Dědic moci

„Cože! Jak je to možné!?“ zahřměl Xar’Skhar a praštil svou obrovskou pěstí do kamenné desky stolu. Sprška kamenných úlomků dopadla na nižší démony stojící před svým pánem. Asi metr a půl vysoká stvoření s rudou, šupinatou kůží se krčila a třásla strachy, očekávaje trest za selhání.
„On je velice mocný pane, měl jste ho vidět v boji,“ odvážil se omluvit svoji neschopnost jeden z démonů.
„Mocný! Vždyť je to přece smrtelník! Ti nemají dost odvahy a ani nejsou tak šílení, aby se potulovali nejzazšími kouty Propasti, jak se jim zlíbí!“ zahřměl znovu Xar’Skhar a zatnul pěsti, až se mu jeho ostré drápy zarily do dlaně.
„Kde je teď?“
„Míří k Ohnivé komoře.“
„Cože!“ zařval opět démon a bleskově vyskočil na nohy. „Proč jste to neřekli hned po příchodu?“
„Ale... “ ozval se znovu jeden z démonů. Větu však nedokončil, protože do jeho hrudi udeřila obrovská síla, která ho odhodila na protější zeď, současně s tím jeho tělo pohltil spalující žár. Během chvilky z démona zbyla jen hromádka ohořelých kostí.
„Vy dva dojděte pro Karchase a jeho démony a hlídejte to tu!“ ukázal Xar’Skhar na dva zbylé démony. „Já si to vyřídím s tím smrtelníkem.“ Nato si přes široká ramena s kostnatými výběžky přehodil rudý plášť a odešel z místnosti, zatímco jeho vystrašení služebníci začali hned shánět Karchase.

Phelron za sebou nechal tělo čtyřnohého pekelného netvora, kterého před chvílí zabil a zamířil k další z mnoha jeskynní v tomhle bludišti chodeb. Tato jeskyně se však už na první pohled lišila od ostatních - vstup byl osvětlen rudými a zelenými plameny, které se jako popínavé rostliny plazily po zdech kolem vstupního otvoru a mizely někde uvnitř jeskyně. Phelron ani nezapochyboval, že tohle je cíl jeho cesty - Ohnivá komora. Místo, kde najde to, co potřebuje pro svůj plán.
Mág zašeptal mocná magická slova a plameny olizující stěny vchodu do jeskyně se před ním začaly stahovat. Nerušeně došel až do obrovského jeskynního dómu, v jehož středu našel to, co hledal. Na velkém kruhovém podstavci, stálo po obvodu pět kamenných pilonů ve tvaru rohů, které se těsně pod stropem dotýkaly svými konci. Stěny všech pilonů byly odshora dolů pokryté změtí magických symbolů, z nichž některé nepoznal ani samotný Phelron. Mezi pilony se vlnily rudozelené blesky, osvětlující celou místnost nepřirozeným světlem. Temný mág se zhluboka nadechl a vykročil směrem k podstavci...

