Prokletá ..II

Tet tu sedí na židličce a přemýšlí . Přemýšlí co udělá se zbytkem svého života. Nic moc jí nevysvětlila. Jen že je tu svět plný nadpřirozených věcí a že ona je ta ,která je předurčena všechny zachránit. Nevěřila tomu a pořád nevěří. Nechápe že ona tak obyčejná dívka se má stát prokletou , nebo jak to ta žena říkala. Když vyslovila prokletou,srdce měla až v krku ,ale žena jí to vysvětlila. Řekla jí že prokletá se těmto bytostem co sou předurčeny zachránit svět říká pro to , že jakmile se rozhodnou pomáhat už není cesty zpět a ony to musí vyřešit.
„ Čeho se bojíš“? Uslyšela Vanja za sebou hlas a uskočila tak rychle až málem ztratila rovnováhu. Hlas ,ale nepřestával.
„ Čeho se bojíš“? Vanja se celá rozklepaná dívala kolem sebe ,ale krom zdí a pár věcí v pokoji nic nebylo.
„ Čeho se bojíš „? Z opakoval hlas už intenzivněji a Vanja měla pocit že srdce má až v krku.
„ Kdo si ? Co ode mě chceš“? Zakřičela v zoufalství, když zjistila, že dveře sou zamčené i přes to, že je nikdo nezamykal!
„ Sem někdo jehož moc je tak velká ,že si neumíš představit! Sem někdo jehož by ses měla bát ve dne i v noci“! Vanja se bála odpovědi na druhou otázku ,když jí odpověděl na tu první. „A co ode mě teda chceš“? Hlas se mírně zasmál. „ Mě se nemusíš bát,alespoň zatím ne. Sem tu abych ti pomohl se rozhodnout“. Vanja stála jako přikovaná , dívala se přímo před sebe a měla pocit , že právě odtut jde ten tajemný hlas. Najednou se v těsné blízkosti jejího obličeje oběvila mužská postava. Obličeje si byly tak blízko že na tváři cítila jeho dech. Muž se znovu rozchechtal když spatřil její vyděšený pohled. Vanju i přes strach , který v sobě ukrývala doháněl vztek . Vztek na něho. Proč se jí pořád směje?Rozčilovalo jí to tak moc ,že za chvíli vztek převažoval strach. „ Tak tet abych ti něco vysvětlil že“? Řekl muž hodil na Vanju laškovně oko a šel také k tomu oknu , ke kterému si to před tím namířila ta žena a pokračoval. „ Jsem Elymor. Jsem z tvého světa z budoucnosti. Tam kde je moderní technika lidé se okrádají. Za chvíli už pro to aby se narodil živý potomek nebudou ženy potřebovat muže. Do takového světa bych se už nechtěl vrátit. Ano má to své výhody ale tady je všechno ještě mnohem zaostalejší a tím pro mě lepší“!
„Když si z mého světa …proč máš tak podivné jméno“? Skočila mu do řeči Vanja.
„Dala mi ho Erthie“!
„ Kdo že“? Vytřeštila oči Vanja. Jedno hloupější jméno jak druhé“. Zvolala za chvíli a nervózně si přešlápla. Elimor se prudce otočil udělal pár rychlých kroku k Vanji . „Tohle neříkej to co udělá Erthie je svaté …ona je něco jako vzduch pro všechny kdo tu v Arnotopii žijí. Nebýt jí nežije nikdo“! Vanji zase nahnal děsivý strach. Potom se ale opět vrátila její kuráž a zase se začala ptát na otázky.
„Promiň …já jen …vůbec nevím kdo je to ta Erthie ani co je Arnotopie a už vůbec ne co tu děláš ty ani proč sem tu já! No i když to poslední už asi celkem chápu. Sem tu prý proto abych někoho nebo něco zachránila , ale vůbec nevím jak. Všichni mi všechno vysvětlují a já stejně nic nevím“! Elimor se stáhl ,zase se mu na tváři udělal mírný usměv a pustil se do svého proslovu. Vanju hrozně zajímal. Byl tak tajemný. Pořád má na sobě tu temnou kapuci a jen jednou měla možnost mu pohlédnout do očí a to ve chvíli, kdy jí tak vyděsil a oběvil se těsně před ní.
„ Nemá cenu ti všechno vysvětlovat ! Zvlášť ne pokud nejsi rozhodnutá to zkusit! Rozhodni se jak chceš …ale pamatuj ..můžeš zachránit miliony lidí. A zajistit tak budoucnost“! Řekl , naposledy pohlédl na Vanju a potom odešel dveřmi , které byly zamčené. Nechápala to…Jak to že před tím byli zamčené a tet už ne ? Hlava se jí motala ale už věděla co udělá!
Také chtěla vyjít dveřmi ,ale sotva natáhla svou ručku dveře se rozrazily a v nich stála ta osoba za kterou měla zamířeno.
„ Akorát sem chtěla jít za váma“. Řekla Vanja když se trochu uklidnila..bylo toho na ní moc.
„ Já vím a jak si se teda rozhodla“?
„Myslím že když ste tak mocná jak říkala babička, že už to stejně víte“! Pohlédla Vanja na ženu strochu vyčítavým pohledem ,každý tu zní dělal nemehlo a jí se to přestávalo líbit.
„ Vidím že jsi velice chytrá a máš kuráž což je velice potřeba.Předpokládám , že když se tak rychle rozhodla,že se tu oběvil Elimor“.
