Svět zítřka

24.3.2781
Drahý příteli,
po dlouhém zaváhání jsem se rozhodla napsat Ti dopis. Je mi 25 let, jmenuji se Velaya. Pracuji v jednom nakladatelství jako překladatelka do earthspeaku, dříve známé jako angličtiny. Když se Earth stala členem Fyxis (v earthspeaku Galaxie), všechny jazyky vymřely. Stalo se to v roce 2557 po Kristu (podle oficiálního kalendáře Fyxisu v roce 8430). Tyto dopisy se nikdy nesmí dostat nikomu ke čtení (termín "do rukou" se moc nehodí, vzhledem k faktu, že Melholvané ruce nemají), protože bych byla okamžitě deportována.
Již mě nebaví tvářit se, jako že se nic neděje. V celé galaxii vládne teror, vedený z Hlavní kanceláře Fyxisu. Dříve jsem měla pocit, že nikdo nic neví, ale pletla jsem se. Samozřejmě, že všichni to vědí. Lidé jsou neuvěřitelně vnímavá rasa. Bohužel je to rasa také velmi zrádná, takže nikdo si nesmí dovolit nic říct, protože by byl okamžitě udán a následně deportován. Každý se proto tváří, že se nic neděje a život klidně ubíhá dál.
Jsme ve válce s galaxií Xad. Z Hlavní kanceláře sice stále chodí zprávy, že válka je na dobré cestě k vítězství, ale nic tomu nenasvědčuje. Skoro celá Sluneční soustava 3 byla zničena. Xadské flotily denně ničí celé národy, celé planety. Jestli to tak půjde dále, celá Galaxie zůstane minulostí.
Můj život je prostý. V sedmnácti letech jsem byla provdána za starého muže jménem Hres. Jediný účel našeho sňatku byl dát Hresovi syna. Bohužel, zemřel dříve než jsem otěhotněla. Od té doby žiji sama a čekám, koho mi kancalář vybere. Ve starých svazcích se píše o jevu zvaném láska, který dříve spojoval lidi. Nikdy jsem tento jev nepoznala. Prý to má být krásný cit. Jestli je to pravda, nemohla přece vymizet, nebo ano?