„Tak tady je ten náš smrtelník,“ ozval se za mágovými zády posměšný, hluboký hlas.
Phelron se zastavil asi tři metry od podstavce a rychle se otočil po směru hlasu,přičemž před sebe napřáhl svou černou magickou hůl s rudým smaragdem na konci, zatím ale nezaútočil. Jen si prohlížel příchozího a zvažoval možnosti.
Tvor, který ho vyrušil měřil přes tři metry, končetiny měl zakončené ostrými drápy a z hlavy mu vyrůstala řada ostrých kostnatých výstupků. Přes ramena měl přehozený rudý plášť pokreslený magickými symboly.
„Xar’Skhar, pán Propasti, předpokládám,“ prohodil Phelron k příchozímu a snažil se přitom nedát najevo strach, který ho přepadl.
„Když víš, kdo jsem, tak asi tušíš, že tě teď čeká smrt, “ usmál se démon a s překvapivou rychlostí zaútočil.
Drápy jen těsně minuly Phelronův obličej a roztrhly část jeho černého pláště. Mág se sehl před dalším útokem a holí udeřil do odkrytého břicha démona. Ozvalo se třesknutí, jak hůl uvolnila svou magickou energii při dopadu na rudou masu. Démon se zlomil v pase, odklopýtal několik kroků dozadu a zase se narovnal.
„Vypadá to, že jsem tě podcenil. To se ale už nestane,“ řekl znepokojeně Xar’Skhar a začal šeptat magická slova. V jeho ruce se vzápětí zhmotnil dvoumetrový meč s čepelí obklopenou rudými plameny. Démon se rozmáchl a udeřil na mága. Ten však stačil dokončit obranné kouzlo, po kterém ho obklopila modrá zářící koule, chránící jeho tělo před útoky zvenčí. Plamenná čepel skouzla po okraji koule a zaryla se do země. Nato Phelron znovu udeřil svou holí do démonova těla. Ten opět zařval bolestí, tentokrát ale udržel rovnováhu a místo obrany opět udeřil do modré zářící koule. Tentokrát se čepel neodklonila, ale prošla obranou, i když ta ji zpomalila. Čepel se otřela o mágův bok a zanechala na jeho těle dlouhý krvavý šrám. Démon se usmál a znovu udeřil. Čepel prosvištěla kousek od Phelrona a vyrazila mu z ruky hůl, kterou se snažil úder blokovat.
„Teď už tě mám, zraněný a bez své hole už nic nezmůžeš!“ zařval vítězně Xar’Skhar.
„Myslíš?“ zeptal se klidně mág a zvedl ruku, kterou si až doteď přikrýval zraněné místo. Z otevřené krvácející rány zbyla jen malá ranka, která přestala krvácet a začala se znovu zatahovat. Xar’Skhar fascinovaný tímto neuvěřitelně rychlým hojením, si ani nevšiml, že Phelron shromažďuje magickou energii pro další útok. Když si to uvědomil, bylo už pozdě. Z Phelronových rukou vyletěla sprška deseticentimetrových jehel, které se zaryly do démonova těla. Jen díky své tvrdé pokožce, neutrpěl žádná vážnější zranění.
„Tak už dost hraní!“ rozzuřil se démon a uvolnil všechnu svou magickou moc. Země se začala třást, místnost zaplnilo hlasité kvílení, které mnohonásobně zesílilo odrazem od stěn dómu. Neviditelná síla srazila Phelrona na zem, ani jeho kouzla ho nemohly osvobodit od tlaku, jenž ho nyní tisknul k zemi. Z hlasitého kvílení začala mágovi vytékat krev z uší, neviditelná síla mu začala drtit hrudník.
„Dost už ... prosím“ dostal ze sebe s velkou obtíží Phelron. Chvíli nato tlak ustal a kvílení odeznělo v dáli. Mág se s obtíží zvedl na lokty a podíval se do černých očí svého přemožitele.
„Tvoje prosby o pomoc ti nepomůžou, čaroději. Přišel jsi do mého království a vnikl jsi do Ohnivé komory. Zabil jsi při tom několik mých démonů. Není důvod se nad tebou slitovat,“ řekl pán Propasti a napřáhl svůj meč k poslednímu úderu.
„Počkej! Když mě nezabiješ, můžu ti být užitečný, můžu ti pomoct!“ vyhrkl rychle mág.
„V čem by mi mohl někdo jako ty pomoct? Já mám všechno, já pomoc nepotřebuji,“ rozesmál se démon.
„Můžu ti pomoct z tohohle místa, z tohohle vězení. Můžu ti vrátit tvoji dřívější moc. Můžeš vládnout nejen Propasti, ale i pozemským královstvím, odkud tě vyhnali. Můžu ti najít Tyrovo oko.“
Při posledních slovech se démon přestal smát a nevěřícně se na Phelrona zadíval. Na obyčejného smrtelníka toho tento muž věděl nějak moc.
„Vím, kdo oko střeží. Byl jsem jedním z nich. Můžu z nich dostat, kde to oko je,“ snažil se Phelron dál přesvědčit svého soupeře.
Démon využil svých schopností, aby nahlédl do mysli muže ležícího před ním a zjistil, že nelže. Co ale nevědel bylo, že před ním Phelron část své mysli skryl. Tato část jeho mysli se týkala jeho vlastních plánů.
„Dobře. Najdeš pro mě oko a já tě ušetřím,“ souhlasil Xar’Skhar a pomohl mágovi na nohy.
„Ještě něco bych ale za svoje budoucí služby chtěl,“ zkusil to Phelron.
„A co by to mělo být?“
„ Necháš mě vstoupit támhle na ten podstavec,“ ukázal Phelron mezi pilony.
Xar’Skhar zvažoval své možnosti - když odmítne a zabije ho, tak nezíská oko, když ho tam nechá vstoupit, nabude mág veliké moci a stane se nebezpečným.
„Budu potřebovat hodně síly, abych oko získal a ta věc mi tu sílu může dát, “ ukázal Phelron znovu na podstavec a snažil se tak uspíšit Xar’Skharovo rozhodnutí.
Po dlouhém zvažování démon odvětil: „Jsi troufalý, čaroději. Ještě před chvílí jsi ležel v prachu a prosil mě o milost a teď si kladeš podmínky? Ale dobrá, dovoluji ti vstoupit na Oltář moci. Ale až budeš hotov, tak okamžitě vyrazíš hledat to oko.“ Po těchto slovech démon zamířil do svého sídla a v hlavě už plánoval odstranění černého mága, jakmile bude mít Tyrovo oko. Karchas se o tuto věc jistě s radostí postará.
Phelron se až podivil, jak ochotně démon souhlasil, ale koneckonců mohl toho hodně získat a jen málo ztratit. Ještě chvíli počkal až odezní démonovy kroky a pak vstoupil na podstavec.
Blesky, které se předtím proplétaly mezi pilony, narazily do jeho těla a začaly jej obtáčet. Pak Phleronovu mysl zalilo tisíce zvuků a tisíce hlasů a do těla se mu rozlila obrovská bolest. Vzápětí mág ztratil vědomí. Když se znovu probral, zjistil že leží vedle podstavce, nad kterým se opět svíjejí blesky.
Phelron si uvědomil, že nevidí na jedno oko. Druhým okem se podíval na své prsty a zhrozil se - přes zahnívající maso bylo místy vidět prosvítající kosti, nehty zmizely úplně. Natáhl si na ruce černé koženné rukavice, které měl dosud za pasem a přejel si rukou po tváři. Místo hladké pokožky nahmatal však jen cáry masa, prázdný oční důlek. Ani Tyrova hojivá moc, kterou Phelron zdědil, nemohla obnovit takové poškození, mohla však alespoň utišit bolest.
„Lich! Stal se ze mě lich,“ zhrozil se Phelron, vzápětí se však rozesmál, když si uvědomil, že zevnějšek není tím jediným, co se na něm změnilo. Soustředil se na své nitro a pocítil mohutné přívaly magické energie vířící v jeho těle a čekající na uvolnění.
„A teď najdu to oko a uskutečním svoje plány, “ zasmál se nelidsky Phelron a zvedl se k odchodu...