,,Mutace,,

Svět byl vždycky tak děsivě tajemný a nevyzpytatelný. MIliony lidí si žily své životy a nemysleli na budoucnost. Na to, co by se mohlo stát. Chovali se jako divoká zvířata, jenž mají vládu nad vším. Dokonce i nad přírodou. A tak není divu, že se jim příroda jednoho dne pomstila. Pomstila se jim krutě, ale zcela oprávněně. Lidé konečně dostaly za vyučenou. Za jejich hříchy dostaly odměnu.
28.12.2035
Toho dne nevysvitlo slunko a panika pronikla ke všem lidí. Nikdo nevěděl,co se stalo a všichni do jednoho se ptaly:,,Proč?Proč se děje něco takového?Nikomu jsme přece neublížili." Ah, byli tak hloupí a tak naivní. Myslím, že někde uvnitř svých hlav tušili, že přece jen nebyli tak hodní a tak skvělí, jak si ve své namyšlnosti mysleli. Oni způsobili tohle všechno. Oni způsobili mutaci.
První dívka omdlela v deset hodin a následovaly jí všichni ostatní. Celé lidstvo, jako na povel, upadlo a leželi jako mrtví. Děti,dospělí i starci.Příroda se postarala o to, aby vše, co bylo tak samozřejmé, bylo změněno. Aby svět zajet do nových, zcela neznalých kolejích. Aby lidé už nebyli lidé jako dříve.
Lidé měli vždy dobré i špatné vlastnosti. U někoho převládali ty dobré a u někoho ty špatné. Nikdo se ale nemohl zbavit těch, které mu byli cizí. Po tomto dni to ale bylo jinak. Když lidstvo znovu povstalo, nebyli už všichni stejní. Přesně půlka lidstva se stala tak dobrou, jako bylo dřív právě narozené dítě. Neznalo žádné špatné myšlenky ani zavrhující vlatnosti. Zato druhá půlka lidstva, byla špatná jako ďábel sám. Závist a vše, co dříve třeba tak odsuzovaly, se jim dostalo do krve a nic jiného neznaly. Svět se rozpůlil na dva velké národy. A začaly bitvy. Dobro proti zlu. Tohle ale nebyla pohádka. Žádné zaručené pravidlo, že dobro zvítězí nad zlem nebylo. A tak si lidé začali ubližovat tak, jak dřívě ubližovali přírodě.Měl vůbec někdo sílu to změnit?

Jedna dívka jménem Juliet, rozená Angličanka, se do takového světa narodila. Neznala nic jiného a ani nic jiného znát nechtěla. Měla pocit, že takhle to fungovalo vždycky a že to takhle fungovat má. Pomalu od té doby, co by schopna uvažovat a udžet zbraně začala bojovat v bitvách. Zabíjela své protivníky, aniž by se nad tím pozastavila.
Jednoho dne ale byla při bitvě zraněna a upadla do bezvědomí. Před očima se jí přehrával film plný poznání. V tu chvíli jí to došlo. To, za co bojovala, to za co žila, bylo to jen zlo. To ona patří k těm zlým. To ,co jí dosud připadalo správné, se jí najednou protivilo. Jako jediný člověk na planetě věděla, že se to musí změnit. Že tenhle svět, tenhle svět tak znetvořený mutací, se musí vrátit do normálu. Lidé se už dostatečně poučili.
Odtrhla se od rodiny, odtrhla se od společenství lidí, které pro ni byli vším. Prošla celý svět ,ale nenašla nikoho, kdo by už také pochopil, že je čas na změnu. Proto se rozhodla pro překvapující. Vydala se do středu dobrých lidí, kde navšívila jednu velice moudrou ženu. Dostat se k ní bylo velmi těžké a dívka utržila velké zranění. Když k ní ale přišla, konečně našla, to co hledala. Žena byla také přesvědčena o tom, že změna musí nastat. Ostatní lidstvo, ale nemělo šanci se změnit, a tak se rozhodly pro krajní řešení.
Dívka za několik týdnů došla na kopec, který sahal až k mrakům. Tam našla kámem života, kámen jenž vznikl po mutaci a udržoval celou rovnováhu dobra a zla. Vzala dýku a vrazila ji do středu kamene. Ozvalo se hřemí a přes svět přejela svítící vlna. Lidstvo nebylo změneno, lidstvo bylo vyhubeno. Nebyla jiná možnost. Když bylo všem, dívka pohlédla dolů na svět a utřela si slzy. Nebyla ale sama. Vedle kamene leželi dvě malé děti. Holčička a chlapec. Juliet je vzala do náruče a rozhodla se, že je vychová. Lidstvo dostalo novou šanci.

Jmenuji se Sera a píše se rok 2167. Toto psaní posílám z budoucnosti, přes přístroj zvaný ,,seromak,,. Svět je zase podobný tomu, na který ste zvyklí. Ale už nikdy nebude stejný. Proto, vás žádám, prosím vás, změnte své chování. Lidé, ze začátku tak čiští a plní lásky se postupně dohnali do záhuby. Přijde to. I když se vám to nezdá, jednou to nastane a vy se nebudete mít jak bránit. Ještě je čas na změnu. Ještě je čas na to, změnit své kroky. Jakmile to neuděláte teď, už nebudete mít šanci. Přecejen, rok 2035 se neůprostně blíží.