Muž v černém: Vlkodlak

I.
„Rychle, kluci! Na něj!“ řval vůdce bandy a společně se vrhli na ubohého Stanleyho.
Ten se jim snažil utéct, ale bohužel nebyl tak rychlý. Brzo ho dohonili a povalili ho na zem. Pustili se do něj.
Stanley křičel a snažil se chránit si obličej před údery pěstěmi.
Najednou se odněkud ozval hlas nějakého člověka.
Zněl rozzlobeně. Kluci Stana pustili a zmizeli za nejbližším rohem. Stan se pomalu zvedl ze země a oprášil se. Za malý moment k němu došel postarší muž.
„Tak co, hochu, jsi v pořádku?“ ptal se dobráckým tónem.
Stan na něj jen vrhl nakvašený pohled, obrátil se a odešel. Měl vztek na celý svět. Strašně se za to šikanování toužil pomstít a taky ho hryzalo, že ho musel někdo zachraňovat.
Nějak podvědomě vešel do antikvariátu. Procházel mezi regály kolem starých odrbaných knih. Najednou ho do očí uhodila jedna na pohled stará tlustá kniha. Vytáhl ji z regálu a přečetl si název. Byla to čarodějnická kniha. Když ji Stan otevřel, málem se rozpadla.
To je ono! blesklo mu hlavou po chvilce listování. Sklopil knihu a šel ji k pokladně zaplatit.
Doma si s ní zalezl do kouta a znovu ji otevřel. Očima prolétával stránky s oslepujícími, mizícími, uspávajícími a smrtícími lektvary. A pořád nenacházel nic, co by ho zaujalo, až nakonec došel ke stránkám s čarodějnými tvory a obludami. A tam mu oči padly na návod, jak se stát vlkodlakem. Stan četl:
„Při nejhlubší noci, kdy nebe bude bez hvězd, jděte do temného lesa. Najděte velký, čerstvě poražený strom. Do něj měděným nožem vyřezejte díru. Až měsíc v úplňku dostoupí vrcholu nebe, vyřkněte do onoho otvoru toto zaklínadlo…“ následovala skupinka slov přes celý řádek, „poté obcházejte kolem kmenu ve směru od východu k západu, tak jak slunce obíhá zemi, a čekejte. Nakonec do vašeho těla vstoupí duch vlkodlaka a vy se stanete nesmrtelnými.“
„To musím zkusit!“ řekl Stan tajemným hlasem a sklapl knihu.

II.
Stanley na úplněk nemusel dlouho čekat. Asi jenom týden. Za tu dobu si však užil kopanců a ran, že by to vystačilo na celý rok. To ho v jeho rozhodnutí ještě více utvrdilo.
Konečně uplynul týden a nastal dlouho očekávaný úplněk. Stan se večer nepozorovaně vykradl ven a zamířil do nejbližšího lesa. Vše, co potřeboval, měl s sebou. Měděný nůž nebyl problém sehnat. Jeho rodiče měli doma sbírku měděných příborů. Za notnou chvíli dorazil do lesa. Poražený strom dlouho hledat nemusel. Byl informovaný a tak moc dobře věděl, že se koná kácení lesa.
Došel na místo, vytáhl nůž a začal do stromu škrábat. Snažil se jak nejvíce mohl, protože do půlnoci zbývala už asi jenom hodina.
„Myslíš, že to tím nožíčkem zvládneš?“ ozval se za ním hlas.
Stanley se strašně lekl. Roztřeseně se otočil. Za ním stál vysoký muž v černém, zastřený mlhou.
„Neotravujte mě!“ řekl vztekle Stan a otočil se zpátky ke stromu.
„Myslíš, že to bude opravdu fungovat?“ ptal se znova muž.
„A proč by nemělo?“ odsekl Stanley, ale přitom se od stromu neotočil. Pokračoval dál v práci.
„Jsou to jenom výmysly,“ promluvil muž znovu.
„Je to přece čarodějná kniha!“ zvolal Stanley nakvašeně a otočil se od stromu.
„Právě proto, že je to čarodějná kniha,“ řekl muž.
„Zatraceně, jak vůbec můžete vědět, co chci udělat?“ zařval Stan.
„Já vím všechno!“
„Opravdu? To je zajímavé! Tak kdo byl teda prvním prezidentem Peru?“
„Heleďse, nemám čas ani náladu na nějaké kvízy. Sám to ani nevíš. A pak mě tyhle hlouposti nezajímají…“
„Tak pak netvrďte, že víte všechno!“
„Ale já myslel všechno o tobě!“
„Fakt jo? Navymýšlejte si!“
„Opravdu!“
„Tak schválně, kdy jsem se narodil?“
„Osmého prosince 1990 v 8:12 ráno.“
„Pch! To si můžete zjistit kdekoliv!“
„Když myslíš…“
„Co po mě vlastně chcete?“ vyštěkl Stan a vrátil se ke své práci.
„Jen tě chci zachránit od jistého neštěstí, způsobeného tím, že se proměníš ve vlkodlaka!“
„Neštěstí? Neštěstí to bude spíš pro ty kluky, když se mi to podaří!“
„Šikanování se dá řešit i jinými způsoby, než takhle!“
„To je možné! Ale já to chci takhle! Alespoň se stanu nesmrtelným!“
„Opravdu to nedělej!“
„Vždyť jste říkal, že to nefunguje! A co je vám vůbec do toho?“
„Mám tě chránit!“
„Pch! Vypadněte! Zdržujete mě od práce! Za chvíli je půlnoc!“
„Rozmysli si to ještě!“
„Zmizte!“ zavřeštěl Stan a už jen pozoroval, jak se muž ztrácí ve tmě. Pokračoval dál v práci a půlnoc se blížila.

