The Runner - part 1

Wraithové mě vyhodily na nějaké planetě. Neměl jsem ani ponětí,kde to jsem. Nechtělo se mi věřit,že se to stalo. Na Atlantis o tom asi nemají ani ponětí. Budou si myslet,že jsem mrtvý nebo ještě v kóji a budou se mě snažit zachránit. Bože,doufám že to neudělají. Vystavily by se velkému nebezpečí.
Byl jsem dost nasraný. Řval jsem vztekem,mlátil jsem pěstmi do stromu,až byly celé od krve.
To není možné,co se to děje. Co je to za divné svrbění na zádech??? Sáhl jsem rukou na záda,tedy tam kam jsem až dosáhl a vzpomněl jsem si,že mi tam vložily ten zatracený implantát.
Neměl jsem sílu na to,abych se protloukal místním lesem,který byl snad všude.
Zhroutil jsem se na zem v zoufalé náladě a opřel se o kmen stromu. Bylo celkem teplo,tak jsem doufal,že v noci neumrznu a na déšť to nevypadalo.
Vzal jsem do ruky pár kamínků,které leželi na zemi přede mnou a jen tak jsem si s nimi házel do vzduchu a hned je zase chytal. Dopadla na mě taková ta hnusná nálada a připadal jsem si v koncích.
Tohle je můj konec říkal jsem si.
Začal jsem vzpomínat na všechno,co bylo před tímto dnem. Na akademii,na život na Zemi. Na život na Zemi jsem chtěl zapomenout,tak jsem své myšlenky raději zaměřil na akademii. Moc přátel jsem neměl,ale měl jsem rád Adalphiu. Philip fry byl můj největší přítel,bohužel zemřel při letecké havárii. Byla ho velká škoda,byl vskutku dobrý. Některé kadety jsem neměl v lásce,tak to bývá. Ne každý člověku padne do oka,ale jinak jsem byl se svým kolektivem spokojený. Začal jsem přemýšlet trochu víc dál a uvědomil jsem si,že V SGC jsem byl jen na výpomoc a za pár dní jsem se měl vracet zpět na akademii. Budou mě pohřešovat a hledat. A jak znám generála O´Neilla,tak toho jen tak nenechá. Ovšem si bude muset zjistit v SGC,co se vlastně stalo. To ho zavede na Atlantis,pokud nebude Daniel už v SGC a stejně nic nebude moct dělat,takže jsem v jedné velké prdeli.
Byl jsem hodně unavený a na chvilku jsem zavřel oči,ale hned jsem je zase otevřel.
Co to dělas ty vole,ty nesmíš usnout říkal jsem si pro sebe.
Ale co,stejně zemřu,tak proč bych si neschrupnul a o pár minut později jsem usnul.
Když jsem se probudil,tak bylo už ráno. Zřejmě jsem prospal cenou noc. Byl jsem z toho spaní celý rozlámaný. vedl jsem se a procházel jsem se po lese a hledal něco k snědku. Z nějakého toho dříví ze stromů jsem si udělal kopí. Ještě štěstí,že ani Kolja ani Wraithové nenašli moje schované dva nože. Jedním jsem si upravil kopí a z druhého jsem sundal rukojet a nasadil na kopí. Měl jsem ted vyrobené kopí a musel jsem ho vyzkoušet. Postavil jsem se dvacet metrů od jednoho z mnoha stromů a vší silou jsem hodil kopí po tom stromu. Kopí se zabodlo do stromu a pevně drželo v kmeni stromu. Vyrval jsem ho z něj a měl jsem jasné,že s ním můžu lovit.
