Andy - cesta tam a zase někam... jinam...

16.
Aila

Andy s Katy jely dál. Dál a dál. K chrámu. Kupodivu k němu dojely. Pravda, Katy to trochu pokazila, když chrám pozvracela, ale stalo se.
Ano, dostaly se k chrámu, nedostaly se však do něj. Bylo zamčeno. Chrám byl velký, kamenný, trochu kýčovitý a nedobytný. Okna tu sice byla, ale zamřížovaná a zakouzlená. Andy vykouzlila kouli fialových plamenů a hodila ji na dveře. Koule se od nich ale odrazila a strefila ji. V dnešní době bychom řekli, že vypadá, jako by strčila prsty do zásuvky. Nebo že má účes a la Einstein.
Katy jen poznamenala, že jí to sluší. To jí pochopitelně Andy nevěřila a dala jí za úkol dostat se do chrámu a šla se umýt do řeky.

~

Meph kecala......a kecala.....a kecala.......a kecala. Dělala Aradinovi přednášku. Už skoro brečel. Lily to celé sledovala a dělala si poznámky do obrovského hustě popsaného bloku. Potřebovala drby do Královského zpravodaje. „Pán zla pod pantoflem.“ mumlala si. „Hezký titulek, ale až na druhou stránku.“

~

Katy místo otevírání dveří poblila další kus přírody. Andy z toho nadšená nebyla.
Chtěla nechat dveře shořet. Nic. Chtěla dveře vykopnout. Nic. Chtěla do nich vyřezat díru. Nic. Až Katy něco napadlo. Ve všech románech, co četla, byly dveře na heslo. Vzpomněla si na jedno pradávné přirovnání. Naposledy se vyzvracela a vyrazila sebevědomě ke dveřím. Dotkla se jich levou rukou a pak prohlásila: „Muž je v oblasti sexu jako sníh – nikdy nevíš, kolik cenťáků to bude a jak dlouho vydrží.“ Dveře se tiše otevřely.
Pomalu vkročily dovnitř. Na stěnách chrámu bylo poměrně dost grafitti. Okny sem pronikalo světlo. Podlaha byla z mramoru, a tak se mohly pohodlně klouzat. Uprostřed jedné jediné místnosti byl mramorový podstavec a na něm leželo nehybné tělo stvořitelky světa Aily. Měla světle modrou pokožku, dlouhé černé vlasy a zavřené oči. Její dlouhé červené šaty se dotýkaly naleštěné podlahy a spousty šperků zářily na centimetry daleko. „Ail, budíček!“ zařvala Andy a zatřásla s bohyní. Ta pomalu otevřela oči. „Čau, Andy.“ pozdravila. „Proč mě budíš?“ „Ále, Aradin.“ mávla rukou ta zločinec. „Debil jeden. Jak se máš?“ „Ujde to.“ „Kdybys mě jen nevzbudila...zrovna se mi zdál nádherný sen o...“ „No, stačí, nepotřebuju vědět, o čem sníš.“ zarazila ji Andy. „Potřebuju, aby Aradin dal pokoj.“ zamračila se na bohyni. „Ale, Andy, víš, že jsme se rozešli, je to blb a nevkusně se oblíká.“ „Jsi naše jediná naděje!“ škemrala zrzka. „Ne, ne a ne! Zbavte se ho samy.“ nasrala se bohyně a znovu si sedla na podstavec. „Prosííííííííííííím!“ vykřikla Andy. „Zaútočil na Chartwin!“ dodala. Katy to všechno jen tiše pozorovala.
Stvořitelka světa mlaskla a seskočila z podstavce. „Co za to?“ zeptala se. „Jak co za to? Zrovna TY máš peněz dost. Můžeš si je přičarovat.“ nasrala se Andy. „Kdo mluvil o penězích? Máš mladého krásného manžela?“ zeptala se bohyně. „Nejsem vdaná.“ zavrtěla hlavou Andy.
„A kdo je tohle?“ Aila přešla až ke Katy a měřila si ji zpytavým pohled. „Katy, královna.“ představila ji Andy a pokračovala: „Je hodná, ale tak trochu cvok.“ Královna se na Andy zle zadívala a poklekla před bohyní. „To je pravda. V životě přede mnou ještě nikdo neklečel.“ kývla Aila. „Má hezkýho manžela?“ zeptala se. „Hmm, Dušana.“ odpověděla zločinice. Bohyně si v mysli vyvolala jeho obraz. „Mno, hezkej, mladej..“ usmála se. „Takto teda ne! Nic takovýho! Je to můj manžel!“ vykřikla Katy a vstala. „O co ti jde?“ zeptala se jí bohyně. „Stejně tě přece podvádí s tou tvou sestřenkou...“ začala větu. „CO?“ zařvala královna.
„Tys to nevěděla? Tak to promiň.“ řekla Aila a zatvářila se rozpačitě. Katy se sesula na podlahu chrámu a vzlykala.
Andy s Ailou se na sebe ušklíbly. Aila si klekla ke Katy. „Já vím, je to těžké, když jsi si ním v jiným stavu...“ utěšovala ji. „CO?“ vykřikla opět královna. „Tys to nevěděla? Tak to promiň.“ řekla bohyně znovu, ale to už Katy neslyšela. Omdlela.
„Položíme ji na ten podstavec?“ ušklíbla se Andy. „Klidně, ale až se probere, poblije celej chrám.“ pokrčila rameny stvořitelka. Andy radši popadla královnu do náruče a odnesla ji ven.
„A co bys říkala na Eordina?“ „U mě samotné, ten ještě žije? Myslela jsem, že na krysy je jed.“ mračila se bohyně. „No jo, žije. A chtělo by to jed na veverky.“ povzdechla si ta zločinec. „Veverky? Proč zrovna ty?“ „Když s náma pojedeš do Chartwinu, poznáš.“ ušklíbla se zase Andy a hodila Katy do trávy. „No dobře, zvědavost je silnější než já.“ přiznala stvořitelka.

~

Aradin znovu zaútočil na Chartwin. Tentokrát si toho nevšímali Dušan s Isou. Lily pečlivě zapisovala všechny nechutné detaily.

~

Gemma byla celá zničená. Nikde nemohla najít ani kapku Alpy, ani mikročástečku Okeny! Seděla zničeně na pařezu v lese. Přišel k ní satyr. Pozval ji na víno a ona přijala.
Nechala si víno značně zředit. Slivovicí. Její tělo už nebylo zvyklé na tolik alkoholu, protože už opravdu neskutečně dlouho nepila. Chlast na ni zapůsobil silněji než obvykle. Vytáhla satyra na taneční parket a nakonec se na něj dokonce svalila!!! Neprobudilo ji, ani když Servác (její manžel) ve své dračí podobě zapálil střechu. Uviděl je, vzal Gemmu do svých hrozivých spárů a odnesl domů. Trochu se naštval, ale on se taky v době její nepřítomnosti opil a nepřál si, aby věděla, s kým spal. S Eordinem.

~

Andy, Katy a Aila jely zachránit Chartwin. Už kvůli Aile se rozhodly, že se utáboří v lese. Zdejší veverky si nemohla nechat ujít. Cestou si vyprávěly vtipy, kterých znala Aila hromadu, leč děsně sprostých a starých. Taky vtipkovaly na adresu Ailiných šatů, taky starých. Sprosté moc nebyly. Aila byla oblečená skoro tak nevkusně jako Isa. Jenže na tu neměl nikdo. Ani Eordin. A to je co říct, v posledních dnech byl viděn v pytli od brambor.