Ohrožení - 1.část

Deniss bojoval celý svůj život a že bylo o co. Nyní byl rok 2036 a válka byla dlouhá a vyčerpávající. Před třicetijedna lety dopadl ten asteroid. Kus kamene řekli bychom, ale tak jednoduché to nebylo. Ve skutečnosti nespadlo, nýbrž byl shozen. Dopadl přímo do středu Spojených Států. Největší vojenská velmoc padla behěm deseti minut a z celých Spojených států zbyl jen Hawaii a vojenské základny po světě.
Když se zbavili nejnebezpečnějšího nepřítele, tak ti cizinci zaútočili. Nejdříve za pomoci nám neznámě technologie ovládající gravitaci shodili na zem ten veliký asteroid, ale pak jí ještě zbombardovali těmi malými. Škody po celém světě byli obrovské.
Poté se snesli na zem jejich samtoné lodě a rouzpoutali 1. Mezisvětovou válku. Země proti Cizincům. Nikdo neměl žádné spojence, každý stál pouze s tí mco měl a musel to využít a lidí na obou stranách ubývalo.

Deniss se začal učit bojovat v osmi letech, když pokládal miny, nebo pomáhal ve zbrojnici. Volné chvíle trávil jako ostatní chlapci aby i on mohl přiložit ruku k dílu v boji s Cizinci. Dnešek znovu trávil na střelnici. V ruce měl starou pušku Enfield z druhé světové války. Na svých čtrnáct let byl silný dost, ale i přesto ho puška ošklivě kopala do ramene. Učil se střílet z tak staré zbraně protože ty modernější byli potřeba na frontě, kdežto on jen pomáhal ve zbrojnici. Ano bojoval, ne vepředu v liních puškami a granáty, ale svým způsobem tady za frontou. Pomáhal ve zbrojnici, čistil zbraně, vyměňoval opotřebované nebo poškozené části zbraně a kontroloval zda je vůbec bezpečné dál z pušek střílet. Všemu ho naučil postarší kulhající seržant Geher. Geher měl už své roky bojů za sebou. Bojoval již od začátku války, než mu střela nepřítele poškodily nohu příliš na to aby byl v přímém boji dostatečně efektivní. Část dalších roků trávil výcvikem nováčků a další část pak tady ve skladech kde se z něj stal postupem času hlavní zbrojíř. Na Denisse byl hodný a byl jeho mentorem avšak i přesto byl přísný a učil hlavně to co je třeba. Za chyby Denisse trestal fyzickými tresty. Kliky, dřepy a podobně přesně jak to v armádě má být. Chtěl z Denisse mít vojáka schopného se bránit.

Deniss nabyl pušku deseti náboji. Nenabíjel z pásků ty si šetřil když by je náhodou potřeboval. Dostal látkový sáček plný nábojů a tak naíjel po jednom náboji z něho. VLožil poslední tedy desátý náboj a zamířil na terč v podobě konzervy od včerejšího oběda. Ta od něj byl 25 mětrů daleko. Zacílil, chvíli mířil a pak vystřelil. Ucítil náraz zpětného rázu pušky a zaklonil. Se možná měl sílu, ale pořád ještě to byl jen mladík. Nevážil ani šedesát kilo a tak nebylo divu že s ním puška tak hází. Nevadí stejně po každém výstřelu musel pušku znovu natáhnout. Vojenský tábor byl v jednom napl rozbořeném městě asi padesát kilometrů od bývalého Mnichova, který byl zničen nekdy před dvaceti lety. Byl tu klid. Dostatečný klid, aby taky ne když válka probíhala nejblíže právě v troskách Mnichova.
Ve vedlejší dráze střelnice stál Denissův kamarád Georg. Byl to němec pocházel z nedaleka kdežto Deniss pčicestoval ze zničené Anglie. Georg mel v ruce pistoli Glock a právě vyprazdňoval zásobník do svého terče stvořeného kusu dřeva které si osekal tak aby vzdáleně připomínalo humanoida. Oba stříleli dobře přec jen chodili na střelinici již roky. Hned po tom co přestali pokládat miny z nedostatku min.
Tábor byl poměrně velký rozproztíral se okolo malého kopce. Na kopci bylo velení táboru a polovina místních obranných sil, které čítali dva něměcké tanky Leopard, jeden britský Challenger a jeden český upravený tank T-72. Plus navíc ještě 240 dobře ozbrojenných mužů seskládaných ze všech možných armád. Už to nebyli němci, angličani, češi a francouzi, ale pouze lidi. Lidstvo spojila až jejich největší hrozba.
Na velitelství byl jeden odpalovač raket, nesoucí čtyři rakety země-vzduch. Druhý byl byl na východní straně kopce mezi hlavním skladem, zbrojnicí a sousedící polní nemocnicí. Na severu byly kasárna a na jihu ubytovny pro nebojový personál. Nu a na západě byl autopark, střelnice a opičí dráha, jenž už znal Deniss také jako své boty. Na každé straně byly ještě dvě protiletadlová dvacetimilimetrová čtyřčata. Tábor si žil svým jednolitým životem, stávájícím se z posílání zásob na frontu a vození zraněných vojáků a poškozené techniky zpět.
Deniss dal pušku na rameno a vydal se na ubikace. Dnes už střílel dost. Do boty se mu dostal kamínek a tak se posadil na zbytek jedné zídky a rozvázal si kanadu, kterou měl ještě vycpanou aby mu vůbec byla. Vysypal malý kamínek a zatímco se divil jak se mu tam mohl vůbec dostat zvedla hlavu a podíval se na oblohu. Slunce měl v ádech takže ho neoslňovalo a on viděl blankytnou modř. Jeho rodiče si jí moc užíat nemohli kvůli prachu v atmosféře po dopadu amerického asteroidu. Ten se však už dokázal usadit a žádný nový nevznikl protože lidstvo se rozhodlo nepoužít nukleární zbraně. Po nebi se prohánělo pár mráčků jinak bylo čisté. Najedno usi však něčeho všiml. Několik malých teček. VElmi nevýrazných, chvíli je studoval a zjistil že se zvětšují a přibližují se. Rychle se obul a doběhl k nejbižší hlídací věži. Ryhle vyšplhal po žebříku. Voják který držel hlídku se na něj zvědavě podíval.
"Co vidítě támhle desátníků?" řekl Deniss ukázal na body na nebi.
Voják vzal dalekohled který mu visel na krku a podíval se tam kam chlapech ukazoval. Chvíli si s digitálním přístrojem hrál. Zaostřoval a přibližoval, když konečně rozpoznal o co jde.
Rychle vzal vysílačku a zařval do ní "Nálet!!!!"
O pár sekund později se již rozezněla siréna a Deniss se hrnul dolů z věže. Kryty tu nebyly pořádné žádné a tak se prostě skrčil za zídku kde si prve upravoval botu a modil se aby nepřátelská palba nezasáhla. A modlil se, aby to byl jen nálet...