First time in action - part 3

Jak já, tak i Daniel jsme rychle zvažovali, či mu to máme říct. Jednak díky nám se o nás Oriové dozvěděli. No spíš díky Danielovi, ale raději jsem mu to nepřipomínal, už tak se musel cítit dost mizerně. Mít na svědomí zničení veškerého života v naší galaxii určitě moc na sebevědomí nepřidá. Je sice pravda, že Daniel neměl potuchu o tom, ženás Antikové mohli skrývat před něčím tak zlým jako jsou Oriové, asi věděli, proč to dělají.

Nakonec jsme se rozhodli mu toříct, kývl jsem na Daniela na znak souhlasu a Jackson začal vyprávět, jak nalezli komunikační zařízen, o kterm si mysleli, že bude schopno vytvořit komunikaci mezi galaxiemi. Neměli ovšem tušení, že jejich vědomí se přenese do jiných těl. Chvíli jim trvalo než pochopili, co se stalo, museli si zvyknout na jiná těla a dávat si pozor na to, co říkají. Nevěděli o tamnější kultuře a zvycích vůbec nic. Po nějaké době, kterou strávili tím, že prohledávali dům, ve kterém se objevili se rozhodli vyjít mezi místní lidi a pokusit se s nimi navázat komunikaci. To se podařilo, ale Vala Mal Doran byla o pár hodin upálena, protože si mysleli, že je kacířka. Její záchrana se objevila v podobě muže držejíc v ruce nějakou hůl. později se dozvěděli, že je to Převor Oriů, který je odvedl do města bohů Celestia. Tam se setkali s Docim, byl to muž, který mluvil hlasem Oriů. Po marné snaze přesvědčit Daniela Jacksona, že oni jsou bohové a že ti, kdož v ně nevěří tvoří zlo a musejí být zničeni je pustili zpátky do vesnice, kde se jim podařilo připojit zpět na komunikační zařízení a objevili se v naší galaxii živí a zdravý.

To ovšem byl jen začátek našich problému s tímto velmi mocným nepřítelem, není známo, jak to udělali, ale Oriové se dozvěděli z Jacksonovi hlavy pozici Mléčné dráhy, naší galaxie a ihned tam vyslali Převory šířit jejich víru. jelikož se střetli s lidmi, kteří jejich víru odmítali a postavili se jim na odpor, tak je zničili. Nemluvilo se zde o několika životech, ale o celých vyvražděných civilizacích. Kdo nepřijal počátek, ten musel být zničen. Jeden Převor se ukázal i na naší planetě, zde mu bylo důrazně řečeno, že obyvatelé Země se neskloní před falešnými bohy a tyrany.

Po té, co jsme objevili super bránu, pomocí které chtěli Oriové proniknout do naší galaxie se svými loděmi se scýlilo k velké bitvě. Spojili jsme se s Asgardy, Luciánskou aliancí a několika svobodnými Jaffy, abychom byli schopni odrazit Orijský útok. Vyslali pouhé čtyři lodě, které nás hravě porazili a postupovali dál. Nyní hledáme zbraň, která by je mohla zastavit a zachránit tak zbytek galaxie.

Veblim velmi pozorně poslouchal a byl celým příběhem zaujat, to ovšem nic neměnilo na tom, že nám nemohli pomoct, protože toto místo nemohli opustit. Jak nám později řekl, ten, kdo vstoupí už nikdy nemůže odejít.

"Ale my se musíme vrátit," naléhla jsem na ně. "Musíme s tím něco udělat."

"Je to velmi politováníhodná situace."

"Politováníhodná? Tady je řeč o miliardách lidských životech. Nutně potřebujeme vaši pomoct." rozčílil se Daniel.

"My nemůžeme pomoct, zasahovali bychom tím do vaší existence."

"Kde jsem to už jen slyšel," řekl potichu Daniel.

"Jo to jsme už plnokrát slyšeli a byli byste stejní jako oni, ale zkuste hádat, kdo pak příjde na řadu. Sice teď neví, kde vy povznesení jste, ale věřte mi, že na to příjdou a pak zničí i vás."
Chvíli bylo ticho jako v hrobě, nemohli jsme si nevšimnout, že nad tím přemýšlí. po krátké odmlce opět promluvil.

"Můžu vám jen říct, kde Merlinovu zbraň hledat, nic víc pro vás udělat nemůžu."

"My bereme všechno,"řekl jsem ironicky a čekal, co z něj vypadne.

"Merlinova zbraň se nachází a jedné ze dvou planet, nevím která to je přesně, nikdo to neví. Jsou Valos Cor a Teonas." Sotva do dořekl, tak jsme se objevili u starých známých před portálem. Byli to Sam, Cam a Teal´c a Vala.

Po dlouhé chvíli, kdy jsme jim vyprávěli, co se všechno stalo jsme se rozhodli vrátit zpět k bráně. Když Daniel vytáčel bránu, tak to Carterové nedalo a zeptala se:

"A to jste všechno stihli za půl hodiny?"

"Cože?" otočil jsem se na ní a můj obličej musel vypadat hodně udiveně.

"No byli jste pryč přesně třicet tři minut."

"Sam, byli jsme tam asi tak osm hodin." vysvětlil Carterové Daniel naše udivení a raději jsme šli bránou zpět na Zem. Uvnitř Chyennské hoře nás už čekal generál Landry.

"Myslím, že dnešní hlášení bude velmi zajímavé," řekl Mitchel s mírným úšklebkem na tváři...

