Andy - Veselé Vánoce!

"Můžete mi někdo říct, kde to jsem?"
"Ne."
"Aha."

~

Andy se prostě probudila někde, kde to neznala. Nepamatovala si, jak se jmenuje a nevěděla, co tu dělá. No, vlastně, to věděla celkem přesně, když si uvědomila, že leží na nějakém muži v úchylných fialových tangách. To je přece....
"Eordine! Co tu děláš? Teda...to je mi celkem jasný, co tu děláme," zvedla zločinice do výšky svou podprsenku, "ale jak jsme se sem dostali?!"
"Netuším. Nejspíš nás unesli."
"Proč by zrovna takového blbce jako jsi ty, Eouši, unášeli?" až příliš upřímně se podivila Andy.
"Třeba chtějí výkupné," navrhl.
"Eh, nechci tě urazit, ale to jedině tak za mě. Ty budeš asi....rukojmí."
"Je to možné, ale v tom případě - a taky tě samozřejmě nechci urazit - tebe chtějí prodat do harému nebo nějakého veřejného domu."
"Co si to dovoluješ?!" vykřikla pohoršeně, uraženě a značně naštvaně Andy.
"Jen jsem tím chtěl říct, že jsi dobrá v posteli!" vyhrkl Eordin, aby zabránil hysterickému řevu své společnice.
"Aha, tak díky." Andy se zatvářila potěšeně a ztišila se.
"Tak co budem dělat?" zašeptala.
"Pokračovat?" navrhl.
"Hmm....když už jsme v tom..." pokrčila rameny tak, jak jí to jen dovoloval muž ležící pod ní.
"CO? TO NEMYSLÍŠ VÁŽNĚ?!"
"Proč? Co jsem řekla?"
"Ty jsi v TOM? Budu tatínek?" nadšeně se vyptával Eouš.
"Ne, myslela jsem to jinak. I když je to stejně dost špatně možný," zamyslela se zločinice a odklidila poslední zbytky té správné nálady na víte co.
"Tak budem pokračovat?" přeci jen se po několika minutách zeptal Eordin.
"Ty debilní děti risknu."
"Copak jsi říkala?" zarazil se.
"Že risknu, že budu mít deb... Nic. Neříkala jsem vůbec nic."
"Bezva. Miluju tě, Andy Antoinette Frenier Geirská!"
"Zní to, jako bys mě žádal o ruku!" očividně se vyděsila zločinice.
"A proč ne? Vzala by sis mě?"
"Bože, chraň! Nevrátíme se radši k tomu sexu?"
Ani ten jim však dlouho nevydržel. Ne, že by Eordin neměl výdrž, i když, mezi námi, neměl, ale vyděsilo je něco úplně jiného. No, vyděsilo. Tak trochu překvapilo.
Nejdřív uslyšeli kroky. Pak je uslyšeli ještě zřetelněji a pak ucítili, jak o ně někdo zakopl a svalil se na ně.
"Ne že bych měla něco proti sexu ve třech, ale ráda bych věděla, s kým vlastně souložím." ozvala se jako první Andy.
"To jsem já!" ozvalo se nad ní a zločinice poznala, že se jedná o její kamarádku Meph.
Najednou Mephis vylekaně vyskočila. "FUJ! Eordin!" vykřikla. Jenže měla boty na vysokých podpadcích, a tak opět spadla.

Všichni si stoupli a zamyšleně na sebe hleděli.
"Andy, proč máš na sobě červené spodní prádlo? Nenosíš přece červené prádlo...vlastně většinou nenosíš prádlo vůbec!"
"Taky by mě zajímalo, proč tu chodím v červené. Ale ještě víc by mě zajímalo, proč má Mephis na hlavě parohy." ozvala se zrzavá zločinice v červeném spodním prádle lemovaném kožešinou. Bílou.
Mephis si chytla na hlavu a skutečně nahmatala hnusně obrovské parohy, co jí ošklivě kazily účes.
"Tak, proč máš ty rohy?" zeptala se Andy.
"To kdybych věděla....Je pravda, že mě Aradin dost podvádí, ale to bych musela mít ty parohy už dávno. A větší." zamyslela se Mephis, manželka pána zla.
"Třeba jsi dřív měla nedostatek vápníku." pokrčil rameny Eouš.
"A kde bych ho teď vzala?" obrátila Meph oči v sloup.
"No, našla. Třeba ti ho někdy tvá spolubydlící uklidila." odvětil inteligentně.

