Noční můra Jenny 3

Od té doby, co byla u toho chlapce, uplynulo jen pár dní. Ale po celou tu dobu na něj neustále myslela. Nemohla si pomoct. Byl nádherný a navíc hodně podobný Peterovi. Chtěla se na něj jít podívat, ale měla strach. Strach, že kdyby se probudil, tak by se polekal.

Jednou v noci se rozhodla. Musí ho znovu vidět. Vyšla z knihovny, kde četla tlustou knihu o černé magii a šla k sobě do pokoje. Zamířila k oknu a roztáhla závěsy ve snaze nahnat do pokoje trochu denního světla. Nějak jí nedošlo, že je noc. Ale měsíc svítil jasně. Přešla ke skříni, kde měla nějaké oblečení. Vybrala si šaty. Byly úplně rudé, jako krev. Vytáhla šperkovnici a vzala si prsten s černým kamenem a náhrdelník s černými perlami.

Vzala svícen a jako předtím mávla rukou aby se svíčky rozsvítily . Prošla celým hradem, až přišla před bránu. Ta se s rachotem otevřela a Jenny měla výhled do krajiny, kterou úplně pohltila tma. