Boj na zapomění

...Chodila stále dokola v líných kruzích a sledovala zem ubíhající pod jejíma nohama.Jediné poslání, které měla, bylo hlídat a zabíjet. Bez přátel, bez lásky, bez naděje, jediné co znala byla povinnost.

Zvedla hlavu a rozhlédla se kolem, z křoví trčela světélkující hůl, rozběhla se směrem k tomu místu a cestou se připravovala na použití kouzla. Ve chvíli, kdy se zastavila, se kolem ní utvořil jasný zářivý kruh a její blankytně modré oči ztmavly. Nikdo nebyl tak bystrý, aby postřehl jeji skok, kterým se přemístila přímo před člověka dřepícího v křoví. Záře, která ji obklopovala, se rozprsklana krystalické částečky a ona je všechny jedním pohybem ruky odrazila směrem k mágovi, který se teprve vzpamatovával z jejího nečekaného pžíchodu. Krystalky mu probodli vestu , šitou z vlčí kůže a zasekli se do jeho těla. Aniž by vnímal bolest, jal se odříkávat jakési kouzlo. Avšak proti ní neměla nejmenší šanci, její meč vzplál v matně bílém ohni a zasekl se do jeho boku. Neznámý padl na kolena, a nepřestávajíc odříkávat své kouzlo se chytil za bok. Padla další rána, a jeho zkrvavené tělo vylétlo vzhůru, propnul všechny končetiny a prudkým mávnutím je vztáhnul k ní.
Zapotácela se a padla k zemi, avšak smrt si od ní svůj dluh ještě nehodlala vybírat zpět.
Obratně tedy vyskočila na nohy a odrazila se jak nejvíce mohla, letěla vzhůru, za ním, aby ho porazila. Přitiskla ruce k tělu a znovu ji obklopilo zářivé světlo. Chytila svůj meč, prudce ho vytrhla z pochvy a mrštila s ním proti místu, kde byla stěna z světelné záře nejsilnější.
Dříve obrovská a těžká zbran se rozdělila na několik menších, z nihž každá vzala své místo na záři a tam se zarazila.
Cizinec se snažil zachytit alespon něco málo z toho, co se právě stalo, bohužel na to ale jeho smysly nestačili. Elfka se odrazila od pevné stěny záře a vrhla se proti první části meče. Uchopila ji a pohybem, který s přehledem překonal rychlost světla sekla po cizincově hrudi, odrazila se od jeho těla a neuvěřitelnou rychlostí zasadila zbývyjící 3 části zbraně do rukojetě a spojila je s 1. mečem. Naposledy sekla, a potom už se jen lehce snesla k zemi. Tiše dopadla a zasekla čepel meče do seschlé půdy, tělu letícímu za ní to už nešlo tak snadno. S řachnutím dopadlo a zvedlo bolak písku. Pomalu k němu přistoupila a ztratila se ve vířícím prachu.
Byla pryč, jen tichá krajina a mrtvé tělo napovídali, že tu kdy vůbec stanula...