III.
„Vstávej, Stane!“
Někdo s ním plnou silou třásl. Stan pomalu otevřel oči. Ležel na gauči v obýváku a třásla s ním jeho mamka. Posadil se a podíval se z okna. Byl už večer.
„Zatraceně, Stane, kde ses tak zřídil?“ sjela ho pohledem. „To zase ti kluci, že?“
Stan jen něco zamručel a podíval se na svoje oblečení. Bylo celé roztrhané a rozdrásané. Nemohl si na nic vzpomenout.
„Ne, tohle by normální kluci nezvládli… To máš jedno! Padej se nahoru převléknout!“
Za malý okamžik se vrátil převlečen. U dveří už stáli jeho rodiče se sestrou.
„Co se děje?“ ptal se Stan nechápavě.
„Dnes ráno byli nalezeni nějací kluci… byli hrozně rozdrásaní. Nikdo neví, jak se to stalo. Našlo se pár svědků, kteří tvrdí, že viděli nějako příšeru. Prý vypadala jako vlkodlak, velký vlk křížený s člověkem. Je na něj vyhlášený hon. Celé město tam bude. Kdo ho dostane, získá sto tisíc korun. Jdeme!“
Chodili po městě a lesích už několik hodin. Kolem nich se hemžili lidé s lucernami a pátrali také. Byla už tma. Najednou za mraky vyšel měsíc. Opravdu krásný úplněk.
Stan se zarazil. Celý se rozklepal a za chvíli se už poroučel na zem. Pořád se třásl. Přiběhla k němu jeho matka.
„Proboha, co je ti? Co se děje, Stane?“ pokusila se ho posadit, ale vzápětí s křikem odskočila.
Stanovi se totiž začaly zvětšovat ruce a nohy, prodlužoval se mu noc v dlouhý čumák, začaly mu růst drápy a vyrašily tvrdé chlupy.
„Panebože! On je ten vlkodlak! Je to Stan!“ zavřeštěla jeho máma a sesunula se k zemi.
Vlkodlak se vzepjal na zadní a zavyl. Rozběhl se do lesa.
„Támhle je! Střílejte!“ ozvalo se odněkud ze tmy.
„Ne! Nestřílet!“ volala ze země Stanova máma. „Je to můj syn! Nééé!“
Pozdě. Do tmy zaznělo spousta výstřelů. Stan-vlkodlak se skácel na zem. Zůstal ležet. Pomalu k němu přicházeli lidé s puškami. Nevěděli, že mu dokáží ublížit jen stříbrné kulky.
Najednou vlkodlak prudce vyletěl ze země a odhodil čumily, kteří stáli blízko něj do vzduchu. Několik lidí zakřičelo a Stan zmizel v lese.