Začlo mi kručet v břiše a měl jsem dost velký hlad. Na pár stromech bylo nějaké to ovoce,tak jsem na ten strom vylezl a sedl si na jednu hodně tlustou větev,odkud jsem měl dosah na veškeré ovoce na stromě. Sebral jsem ovoce a sedl si a pomalu ho jedl,mělo zajímavou chut. Nicméně mi chutnalo a tak jsem v jezení pokračoval,ale můj hlad to nijak moc zvlast neutišilo. Kolem stromu se znenadání procházelo nějaké to zvíře,nevěděl jsem,jaké je to přesně za zvíře,ale v tuto chvíly mi to bylo zcela jedno. Postavil jsem se v tichosti a mířil jsem na to zvíře z výšky asi deseti metrů. Hodil jsem po zvířeti kopí a trefil jsem se přímo do krku. Zvíře padlo na zem a zmítalo se na zemi. Zeskočil jsem ze stromu a došel k té zvěři. Kopí jsem vytáhl a druhou ránou do hlavy jsem ukončil jeho život. Našel jsem si místo,kde jsem rozdělal ohen a začal jsem části těla odřezávat a opekl jsem si to maso. Když už bylo maso připravené,tak jsem se dal do jídla. Byl jsem zvědav,jak bude chutnat. Mělo to chut jako pes na Zemi. Kdysi jsem psa už jedl,tak mi nedělalo problém sníst i toto. Zvíře to nebylo nijak velké a tak za chvíly jsem neměl co na jídlo,ale najezený jsem byl tak na dva dny. Když jsem ale přičichl ke svému tělo,tak jsem ucítil hrozný zápach. Smrděl jsem nehorázně. Jelikož jsem měl na sobě pouze kalhoty,tak jsem si musel obstarat něco na vršek těla,ale nejdřív jsem chtěl najít nějakou řeku,kde bych ze sebe smyl tu hrůzu,kterou jsem cítil.
Začal jsem prohlédavat les a po chvíly jsem natrefil na nějaké vodopády a velký táhlý potok. Vlezl jsem do vody a umyl jsem se čistou vodou. Když jsem vylezl z vody,tak se mi zdálo,že slyším nějaký divný zvuk. když jsem se na ten zvuk začal soustředit,tak jsem rozpoznal,že to je Wraithská stíhačka a rychle jsem se ukryl zpět do vody,aby mě neviděly.
Schoval jsem se pod jedním vyčnělkem u vody,kde mě nebylo vidět a pak jsem ho zahlédl. Byl to Wraith.
Měl u sebe tu jejich dlouho omračující zbran,ale asi mě neviděl. Když se otočil ke mě zády a vytáhl nějaké to zařízení,které udávalo mojí polohu,hned věděl,že jsem ve vodě,tak jsem se potopil pod vodu a plaval pod vodou blízko břehu k němu. Díval se do vody,zda mě neuvidí a znovu si kontroloval údaje na svém přístroji. To byla moje chvíle,vynořil jsem se z vody. Jeho levou ruku jsem chytil a nůž mu bodl do krku a hodil do vody. Rychle jsem vylezl z vody a utíkal pryč.
Utíkal jsem od toho Wraitha,co nejdál to šlo. Běžel jsem,co mi nohy stačily,ani jsem se neotáčel. po nějakém tom kilometru jsem se zastavil,opřel jsem se o strom a hluboce oddychoval. byl jsem tím během zadýchaný a už jsem nemohl. V tu chvíly jsem si uvědomil,že ten Wraith měl zbraň,která by se mi mohla hodit. rozhodl jsem se vrátit,naštěstí jsem si cestu kudy jsem běžel dobře pamatoval. Šel jsem pomalou chůzi,protože během jsem byl dost vyčerpaný.
když jsem došel na ono místo,tak ten Wraith stále ležel ve vodě,která ho nadnášela. Vlezl jsem do vody a vytáhl jsem ho na břeh. Měl u sebe takovou velkou zbraň,která omračovala
Odložil jsem ji bokem a dál ho prohledával. Nic důležitého jsem nenašel. ale pak jsem si všiml ještě jedné zbraně. Podstatně menší než té první. Byla to určitě menší omračovačka,ale radši jsem z ní zkusil vystřelit do jednoho ze stromů. Vystřelil jsem do stromu a v něm se rýsovala vypálená díra.
Wow,to se mi bude hodit
Vzal jsem si obě zbraně a chtěl odejít,když jsem za svými zády v dálce uslyšel
Ani se nehni
Zvedl jsem ruce a pomalu jsem se otáčel. Viděl jsem tam nějakého může,který na mě mířil nějakou zbraní,kterou jsem neznal. Ani toho muže jsem neznal. Nebylo mu vidět do obličeje. Měl ho nějak zatmavený.
Nechci ti ublížit řekl jsem mu.
No jistě,to říká každý,co tu chceš???
Jenom procházím
Tak to ti tak žeru. a chystal se mě zastřelit.
Rychle jsem uhnul a on vystřelil a kulka mě lízla levé rameno a hned jsem skočil do vody a ve vzduchu jsem vystřelil z té malé zbraně. Těsně jsem minul a spadl do vody. Snažil jsem se mu uplavat,mezitím on po mě pořád střílel.
