Zakázané zamilování 7. díl

Létala jsem nad městem až do setmění a potom jsem se rači smesla zase k lesu, kde jsem předtím čekala až nezvaný nálezce odejde. Křídla by měla co nevidět zmizet a já jsem v tu dobu nesměla být ve vzduchu, jako hloupého člověka mne samozřejmě nenapadlo, jak se dostanu domů, je to odsud pěkný kus cesty a do rána bych to zřejmě, no zřejmě na 100% nestihla. Bohužel, to mi došlo až pozdě. Najednou se do mých zad začala přelévat ukrutná bolest, bylo to, jako by se mi pod kůží plazil had a poád rost, nechtěla jsem křičet. Nechtěla, ale musela.
Přibližně během deseti minut bolest ustala, okolo mne poletovalo množstvý malinkých chmíříček a zem mě začínala pomalu studit. Přes mrtvolné ticho, které nastalo, dkyž můj výkřik odezněl v dálce se ke mě čísy kroky, pak bylo dosudné ticho narušeno mužskými hlasy. Oba jsem znala.
Rači jsem se nikam nevydávala a snažila se co nejrychleji vymyslet co nejlepší výmluvu, bohužel nic mne nenapadalo.
,, CHRISTIN !!! mysleli sme že si mrtvá"
,, Dík za starost Tome, ale umím se o sebe postarat"
,,Vždyt, ale ,....., já, viděl jse, já,"Snažil se ze sebe Petter vykoktat souvislou větu
,, Co?" Zajímala jsem se
Pett se zhluboka nadechl a pak se dal do mluvení
,, Seděla jsi na útesu, měla na zádech nějakej ručník a pak, pak si vyskočila a spadla dolů"
,, Kdybych spadl, tak tu asi nesedím ne ?"
,, Ale!......" Prosebně jsem se na něj podívala a on zmlkl , asi měl dobrý smysl pro pochopení. Cestou k autu se ke mě Tom naklonil. ,, Neměli bysme ho zabít " Pošeptal téměř neslyšně, neslyšně pro člověka, ale pro upíra, nebo likanotrpa to bylo důrazně a hlasitě vyřčené. Pett trochu ztuhl, ale snažil se to na sobě nedat znát, já jsem natáhl Tomovi pohlavek a v klidu jsem nasedla do auta. Když nás Tom dovezl domů, můj malý vlkodléček zdvořile odmítl nabídku, že hodí domu i jeho a vydal se po svých.
Otevřel jsem dveře a vpadla do domu, pádila jsem do koupelny, kde jsem se zběžně osprchovala a poom jsem se jala padat do spánku. Kdyby mi na okno nějaký inteligetní magor nezačal házet kamínky, možá by se to i povedlo.
*
Líně jsem se zvedla a odšourala jsem se k oknu, když se i ho podařilo otevřít dostala jsem kamínkem do čela, docela mě to naštvalo a tak jsem po výtržníkovy hodila kaktus. Ozvalo se řachnutí a zařehtání likanotropa.
,, Polez dolu!"
,, Ani mě nehne a nehulákej tak "
,, Tak du já nahoru!
Než jsem stačila zabouchnou okno, seděl Petter na parapetu a zvídavě si mě prohlížel.
,, Sluší ti to"
,, Co ?, ..........., jejiž ty si pako"
,, Promin, dej mi pusu!"
,, Bože ty si fakt nedáš pokoj "
,, Ne"Svalil mě na zem a lahce dopad vedle mě, potom si mě zvedl a posadil se na postel, mě na klín....
************¨
Zvoní, takže pokračování příště