Prokletá III

Probudila se spoutaná řetězy v místnosti do ,kterého pražilo slunce tak ukrutně až Vanju pálela kuže. Není divu že se nemohla ani rozhlédnout , kde to vlastně je . Slyšela jen tlumené výkřiky.Chtěla se posadit , ale jen co se o to pokusila ucítila bodavou bolest u srdce. Za chvíly , ale přešla a ona se mohla v klidu posadit. Pořád jí , ale pálelo to proklaté slunce. Chtěla v stát a jít k oknu aby se podívala ven ,ale sotva chtěla vstát pohlédla pořádně na své ruce a zděsila se. Ruce celé od krve a od okovu pěkně odřené. Všechno jí nahánělo strach. Otázek měla plno , ale nikoho komu by je mohla položit.
Najednou jako by něco okno zakrylo. V místnosti se rozprostřelo příjemné šero. Rozhodně jí to nebylo nic platné místo aby se uklidnila jí něco říkalo že to nejhorší má přijít . Celá se klepala a hleděla ke dveřím jako by čekala že se tam někdo oběví.
Děsivé křiky co se o zívaly najednou ustály. Vanja seděla a bála se i dýchat.Rozezněly se něčí kroky a blížily se k ní. Už je slyšela tak blízko . Dveře se rozrazily jen padlo něčí tělo nehybně na zem a dveře se opět zavřely. Vanja nevěděla co má dělat jestli k té osobě má jít nebo sedět na místě. Nejprve chtěla zůstat tam kde je , ale v osobě na zemi poznala Elymora. I s bolestí , kterou cítila se připlazila za Elymorem. Rukama jemně uchopila jeho hlavu a otočila jí tak aby mu mohla pohlédnout do očí. Nyní už věděla čí to byly výkřiky. Pohled na jeho zmučené tělo jí trhalo srdce.
Do očí se jí vtrhli slzy ,ale nic neudělala jen se na něj dívala a tiše plakala.

Tam uvnitř tušila že za všechno muže ona. Všechno se to odehrává jen kvůli ní! Vstala od z mučeného těla a chtěla jít ke dveřím jenže jí zastavily ony okovy , které jí svíraly zápěstí. Několikrát s nimi škubla , ale pochopila že se odtud nedostane. Najednou se tělo pohlo. Elymor zaskřípal zuby a pomalu otevíral oči. První koho spatřil byla Vanja. Chtěl se posadit ,ale bolest ho zpátky položila. Jenom sykl a zase zavřel oči.

„ Bolí to hodně“? Zeptala se Vanja . Nevydržela totiž to ticho, které je obklopovalo. Elymor se pousmál.
„ Co myslíš“? Odpověděl a i přes bolest , kterou v sobě dusil se pousmál ještě jednou.
„Já vím blbá otázka. Řekni jak ti mám pomoct“? Odvětila Vanja a sklopila hlavu.
„ Já sám nevím. Stačí když mě necháš se dívat“.
„ Kam ?“ nechápala Vanja a Elymor se opět trochu pousmál potom sykl bolestí a k otázce se už nevrátil.
„ proč se to všechno děje ? Proč ti udělaly tak hrozné rány“? Obklopila Elymora otázkami , vzdychla hlavu si položila do dlaní a pokračovala „ Za všechno určitě můžu já. Kdybych tě jen poslechla ,ale já ne já byla tvrdohlavá“.
„ Tohle ti rozmlouvat nebudu . Tvrdohlavá si a to se mi na tobě líbí“ řekl Elymor a Vanja zpozorněla. Elymor její pohled zachytil , ale pokračoval. „ Taky ti nebudu rozmlouvat že mě mučily k vuli tobě . Ale nechci aby sis myslela že kdyby si tu nebyla nestalo by se to . Přišel by někdo jiný a odehrávalo by se to znova. Ovšem podařilo se mi zamlčet kdo jsi .Takže neví že jsi prokletá“.

Sedeli mlčky vedle sebe dlouhou dobu . Každý přemýšlel nad tím svým . Vanja měla pocit že celý život je jen jeden velký zlý sen a přála si se z něj probudit. Stěžovala si že jí nebaví žít takový nudný život jako vedla. Tet by ho chtěla zpátky . Jak ona si přála tohle nikdy nezažít. Držela se ale zuby nehty. Stejně tak se držela když jí umřel otec. Jedinou slzičku před nikým neuronila i na pohřbu dělala že je v pohodě. Nikdo nevěděl kolik nocí probrečela. Všichni jí měli akorát za ignorantku , která svého otce nemilovala a pro to neuronila ani jednu jedinou slzičku. Ani nemohla . Jak by jednou povolila už by se nezastavila.
Vanja přemýšlela o smrti svého otce a všem spojené s tou událostí. Zatím co Elymor přemýšlel o lásce. O krásných jemných citech . O citech o kterých si myslel že už je nikdy neucítí. Kolikrát byl takhle stlučen pro svou milou. Nikdy předtím si neuvědomil že ho vlastně nikdy nemilovala jen jím pohrdala. Zaprodala jeho duši a poslala ho na jistou smrt , když ho vydala jeho nepřátelům . To mu otevřelo oči. Ovšem nebylo to poprvé co ho takhle prodala. Už jednou ho oklamala a strčila ho pod nos krutému nepříteli. A z uctivé vzdálenosti pozorovala jak ho tlučou. Při každé ráně dopadené na jeho tělo myslel jen na ní . Když se vysvobodil a přišel k ní padl jí k nohám celý od krve a sotva popadal dech a vyznával jí lásku. Div mu neplivla do obličeje. A potom když ho zaprodala po druhé. Uvědomil si jaký hlupák to byl a z lásky se stala hluboká nenávist. Nemohl už na Eržiku ani pohlédnout. Slíbil si že se už tohle nikdy nesmí stát. Nikdy se nesmí tak slepě zamilovat. Zakázal si to o to víc ho rozčilovalo vědomí že na Vanju neustále myslel. Na ty krásné modré oči na ten smích a na slzy , které k vuli němu uronila.