Dostal jsem se po proudu do nějakého místa,kde končil mou cestu vodopád.
Podařilo se mi zachytit o břeh a vylezl ven. Rameno mě bolelo jak čert.
Rozhledl jsem se kolem a v dálce jsem viděl nějaký tenký most přes řeku. Byla to moje jediná možnost jak mu uniknout,jelikož se ke mě blížil. Neslyšel jsem ho,ale cítil jsem to. Měl jsem tušní,že toho jen tak nenechá.
Rychle jsem doběhl k tomu mostíku,ale po cestě jsem ztratil tu velkou zbran a měl jsem za opaskem už jen tu malou.
Most byl dlouhý asi 100 metrů a byl vysoko nad vodou,která dole protékala.

Vešel jsem na něj a popošel jsem k lanovitému zábradlí a podíval se dolů. Byla to ohromná výška,až se mi z toho skoro zamotala hlava. Když už jsem byl skoro uprostřed,tak se na druhém konci objevila nějaká postava. Stál jsem na místě a čekal,až ten někdo kdo je na druhé straně přijde blíž. Když už byl dostatečně blízko,tak jsem poznal,že je to ten muž který mě chtěl zabít. Okamžitě jsme na sebe zamířily své zbraně a stáli jsme bez hnutí. Najednou ten muž položil svou zbran na podlahu toho mostu a řekl: Takhle by to nebylo zajímavé,pojd si to rozdat jako muž s mužem
A to ti mám věřit,že už nemáš žádnou jinou zbran???
Kdybych tě chtěl zabít,tak jsi už mrtvej.Viděl jsem tě,jak jsi zabil toho Wraitha. to se mi líbilo.
Tak proč mě chceš zabít???
Protože jsi sem toho Wraitha přilákal a přijdou i další díky tobě.
Bylo mi jasné,že z této situace není jineho východiska než ho porazit. Položil jsem svou zbran na zem a připravil jsem se na boj.
Zaujal jsem bojové postavení a zaútočil jsem na něj svou pravou rukou,kterou on vykryl chtěl mě kopnout do břicha,ale uhnul jsem s tělem a jeho noha prolétla vzduchem kolem mě,ale já ztratil rovnováhu a zády se opřel o lana na mostě a se stěstím jsem nespadl z mostu. Toho on využil a hned mi mě udeřil levým hákem,přičemž jsem poklekl na kolena a hned na mě šla rána nohou,kterou jsem chytil a druhou rukou jsem mu nadzvedl druhou nohu na které stál a odhodil jsem ho asi tak dva metry ode mě. Měl štěstí,že jsem ho odhodil na most a ne mimo něj. Hned vstal,já jsem mu jednu vrazil a on mi pak zkroutil ruku ve chvatu a hodil mě přes to zábradlí mostu. Stačil jsem se chytit ještě okraje mostu. Snažil jsem se vytáhnout zpět,ale nešlo to,tak jsem v rychlosti chytil svou zbran,která kousek od mé ruky ležela a pustil jsem se a padal jsem do hlubin...
Padal jsem střemhlav dolů z mostu,který byl posazen do země ve velmi velké výšce. Spadl jsem do vodopádu,který byl do výšky jak do šířký velmi velký a následně do vody dole v džungli.
Voda mě vyplavila na břeh. Nemohl jsem se ani pohnout,odevšad z těla mi tekla krev,všechno mě bolelo. Měl jsem zlomených několik žeber,nohu,zřejmě nějaký otřes mozku. Ležel jsem tam na zemi jako rozplácnutá moucha.
Asi po pěti minutách se mi podařilo se otočit na záda a velmi podivným pohybem jsem se doplazil ke stromu. Opřel jsem se o něj zády. Byla to totiž jediná poloha ve které jsem vydržel a bolest nebyla tak hrozná. podíval jsem se na sebe a všude mi tekla krev. Pravá ruka byla zlomená v loktě a ruka byla ohnuta do opačného směru než měla být. Nezbývalo mi než to narovnat,věděl jsem,že to bude bolet,hodně bolet,ale neměl jsem navybranou. Na zemi vedle mě ležel kousek kůry ze stromu. Vzal jsem ho a dal ho do pusy a pevně zkousl. Nyní jsem jsem svou levou rukou narovnal ten loket.
