Muž v černém: Jezero

Byl už večer. Slunce zapadalo za hory a barvilo nebe do oranžova. Parta mladých lidí se už ráno dohodli na tom, že se půjdou večer koupat k nedalekému jezeru.
Bylo to velmi zvláštní jezero. Nikdo se v něm už léta nechtěl koupat a nikdo tam ani nechodil, protože už několik lidí tam záhadně zmizelo.
Kamarádi tam šli proto, že si chtěli dokázat svoji odvahu. Měli rádi adrenalin. Mezi nimi byla i Connie. Mladá dívka, která z nic měla největší sebevědomí a celou part suveréně vedla.
Došli až k jezírku. Bylo ozářené posledními slunečními paprsky a kolem rákosí kroužila hejna komárů.
„Kdo bude poslední ve vodě je srab!“ zařvala Connie a střemhlav se vrhla do vody. „Hurá! Jsem první! Vyhrála jsem! Loudalové!“ otočila se na své přátele.
Ti však stáli ztuhlí na písku. Někteří z nich byli zachycení v běhu a někteří i viseli ve vzduchu. Kousek dál stál muž. Byl celý v černém a přes sluneční paprsky mu nebylo vidět do obličeje.
„Co jste s nimi provedl? Koukejte je zase rozmrazit!“ spustila na něj.
„Napřed vylezte z vody!“ odpověděl muž.
„Ne, napřed je rozmrazte a pak já vylezu!“
„Dokud jsem tady, tak musí zůstat takhle, jinak to nejde. A teď vylezte z té vody.“
Connie neochotně poslechla.
„Nevím proč bych vás měla poslouchat! Vůbec vás neznám!“ řekla nakvašeně.
„Zato já vás znám až moc dobře. To jezero je velice nebezpečné, Connie. Radši do něj vůbec nechoďte,“ prohlásil muž klidně.
„Chacha!“ rozesmála se Connie a strčila do muže rukou. „To by mě zajímalo proč!“
„Jistě víte, že tady zmizelo spousta lidí. Stáhla je pod vodu příšera…“
„Teď už to přeháníte,“ smála se dál. „Příšera! To je fakt dobrý!“
„Je to něco jako Lochnesska. Právě teď je to hodně nebezpečné. Už dlouho neměla žádnou kořist a tak je dost vyhladovělá…“
„Dobře, dobře,“ smála se Connie. „Tak já tam nepolezu!“
„Slibujete?“
„Slibuju. A teď zmizte, ať se můžem zase bavit!“ otočila se na své kamarády. Když se však otočila zpátky, muž byl pryč.
Za jejími zády se ozvalo čvachtání a křik. Connie se otočila.
„Connie je poslední! Chacha! Copak Connie, bojíš se sem jít? Snad taky nemáš strach, že beze stopy zmizíš?“
Tak tohle si Connie nenechala líbit. No počkej, pomyslela si, já ti dám! Rozeběhla se k vod ě a skočila posměváčkovi přímo na hlavu. Ten se však stačil potopit a teď už byl na cestě ke středu jezera. Connie plavala za ním. Ostatní to jen sledovali, ale za malý okamžik odvrátili hlavy.
Najednou se Connie zdálo, že ji něco zatahalo za nohu. Zastavila se, ale už nic necítila. Asi nějaká ryba, pomyslela si a plavala dál.
Najednou však ucítila prudkou bolest v levé noze. Na hladině se objevila krev.
„Panebože! Něco mě kouslo! Pomóc!“ začala kolem sebe plácat rukama.
Její kamarád se k ní hned vypravil.
Vzápětí však Connie něco chytlo za poraněnou nohu a začalo ji to stahovat pod hladinu. Než tam stačil kamarád doplavat, byla už pod vodou. Byli už daleko od břehu a tak ostatní neviděli, co se děje a tak nikdo nepřišel na pomoc. Kamarád se okamžitě potopil. Po Connii už však nebylo ani památky. Chvíli ji hledal, ale bezúspěšně. Na hladině zbylo jen pár bublinek, které brzo popraskaly.