Pozdě v noci Vanja ucítila divný pocit. Otevřela o či a v těsné blízkosti jejího obličeje byl Elymoruv.
„ Ehm připrav se myslím že už odejdeme teda pokud tu nechceš zůstat“. Řekl a udělal pár kroku ke dveřím aby si je prohlédl.
Vanja mírně škubla řetězy „ Víš já bych odešla docela ráda , ale pokud vidíš nemůžu“
„To je maličkost“ odvětil udělal pár rychlých kroku chvilku si pohrál s každým okovem a za chvíli byla volná. Koukala na něj a nevycházela z údivu.
Potom Elymor dal do dveří tři údery otočil se a sedl si vedle Vanji.
„ Tak že místo útěku tu shnijeme“ vzdychla a zadívala se na to zakryté okno.
„ Je vidět že mě ještě neznáš“ . Sotva to dořekl ozval se klíč v zámku a dveře se otevřely. Už čekala že je s ní konec. Zavřela oči . Nechtěla vidět co se stane. Když ale delší dobu se neosívaly rány opatrně je otevřela. Místo pohledu , který čekala viděla Elymora jak se přátelsky objímá s nákým klukem.
„ Jsem rád že tě příteli vidím celého ,už sem se bál že to mučení nevydržíš. Jen to jak si křičel mi nahánělo hrůzu na tož se na to dívat. Strašný pocit“.
„ Neboj se mě jen tak něco neskolí , i když musím přiznat že to dost bolí , ale co bych pro záchranu našeho světa neudělal“?! Dořekl Elymor pak se podíval na mě a pokračoval „ I když myslím že by jsme neměli moc dlouho otálet , moc dobře si tentokrát nevybrali sudičky. Kdybys jen viděl jak je tvrdohlavá. Těžká je to práce nevím zda z toho vyvázneme živí“ . Šťouchl si do Vanji a na tváři mu vlál matný usměv. Zatím co ve Vanji to vřelo.
„ Jestli si vybrali dobře nebo ne to nevím . Ale je opravdu tak pěkná jak tvrdily. No nebudu to prodlužovat nerad bych aby mě tu někdo viděl tak se posbírejte a honem jdeme pryč“.Potom je zvedl do tajných chodem kličkovaly až Vanja ztratila dočista orientaci . Když se cesta začala znova rozdvojovat ten mužík se zastavil .
„ Moje cesta tady končí vy jděte cestou vpravo a já půjdu cestou vlevo . Nemělo by se nic stát , ale přece jenom dávej te na sebe pozor“. Řekl a podal ruku Elymorovi , který jí příjmul . Vani políbil ruku a zmizel v temnotě .
Šli docela dlouho a mlčky. Vlastně né tak docela Elymor měl pořád nesnesitelné narážky , Vanja neměla dost sil se pořád bránit . Každou chvíli se jí podlamovaly nohy div nespadla. Hlava se jí motala a neměla síly se ještě slovně předhánět. Najednou uslyšela hlasy. Elymor jí strhl do vedlejší velmi těsné uličky . Hlasy se zdály být silnější a dupot kroku blíž. Zrovna procházely okolo jejich skríše když jí přívěšek darovaný od babičky rozpálel. Tak strašně pálel až Vanja tlumeně vykřikla protože jí Elymor zavřel pusu svými ústy. Bolest přestala vnímat a užívala si chut jeho jazyka. Jen co postavy přešly čekala že se od ní odtrhne , ale ne on pokračoval. Nakonec to byla ona kdo to přerušil a to mírným výkřikem , proto že jí o5t začal šíleně pálit přívěšek ovšem tentokrát mnohem intenzivněji . Uchopila jej do dlaně a chtěla ho strhnout. Bohužel jí Elymor zastavil. Uchopil ho do svých rukou zadíval se na Vanju a po delší době ticha promluvil: „ Tvé schopnosti se hlásí. Je na čase je pustit ven . uvolni se pomůže ti to“. Potom přívěšek pustil a v duchu Vanju podporoval . Vanja se o to pokoušela , ale bolest jí vždy vrátila do křečovitého stavu. Teprve když na své ruce ucítila jeho ruku tak se řádně uvolnila. Najednou cítila jak jí energie projela celým tělem . Ucítila bodavou bolest a nohy se jí podlomily. Elymor jí zachytil znovu jí postavil a hned jak pochopil že už se stalo . Že síly , které měla dostat dostala pustil jí ruku z obličeje se vytratila všechna láska a přátelství . Na místo toho z něj byl cítit odpor a nenávist. Podíval se na ní tvrdým pohledem otočil se a bez jediného slova se dal dál úzkou chodbou

„ Proč ? proč jsem to jen udělal ? copak jsem se dost nepoučil svou minulostí? Vždit jsem si slíbil že si nikoho zvlášt ženskou nepustím k tělu a tohle ? To je ještě ptáče . Kolik jí tak muže být ? 18 ? 17 ? Kdo ví ….Každopádně jsem si slíbil že už nikdy nepodlehnu a už to dělám zase. Ne já nesmím . A taky že nepodlehnu budu bojovat i kdybych měl duši vypustit. Už se nenechám tak oklamat a dám si na ní pořádný pozor“ !!!! Promlouval si Elymor do duše a nenáviděl se za ten polibek , který jí vtiskl na její rty. Vyčítal si to než vyšli ven potom už neměl čas se obvinovat.