Po chvíli civění na Eordina a chlámání se jeho inteligenci všechny tři oslepilo rudé světlo. Vyprskli smíchy nanovo.
"Co ty tu, Rudolfe?" zeptala se příchozího jeho manželka.
Abyste rozuměli, vstoupil Aradin.
"Komu říkáš Rudolfe, Kometo?" nasral se pán zla.
"Podívej, jak vypadáš. Moje parohy jsou oproti tomu nádherný!" chlámala se Maph a podávala mu kapesní atlas hub.
Aradin se na ni podíval jako na cvoka, ale Meph mu vzala atlas hub z ruky, otevřela jej na páté straně a obratným pohybem ruky vyleštila stránku - odkryla tak ukryté zrcátko.
Kapesní atlas hub byla Mephisina jediná kniha. Obsahoval mnoho důležitých věcí, asi proto byl až nápadně tlustý.
Rudolf vrátil Kometě atlas se značně zděšeným pohledem. Neměl ale čas děsit se svého rudého svítícího nosu, protože dovnitř vtrhli elfové. Nemyslím tím ty špicoušaté nádherné bytosti z Pána Prstenů, ale ty miniaturní špicoušaté bytosti s červenozelenýma šálama, co mají pomáhat Santovi. Jenže, mezi námi, moc nepomáhají. Ukrajinci pracují lépe.
Elfové byli otravní, obzvlášť, když začali skákat kolem polonahé Andy a pištět, ano, opravdu pištět, že je Santa Claus. A sobí polovině skupiny přišli ještě otravnější, když manžele Rudolfa a Kometu prohodili oknem až do stájí. Byla tam zima.
Eordinovi přes veškeré protesty navlékli taky čepici a šálu. Bránil se, popadl totiž elfa, co mu omotával krk pruhovanou šálou a hodil ho do davu elfů. Tam ten elf spadl na Martinu, Aradinovu dceru, která se tu nějakým zvláštním zázrakem ocitla taky. Málem ji přizabil. Mezi elfy byla naštěstí též Gemma, která jí pomohla na nohy.
"Jsou tu snad všichni!" došlo Santovi/Andy.
"Ale někdo tu na 100% chybí." odpvěděl Eouš/Elf.
"Katy."

~

"Dobrý den! Tady Santova dílna, co si přejete?"
"Ne, Santa tu teď není, opravdu ne."
"Co tím myslíte? Tím snad chcete říct něco osobního na adresu Santy?"
"Neurážejte ji!"
"Ano, slyšel jste správně, vy nafoukaný sobe, Santa je žena."
"To je diskriminace!"
"Nezajímá mě, kdo jste, okamžitě se omluvte nebo nedostanete ani to uhlí!"
"Jé, ahoj, Dušane...."

Takhle asi zněl telefonát elfí sekretářky Katy s mužem, ze kterého se později vyklubal muž její.
Katy tu vskutku zastávala místo sekretářky, zatímco její muž měl být hlavní kritik. Což byl. Kritizoval toho tolik, že plnil pracovní plán přímo na 300%, komunisti by z toho měli radost, ale ti bohužel v tomto příběhu nevystupují.
"Katy!" vkročila do kanceláře Andy.
"Andy! To jsem ráda, že tě vidím, vůbec nevím, co tu dělám, jak jsem se tu vzala a...."
"Taky jsem moc ráda, že tě vidím. Mám hlad, zavolej někoho, ať mi donese něco dobrého."
Katy praštila telefonem a zatvářila se nasraně.
"Ty sáně jsou ve strašném stavu! nemají zkontrolované emise...." ozvalo se ode dveří, do kterých právě vstoupil zasněžený Dušan, zazubil se na sekretářku a pak se otočil k Santovi.
"Sáně a emise? Promiň, Dušane, ale to je kravina!" sjela ho Andy mrazivým pohledem.
"Nekritizuj kritika!" zamumlal uraženě.
Andy to raději přeslechla a místo odpovědi začala raději nadávat, že tu nikdo nic nedělá.
"Musíte vypálit spoustu lihovin! Vyrobit spousty sklenic, flašek i nevinně vypadajících věcí, do kterých ty flašky schováte!" zavelela.
Všichni nechápavě hleděli, jen několik se vydalo do vánice hledat nějaké suroviny, ze kterých by vyrobili chlast. Andy pozvedla oči k nebi, nebo minimálně stropu místnosti a nařídila sekretářce, aby donesla tabuli a fix. Stalo se.
Zločinice popadla fix a nakreslila něco na tabuli. Vypadalo to po pravdě řečeno dost děsivě.
"To je sob?" zeptala se nesměle jakási elfka v přední řadě. Později se Andy dozvěděla, že to byla Trixie.
"To je svetr?" naklonil zvědavě hlavu Eouš.
"To je chlast?" oblízla se Katy.
"To je určitě ztvárnění nějakého pocitu! Určitě to je důvěra!"
"Né, to je určitě spravedlnost!"
"Mně to přijde jako čepice...!"
Ta zločinec už to nevydržela a napsala pod tu věc velkými tiskacími písmeny slovo VEVERKA.
"To je veverka," oznámila. "Veverky jsou zrzavé, žijí v lese a jsou velice škodolibé. Jsou to však největší distributoři lihovin, vínem počínaje a rumem konče. Krom toho vyrábí speciální lysohlávkovou lihovinu. O tu nám však nejde. Budeme -li však spolupracovat, dokážeme veverky přesvědčit, aby nám přenechaly část svách zásob obilí i švestek. A když bude nejhůř, vždy můžeme nakoupit rumové pralinky a upravovat je tak dlouho, až získáme čistý rum." dokončila Andy svůj velkolepý proslov.
Několik elfů jí i zatleskalo. Potom si omotali šály těsněji kolem krku a vyrazili ven.
"Tak, Kate, ty běž nakrmit soby, pokud jsem slyšela dobře, začali ze zoufalství žrát cesmínu." poručila své sekretářce Santa.
"Jej, není náhodou cesmína jedovatá?" strachovala se Katy.
"Netuším. A ani to není moje starost." odpověděla už naštvaně "Saint Nika."
"Ale je tvoje starost, že děti chtějí hračky, ne jen chlast." ozval se kritik.
"Blbost!"
"Já bych ti přece nelhal!"
"Jdi k šípku i se svou pravdou."
"Tak jednak tu není šípek, jsme na severním pólu, a jednak nemluvíš jako správný Santa."
"Tak se jdi vycpat! A nejsem pravý Santa!"
"Řekl jsem správný, ne pravý, v tom je docela rozdíl!"
"NO A?! PADEJ!"
"Kam?"
"Jdi na procházku a nezapomeň si na horách pořádně zpívat!"
"To by ale mohlo strhnout lavinu!"
"No právě, o to jde."

