Prokleta

Nejsem jedna z vás“ !Opakovala si stále pro sebe až to vykřikla.
„Vanjo ty to nechápeš ? Jsi…jsi jedna z nás …patříš k nám tak neodvratně jako ryba a voda“! Ohnala se postarší paní po Vanji a zase se otočila k oknu a pozorovala hluk , který se tam venku odehrával.
„ To nemůže být pravda“. Řekla nakonec Vanja jako by se chtěla přesvědčit. Starší paní se na Vanju z nova podívala zhluboka si povzdechla a zase pokračovala ve vysvětlování.
„ Jak si můžeš být tak jistá že nejsi“? Otočila se zpátky k oknu a pokračovala. „ Už když si byla malé miminko ti bylo předurčen tento život ..vím je to těžké i já jsem se s tím ne zrovna snadno vyrovnala, ale postupem času si na tento dvojí život zvykneš. Podívej se na mě …potkala sem tu může svých snu i když už nežije ..prožila sem s ním pár krásných let“. Vanja se nehnutě dívala před sebe a přemýšlela o tom co jí právě řekla ta paní a o věcech co se kolem ní zatím odehrávalo. Nechtěla tomu uvěřit. Nechtěla věřit že se určitých věcech jako je zábava nyní bude muset vzdát …svých kamarádu neboť na ne nebude mít čas a především nechtěla na sebe brát tolik zodpovědnosti. Z daleka na to ještě nebyla připravená a tato ne zrovna polehčující okolnost tomu teprve nasadila korunu.

„ Já to nechápu“ Řekla opět Vanja a zhluboka si oddechla .
„ Časem pochopíš …chce to jen trpělivost a sem si jistá že ty to všechno zvládneš“. Otočila se zase k Vanji udělala pár kroku a střevíce které měla na nohou dělaly takový zvuk až to trhalo uši. Přišla až k Vanji pevně jí chytila za rameno a upřeně se jí zahleděla do očí. Vanji oči měli krásně modrou barvu ..jako studánka zatím co paní kalně černé ..až z nich šel strach.
„Víš Vanjo si dívka , která má toho v sobě mnohem víc než si myslíš. Brzy všechno pochopíš a sem si zcela jistá že i přes útrapy , které tě zjevně čekají a neminou budeš ráda , že tenhle život povedeš! Nyní mě prosím umluv ..mám ještě pár povinností ty jsi ale udělej pohodlí než si to rozmyslíš. Až budeš pevně přesvědčena o svém rozhodnutí řekneš mi ho a my pak uděláme podle toho jak se rozhodneš pár opatření“!
Jen co se za paní zabouchli mohutné dveře Vanja nešťastně sklouzla na židličku.hlavu položila do dlaní a vzpomínala co se všechno stalo.

Vlastně za všechno může její babička i přes svůj docela vysoký věk je stále čilá a má Vanju hrozně ráda. Rozdala by se pro ní. Jednou když Vanja byla u ní jí dala řetízek s přívěškem. Byl tak krásný …měl tvar srdce a vyplněný modrou barvou. Vanja upřela své modré oči na babičku.
„To si nemůžu vzít“.
„ Musíš“! Odvětila babička a potom jí chytla za ruku a táhla jí do zahrady. „ Vidíš ten starodávný oblouk porostlí růžemi“? Dodala ještě a došla až k němu a pokračovala. „ At se tet stane cokoliv pamatuj si ..nemáš se čeho bát všechno ti vysvětlím“! Vanja nechápala .
„Raději zavři oči a jak ucítíš podivné chvění otevři je“. Poradila jí ještě a potom vyrazila rázně kupředu. Vanja hned babičku poslechla věřila jí a byla si jistá, že babička jí nic zlého neudělá. Za chvíli se celá ochvěla a otevřela oči ..pohled , který se jí naskytl jí ohromil. Na místě kde byli domy se tet rozléhala krásná louka a nedaleko od nich se nacházelo něco jako městečko nebo spíš vesnice?! Ovšem domky byly vystavěné ve starodávném stylu a na kopci ke konci toho městečka se tyčil krásný hrad. Vanja nechápavě pohlédla na babičku, které se štěstím že to znova vidí zajiskřily oči. „ Víš Vanjo myslím že je na čase abych ti všechno vysvětlila …můžeš mi věřit a nemusíš ,ale všechno co řeknu se opravdu stalo“!podívala se na Vanju a pokračovala.

„ Víš kdy si když mi bylo tolik co tobě mě sem taky moje babička vzala …nevěřila sem tomu a věřit ani nechtěla. Oběvila sem se tady přesně na tomto místě a všechno se mi zdálo tak neuvěřitelné.Víš po generaci se sem dostane pár lidí z budoucnosti teda z naší přítomnosti. Mají za úkol pomoct lidem co jsou zde a v lepším případě zastavit války co se tady vedou…
Víš jen ten kdo má tenhle přívěšek se sem může podívat a jen ten může určit kdo se krom jeho sem tak též dostane“! Babička se na chvíli odmlčela a podívala se za sebe jako by tam někoho čekala.
„ Já tomu všemu stejně pořád nerozumím..proč zrovna já ? Jaký boj mám zastavit? Babičko co se to tady děje“? Kladla Vanja otázky a přitom se stále rozhlížela po té kráse. Bylo to jako z pohádky.
„Protože sem si zvolila tebe nejen já, ale osud a jedna mocná žena“!
„ Jaká“? Zeptala se Vanja a přitom nadzvedla obočí.
„Tahle“ řekla babička a ukázala za sebe kde stála ta starší paní o které už byla zmínka. Byla oblečená do černého hábitu a z očí šel strach.
„ Tak přece je to pravda. Je tak krásná jak mi předurčila věštba“! Řekla žena a změřila si Vanju pohledem potom přistoupila k babičce a hrdě jí objala.
„ Jak dlouho sem vás neviděla je to jako celá věčnost“!
„ Také se mi po vás zastesklo“ Odvětila žena .
„ Vanjo ona ti všechno vysvětlí běž sní a důvěřuj jí já se musím vrátit ,ale ať se rozhodneš jakkoliv následuj hlas svého srdce“! Řekla babička a potom jako by se rozplynula. Vanja tomu nemohla uvěřit. Z ženy šel strach a ona sní zůstala úplně sama.