Směřoval jsem do sprch, jak jsem záhy zjistil, nebyl jsem v tom sám. Jednak jsme se potili, jak něco nepřirozeného a za druhé, přece před generálem v zasedačce nebudu smrdět.
Pomylými kroky jsem směřoval do míst, kde se ukrývala umývárna. Nakoukl jsem dovnitř, nkdo tam nebyl. Tady docela nezvyklý jev.

"Někoho hledáš?" zeptal se Mitchel, když mě viděl, jak stojím ve dveřích a rozhlížím se do všech stran.

"Ne, jen se..." nedořekl jsem to a Mitchel i s Danielem se už drali přede mne.

"To jsem rád, protože bych rád prošel."

Ve sprše jsem se cítil nějak jinak, ne ani divně, ale jinak. Vše mi šlo děsně pomalu a pořád jsem měl před sebou Danielův obličej, když vyprávěl tomu Antikovi náš příběh. Nebyl to spokojený obličej, ani zdaleka ne, spíš utrápený, zničený a unavený.

Očistu jsem měl díky bohu za sebou a teď už mě čekala cesta na ono místo, do zasedačky. Rychle jsem se oblékl a nečekal ani vteřinu a už tam byl. Vevnitř už samozřejmě byla celá skupina, se kterou jesm přišel. Generál už seděl na své křesílku s né zrovna přívětivým pohledem a Sam sedíc kousek vedle Teal´ca ťukajíc přitom na hodinky, aby mi připoměla, že jdu opět pozdě. rychle jsem zasedl a poslouchal hlášení, které měl na starost tentokráte Daniel.

Věty z něj chrlily jako z tlamy pravěkého draka. To chce říct všechno na jeden nádech, pomyslel jsem si a tochu si poposedl.
Daniel neustále mluvil a mluvil a najednou ztichl, okamžitě jsem zpozorněl. Rozdávali se nějaké fotografie s adresami bran a všichni si je se zájmem prohlíželi. Ticho přetnul opět hlas doktora Jacksona, když pokračoval ve svém výkladu. Bože, on měl být politik, problesklo mi hlavou.

Bylo vidět, že generál Landry toho má už plno hlavu a čekal už jen na vyvrcholení toho všeho a vypadal už celkem netrpělivě, když v tom Jackson řekl svou poslední větu.

"Tak a my musíme jít na obě planety a pokusit se najít Merlinovo zařízení," dořekl Daniel a propletl si prsty do sebe.

"Jseš si jistej, že jsi nic nevynechal?" povznesla se do vzduchu trocha ironie Mitchela.

"No ve skutečnosti jsem některé věci vynechal, ale pokud chceš tak to..."

"Ne! I tak to bylo obsáhle," rezolutně uzavřel diskuzi Mitchel.

"Takže kdy vyrážíme?" optal se znovu Mitchel.

"Zítra v 10:00," odpověděl generál.

"Co myslíš Sam, půjdem nejdřív na Valos Cor nebo Teonas?" ptal se Cameron.

"Mitchele, vy nikam nepůjdete. Na tyto planety se vydají Daniel Jackson s SG-3 a tady Varenberg s SG-8."

"Z jakého důvodu nejsme součástí této mise?" zeptal se zachmuřeně Teal´c.

"Budu vás potřebovat někde jinde. Rozchod."

O 5 HODIN POZDĚJI

Seděl jsem v Danielem v kantýně a zrovna si pochutnávali na jídle, které se kuchařům dnes náramně povedlo. Vychutnával jsem si každé sousto, které jsem nabral na lžičku, bohužel byl jsem jediný, kdo to takhle prožíval.

"Tobě to nechutné?" zeptal jsem se Daniela, který vypadal, že něco velmi trápí.

"Ne, vlastně jo, ale nějak nemám chuť na jídlo."

"Blázníš takové jídlo tu není každý den, raději ho sněz, než si toho někdo všimne a budeš bez jídla." zavtipkoval jsem a Jackson se jen tak mimoděk usmál.

Pustil jsem lžičku a ta při rozezněla talíř do nečekaných výšin a řekl:

"Co se děje?"

"Celkem nic."

"Tak to ti celkem nevěřím," odpověděl jsem mu a přitom slovo celkem zdůraznil. "Něco se s tebou děje a já nevím co."

"Mám strach Jasone, vážne strach."

"Čeho se bojíš?"

"Jak to všechno dopadne."

"Najdeme Merlinovu zbraň a zničíme Orie."

"Tím si nejsem tak docela jistý. Ikdyž zničíme povznesené Orie, tak pořád tu budou jejich následovnící a Převoři."

"Bez pevného vedení se shroutí jako domeček z karet."

"O tom pochybuju."

"Je to tak vždycky, i Anubisovi Kullové byli dezorientovaní, když umřel Anubis."

"Nevíme, zda je mrtvý."

"Já vím, ale to je jedno. Proč o tom pochybuješ?"

"Protože, ikdyž nějakým zázrakem zničíme Orie, tak o tom nikdo nebude vědět."

"A co Převoři?"

"Oni jsou jen velmi vyzpělí lidé, nebudou mít o tom ani potuchy. A kdyby přece se to dozvěděli, tak ty bys nechtěl pomstít toho, kdo ti zabil tvé bohy?" Daniel si všiml, že z odpovědí váhám a tak dodal:

"No vidíš, ať se stane cokoliv, tak nevidím žádné východisko."

"Naše práce je to východisko najít."

"Snad ho najdeme?"

"Společnými silami dokážeme všechno."