala odolat tak velkému kouzlu.Ale byla ráda, protože věděla že tímhle si zajistila vítezství.
Ohlédla se na Laraxe,který se spokojeně opíral a okno a držel se za žebra.Když se jejich pohledy střetly on jen kývnul.Jako by říkal : Jen do toho!
Treisy pokývala hlavou a štít pustila,ten se v momentě rozplynul a nezbylo z něj nic než malý obláček,který se za chvilinku také rozplynul.
Treisy se dívala na tolik zestárlého muže před sebou...Černá magie ho příliš vyčerpala.
Jeho tvář byla pokrytá nesčetnými vráskami,jeho oči ztratili lesk a vypadali unaveně.Tělo už nemělo příliš energie...Mocné kouzlo ho příliš vysílilo...

Treisy k němu šla pomalými dlouhými kroky.Očima se mu snažila podívat do těch jeho,on je však měl sklopené a v ruce měl připravený meč.
Prošedivělé vlasy mu je zakrývali,takže Trei nemohla vidět ani jeho pocity...

On se však cítil sklíčeně,věděl že prohrál...Riskoval a prohrál.Treisy na něj byla opravdu moc silná.
Jeho oči se teď dívaly do země,přesněji vedle Rhianova těla,na kaluž rudé tekutiny.

Treisy se k němu blížila,věděl to a byl připraven o svůj život bojovat.Neměl však šanci...

Zastavila se asi pět metrů před ním a čekala na jeho reakci.
"Ještě si nevyhrála!"zazněl chraplavý hlas
"Ne..."zakroutila hlavou "Ale nemám k tomu daleko "
"Musíš mě zabít!Jinak nevyhraješ!"
"Od začátku nemám jiný cíl...Nyvíc mé kouzlo tě vysílilo nebude těžké ti vyrazit meč a zabít tě!"sykla chladně
"Nechápu to!"sykl a podíval se na svoje ruce,do očí mu však stále nebylo vidět "Jakto že z tebe si černá magie nevzala tolik jako ze mě!"
Tohle Treisy dosud nenapadlo,ale Moritexova poznámka jí nasadila brouka do hlavy.Přemýšlela a stále nevěděla proč si magie vzala tolik z Moritexe a z ní nic...

Nakonec ji z přemíšlení vytrhl až Moritexův nečekaný výpad.Jen tak tak mu zmařila jeho útok na její srdce.Neměla však meč,její zbraní byly železné ruce,kterým nemohla ublížit ani rána ocelí...Bojovali spolu ještě malou než Treisy dospěla ke skvělému okmžiku.
Rychlým pohybem ruky mu vyrazila jeho meč a on zůstal nechráněný proti ní.Pomalu ustupoval dozadu,ke zdi.Věděl že teď je s ním konec....

Trei kráčela vzpřímeně proti němu.Za chvíli jeho kroky zastavila zeď...
Treisy se otočila na Laraxe.Byla překvapená protože u něj ještě takový pomstichtivý pohled neviděla...
"Zab ho!Zab ho protože on by to udělal taky!Zabij toho kdo pohřbil tvého otce,toho kdo je krutovládcem už velmi dlouhý čas,zachraň ty ci ještě věří v dobro!Tak to udělej!"zařval jako smyslů zbavený
Treisy se na Moritexe podívala výtězným pohledem a řekla
"Nikdy nemůžeš změnit osud!Tvým osudem je zemřít mou rukou a já to udělám,jen ti chci říct jediné:Nezemřeš nejen proto že si prohrál,ty zemřeš hlavně proto že za tvojí krutou povahu zaplatilo mnoho lidí životem!Mezi nimi i můj otec což tobě nikdy neodpustím!Nezemřeš v boji nýbrž jako zbabělec!"
Král se na ni podíval zlostným pohledem,ale nic neříkal,nechtělo se mu umřít,ale jak už řekla Treisy, osud nezmění...
Treisy ve své ruce vytvořila ozařující kouli bílé magie a sykla
"Zabije tě světlo dobra,které přínáší naději..."
Král se snažil kolem sebe vytvořit nějakou obranu,nějaký štít,ale nezbyla mu síla...Mohl jen čekat na smrt...
Treisy kouli vypustila a ta se pomalu blížila k Moritexovi....
Král dal ruce před sebe aby se bránil,ale nepomohlo mu to...Koule si našla cestu k srdci a tam se pomalu začala propalovat...
Moritexovi se rozšířily zorničky,ale nemohl nic dělat,jen si přát aby byl už brzy konec.
Koule se usadila v srdci a bílá magie mu začala proudit místo krve v žilách...Jeho tělo,vždy naplněné zlobou to začalo pomalu zabíjet...
Z koutku úst mu vytékal malý pramínek rudé krve.Oči měl otevřené v důsledku úděsné bolesti,chtěl řvát,ale nemohl...Něco jako by mu poškodilo hlasivky...Jen sýpal.
Náhle klesl do kolen.Hlava mu klesla a jeho tělo se pomalu začalo měnit v uhelný prach...