Pod rouškou noci

Na půlnoční straně v hlubokém hvozdu vládl zářivý podzim. Barevné listy padaly do stínů prastarých dubů. To byl domov temných elfů, těch kteří bojují pod rouškou noci, těch co nikdy nemají okusit světlo slunce. Pod mohutným stromem Tar-nimb seděl jejich král, korunu i plášť z pavích per. Krutý výraz v jeho tváři, který ho nadřazoval nad ostatní se teď zaměnil za lítostivý.Před ním klečela elfská dorostenka, nemohlo jí být víc než pět set let. Hnědé vlasy v šeru zářily a její fialové oči těkaly pohledem po všech co byly na nádvoří.

,,Dcero,provinila ses proti zákonům Tar-nimbu!Jsem nucen tě navěky vyhnat ze severní strany Evloanského lesa.Do těchto končit již nikdy nesmíš vstoupit jinak budeš na místě zabita, " vzdychl, miloval ji a její zrada ho bolela. ,,Beru ti všechny tituly co jsi získala a teď běž!Odejdi!"

Kývla,pak vstala a odešla vstříc novému světu. Vytasila meč a se vztyčenou hlavou nasedla na koně. Jen jednou se otočila,po tváři jí tekla průzračná slza. Zkontrolovala potraviny a cvalem se rozjela do Mar-nimbu

Osud nezměníš, ale nikdy nejsi sám.

Dozpívala poslední větu své oblíbené písně a přiložila na oheň. Koukala nepřítomně do tmy. Vzala si meč a pak ho vytrvale začla brousit. Za několik hodin,když už byla unavená a ruce jí bolely,položila hlavu na mech a okamžitě usla.

Probuzení bylo nepříjemné. V noci pršelo a tak byla celá promočená. Mrzelo ji, že nedorazila do města před setměním.Pak se zarazila-utábořila se před branami! Vstala a s úsměvem vyrazila směrem k nim. Říkala si Lady Rina.