Aááááááááááááááááááá hlasitě jsem zařval. Strašně to bolelo,ale aspon jsem to měl už za sebou. potřeboval jsem si na to udělat nějakou dláhu. Vzal jsem dva podélné kousky dřeva,ale neměl jsem obvaz,pak mě napadlo,že bych mohl mít v kalhotách nějaký obvaz. Mokrý by neměl být,protože byl v nepromokavém obalu. Sáhl jsem do kapes a našel jsem tam pět středně velkých obvazů. Obvázal jsem si tu pravou ruku a zavěsil si ho látkou,kterou jsem našel pověsil přes krk.
V noze jsem měl zabodnutý nějaký výčnělek,asi jak jsem spadl do vody,tak jsem se na něco nabodl. Levou rukou jsem to vytáhl.
Do prdele zaklel jsem a obvázal nohu, to samé jsem udělal s hrudníkem,jelikož jsem měl zlomených pár žeber. Nemusel jsem být žádný doktor,abych to poznal. Těžko se mi dýchalo a při každém nadechnutí mě hrudník zabolel. Nebyl na mě zrovna hezky pohled.

Byl jsem svým ošetřením tak vyčerpaný,že jsem ztratil vědomí.

Asi o dva týdny později:
Probudil jsem se a ležel jsem na nějaké posteli,byl jsem v nějaké chtrči,zřejmě nějaká vesnice.
Co tu dělám a kdo mě tu donesl říkal jsem si pro sebe.
Byl jsem přikryt nějakou přikrývkou. Podíval jsem se pod ní. Byl jsem nahý.
Kde jsou moje šaty??? řekl jsem tak do větru.
Ty jsme museli spálit ozvalo se v místnosti. Ohlédl jsem se tím směrem,odkud to vyšlo a uviděl velmi krásnou blondýnku.
Kde to jsem???
Tato vesnice se jmenuje Salah a já Dria
Jak jsem se tady dostal???
Můj otec vás vašel u břehu řeky skoro mrtvého a proto jsem vás sem přivedli.
Rozhlížel jsem se po místnosti.
Vaše zranění byla tak vážná,že jsme mysleli,že umřete,ale odpočinek vám prospěl.
Jak dlouho jsem byl mimo???
13 dní
Cože??? řekl jsem nahlas.
Málem jste umřel,budte rád,že jste naživu
Nemůžu tady zůstat a snažil jsem se posadit,ale Dria mě hned položila na záda.
Zbláznil jste se. Musíte odpočívat. Prospěte Sotva to dořekla,tak se mi zavřeli oči a já opět usnul.
Opět jsem usnul,ale když jsem se probudil a otevřel oči,tak byla všude tma, v místnosti,kde jsem ležel,sice bylo světlo,ale toto světlo bylo uměle vytvořeno. Venku ovšem byla tma,zřejmě byla noc. Snažil jsem se vstát ale moc mi to nešlo. Mezitím přišla Dria a donesla mi nějaké pítí a jídlo. Poděkoval jsem jí za to,ona se jen usmála a opět odešla. Po dlouhé době jsem se najedl a napil. Potřeboval jsem to,dodalo mi to i tolik potřebnou sílu,která mi chyběla. Podařilo se mi posadit na kraj postele,ovšem vše mě začlo bolet,obzvlášt žebra. Sykl jsem bolestí a chytil si to inkriminované místo. ASi mě Dria slyšela a přiběhla ke mě.
Co to děláte,vždyt si ublížíte řekla mi a snažila me uložit do postele,ale já jí v tom zabránil. Nechtěl jsem už ležet,bolela mě už z toho záda,což jsem jí i řekl. Pochpila to a řekla: Nemohli jsme vás lečit,dokud jste byl ve spánku. Ovšem nyní už můžem. Podala mi něco jako berle a velmi pomalým krokem jsme šli ke dveřím. Musela mě podpírat,abych nespadl na zem. Došli jsme ke dveřím a když je otevřela,tak venku bylo světlo,sluníčko svítilo jak v poledne. Nechápal jsem to,vždyť jsem viděl z toho domku,že je venku tma.
Dria si všimla,že jsem z toho v šoku a hned se mi to snažila vysvětlit zatímco jsme šli.
Ta tma není pravá
Jo taky jsem si všiml,ale jak... nestačil jsem to doříct a hned mi skočila do řeči.