~

Do místnosti vstoupil Dušan, notně pokrytý sněhovou pokrývkou a za ním tlupa dobitých zdrogovaných elfů.
"Takže veverky našli," zamumlala Andy, "aspoň něco."
"Santo! Santo!" volal kritik, "sobi sežrali sáně!"
"Katy je snad nenakrmila?" podivila se Saint Nika.
"Ale jo, jenže málo, došlo jí obilí. Nařídila jste totiž odložit polovinu na výrobu alkoholu!"
"Tak tím rychle nakrmte ty zatracený soby!"
"Nemůžeme, obilí odcizily myši."
"Tak to nějak vyřešte.....třeba dejte ty myši sežrat sobům....nebo dejte myším projímadlo!"
"Sob je i vaše kamarádka s manželem!"
"Ale teď jsou to sobi. A sežeňte nový sáně!"
"Kde?"
"To není moje starost!"
"Ale je vaše starost, že ukradli pytel na dárky a vaši červenou podprsenku!"
"Kdo by kradl pytel a podprdu? Jedině tak Eordin a ten to být nemohl!"
"Tak to asi zjistěte, kdo to vzal, jinak nebudeme moci nadělovat!" rozčílil se kritik.
"Nadělování mi je u pr...., ale ta podprsenka se mi líbila - byla krajková, zadarmo a měla jsem ji právě na sobě!"

"Takže zatím pěstujte švestky, aby byla aspoň ta slivovice. Ahoooj!" mávala Andy shromážděnému davu skřítků.
Potom nasedla na kámošku/soba a odletěla vstříc novým dobrodružstvím.

Jak tak Andy letěla, najednou se před ní objevilo červenovlasé stvoření v nadýchaných růžových průhledných šatech. Barva vlasů a šatů se ošklivě tloukly. Stvoření mávalo duhovými křídly a v ruce mělo tyč. Po dlouhém přemýšlení Andy došlo, že ta osoba má představovat kouzelnou vílu. A po ještě delším přemýšlení Andy došlo, že je to Isa.
"Iso? Nepatříš tak trochu do jiné pohádky?" nevěřícně se zeptala Santa Claus.
"Taky bych tam ráda byla, tady je zima!" zatřásla se "víla."
"Vyčaruj si bundu!" ukázala Andy na tyč představující kouzelný proutek.
Isa skutečně mávla proutkem. Jenže se nic nestalo.
Vlastně stalo. Sob/Mephis/Kometa se pod Andy zavrtěla a když se na ni s Isou koukly, musely se rozesmát. Z Meph zbyla jen dýně s parohama.
"Dá se dělat z dýně chlast?" zajímalo Saint Niku.
"Podle mě se dá dělat ze všeho!" odvětila Isa.
"Bezva! Tak to už nám zbývá jen vyrobit ten chlast, sehnat sáně, pytel a podprsenku!" zajásala Andy.
"Je tu něco, co nevím?" zeptala se Isa, která toho nevěděla mnohem víc, než si myslela.
"Já ti to vysvětlovat nebudu," odmítla zločinice, "radši mi pomož vypátrat pytel a podprdu."
"Fajn. Kde začnem?"
"To není moje starost...."