„To jo oběvil , ale moc mi toho nevysvětlil v celku nic neřekl , jenom že můžu zachránit plno lidí a to je to co mě donutila souhlasit. Akorát si vybavuji že jmenoval několik jmen. Vůbec netuším o koho se jednalo“.
„Řekni mi ta jména“. Vyzvala Vanju žena a netrpělivě čekala co jí řekne. Umí sice předpovídat budoucnost o něco málo času dopředu , ale zásadně neposlouchá cizí rozhovory.
„ Mám takový pocit , že to znělo jako Erthie a padlo něco o náké Arnotopii“! Ženě na tváři se vykouzlil usměv.
„ Ano připomíná mi to že sem se zapomněla představit. Já jsem Etrhie a tohle všechno okolo je Arnotopie“.

„Zase ty“? Zasyčela Vanja na Elimora jen co vešel do dveří.
„ Vadí ti snad že tě budu provádět světem magie a učit jak se máš bránit“? Řekl Elimor podrážděně. Něco se mu nezdálo. Celý den byl divný a neměl náladu se slovně poštuchovat.
„ Ehm tak pojďme k věci co tady budu dělat“?
„ Si nedočkavá , ale to nevadí pojd za mnou“. Elimor Vanju zavedl do místnosti , která byla prázdná ,pusobyla strašně depresivně . Jediné co stihla Vanja zpozorovat bylo že na konci té místnosti byla komůrka a uvnitř plno vražedných zbraní. Nikdy neměla žádnou potřebu se o takové věci zajímat a tak nebylo ani divu že učit jí se bránit bylo velmi náročné. Trénovaly hrozně dlouho. Vanju už k smrti unavovalo denně chodit do takové místnosti , kde místo podpoření , které od Elimora čekala denně slýchává jak musí zabrat že je strašná. Všechno jí bolelo a krev jí vřela pokaždé , když na ní měl hnusné narážky. Však neřekla nic týdny se držela a mlčela . Věděla že bez něj by se neobešla! Jendou , ale nevydržela….
„ Vanjo kolikrát? To musíš držet takhle jinak nikoho nezabiješ už si to zapamatuj nebo jseš na tohle tak nemožná“? Opakoval Elimor už nervózní samotného ho tohle nebavilo. V životě nezažil nikoho komu by to tak dlouho trvalo se něco tak primitivního naučit.
„ Víš co mi můžeš? Já se snažím ale tobě je to málo. Všechno mě bolí držím jazyk za zuby , ale ty se neuklidníš pořád se domě navážíš. To at mě radši zabijou než strávit hodinu ještě pod takovým nátlakem“. Zařvala praštila o zem se zbraní a odešla rázným krokem pryč. Odešla z hradu a šla na ono místo kde se přesně před 3 týdny oběvila.
„ Co asi dělá Maminka“? Vzpomínala na svoje rodiče na své kamarády. Vzpomínala i na lidi co jí pily krev. Jak moc jí to chybělo. Ležela v trávě a mlčky vzpomínala na všechny zážitky. Poslední dobou litovala toho že se do takových nepříjemností nechala zatáhnout. Najednou nad svým obličejem ucítila stín. Hned jí bylo jasné že je to Elimor.
„Kruci Elimore nemůžeš mě někdy nechat na pokoji“? Spustila nadávky a hned jak otevřela oči jí naštvanost hned přešla. Vystřídal jí strach . Nad ní se skláněla osoba tak strašná. Nebyla ošklivá ale byla bez tváře. Jen dvě červené oči , které se do těch jejích vpíjely jí značně znepokojovaly. Pomalu se ona osoba začala chechtat vytáhla nuž a přitiskla jí ho na krk.
„Jsi tak krásná ,až je škoda tě zabýt,ale nic jiného mi bohužel nezbívá.Rozluč se se svým mladým životem. Vanja už cítila jak se strá břitva zařezává do krku , když v tom onu osobu někdo strhl . nebyl to někdo ,ale Elimor. Mezi útoky na toho vraha křičel at uteče.
„ Ne nemůžu tě tu nechat“!
„ Vanjo nebuď tvrdohlavá a uteč“!!!!! Vanja , ale stála jak přikovaná nemohla se hnout. Srdce jí bušilo tak divoce . najednou Elimor tu onu dýku , která měla zabýt Vanju chytil a zabodl ho přesně na místo srdce do toho vraha. Ten se rozplynul a zbyl po něm jen černý dým. Zadýchaný Elimor se sklonil a zhluboka dýchal . Za chvíli vrhl na Vanju vyčítavý pohled.
„Proč si neutekla“? Vanja sklopila zrak cítila že trochu rudne a za žádnou cenu nechtěla aby to viděl on.
„ Já…a vlastně co tu děláš? Ty mě snad sleduješ“? zapíchla svůj pohled na Elimora. Tet měl co dělat zase on aby se neprozradil . netoužil po tom aby věděla že se o ní bál.
„ Víš co necháme o být. Měla si štěstí že jsem byl poblíž ,ale nelíbí se mi že se takhle rozprchl.Je to čím dál divnější“. Řekl a podíval se na místo kde ještě před chvílí byl jeho protivník a pokračoval „ Myslím že by bylo lepší kdybyste moc nevycházela z domu“. Jen co to dořekl obklopila Vanju tma.