~

"Tady někdo šel!" zajásala Isa.
"Očividně celá školka," rozesmála se Andy, když pohlédla na kupu stop.
A tak šli po těch stopách. A za překvapivě krátkou dobu něco uviděli. Byla to zamřížovaná skleněná rakev, ve které nahlas chrápala Mia Daretha v kožíšku z hranostajů.
Andy zaklepala na rakev a Mia se neochtně probudila.
"Mio, ty vypadáš jak...."
"Sněhurka, jo! Prý mám chodit s dědou Mrázem nadělovat, ale místo toho mě chytli policajti za lov hranostajů!"
"Smůůůla! Ale my tě odsud dostanem! Iso, mohla bys?" naznačila zločinice víle kmotřičce.
Ta zvedla proutek do výšky a.....proměnila rakev v dýni. Z té se díky bohu po několika vteřinách vyhrabala Sněhurka i se zbraní určenou k lovu hranostajů.
"Jen tak....kde jsou asi tak ti policajti?" vyzvídala Andy a prohlížela si bílou kožešinu na své sukni.
"No..za tebou."
Policajti popadli všechny účastníky skupiny a odvlekli je do jeskyně. Naštěstí všech sedm trpaslíků - fakt to byli oni - Isa proměnila včas v dýně.
A když se Andy prohrabávala krbicí se zabavenými věcmi, našla dokonce i svou podprsenku a pytel na dárky. Všechny tedy popadly dýně a vyrazily k Santovu domovu.

~

"Jsme zpět!" relativně nadšeně vřeštěla zločinice.
(Mimochodem, všechno je relativní, takže se dá říct, že všude by mělo být relativně. Aby mi to Albert odpustil, dala jsem to sem alespoň jednou. Tak pozdravuj v záhrobí!)
Ostatní z toho tak nadšení nebyli. Kometa proměněná v dýni jim už vůbec radost neudělala.
"Tak, elfové, půlka z vás půjde vyrábět hračky, půlka pálit alkohol a půlka vyrábět lahve," zavevela moudře Andy.
Všichni se poslušně rozešli. Katy zasedla k telefonu a nekonečnému seznamu zlobivých dětí, Dušan se jal kontrolovat, nakolik je Meph dýní a z kolika procent je stále sobem a kritizovat Isu.
Nastal však obrovský problém. I kdyby stihli vyrobit potřebný chlast a lahve a dárky, stále nebyly sáně.
"Iso, ty jsi víla kmotřička, určitě umíš vyčarovat z dýně kočár!" napadl Andy spásný nápad.
"Jo, možná pro Popelku, ale ta tu NENÍ!" namítla víla.
"Tak si představ, že je Popelka třeba tady Mia!" navrhla zločinice, utrhla kus Isiných šatů a zabalila do něj Sněhurku.
"Hmmm..." Isa zavřela oči, zatvářila se soustředěně a mávla hůlkou. Popelka/Sněhurka se před jejich očima proměnila na kočár. Oranžový.
"HURÁ!" zajásali všichni až na Miu.
"Je tu ještě jeden problém," ozval se kritik, "sobům je špatně z cesmíny."
A tak se Andy vypravila na druhou výpravu na své létající dýni, aby našla něco, co může táhnout sáně.
A opravdu to našla. Fakt. Chcete vědět, co to bylo? Tak si počkejte, ale ty inteligentní už ta možnost stejně napadla dávno.

~

Bylo to tady. Noc z 24. na....počkejte, na kolikátého to sakra bylo....jo, 25. To bude ono.
Byla tu ta slavná noc z 24. na 25. prosince, kdy Santa naděluje dárky všem hodným dětem a někdy i dospělým. Andy za slavnostního tleskotu a zvuku trubky hrající koledu nastoupila do luxusního oranžového kočáru taženého pěti páry veverek. Vzala do rukou plný pytel dárků, převážně alkoholických a práskla do veverek (tato fráze je ozvozena od "prásknout do koní").
A pak vzlétla. Vánoce byly zachráněny, zvládla rozvézt dárky i přes všechny překážky, co jí stály či seděly v cestě.

Myslíte, že to tak docela zvládla? Jak se to vezme.
Ze všech předmětů ukrývajících lihoviny vyjmula právě ty lihoviny a vypila je ještě dřív než dorazila k prvnímu domu.
A od té doby dostávají děti přeci jen dárky bez ukrytých lahví.

~

Andy se prostě probudila někde, kde to neznala. Pamatovala si, jak se jmenuje a i ta mýtina se jí zdála povědomá. A když uviděla v koruně stromu cosi zrzavého, hned věděla, která bije.
Ať žijí lysohlávky!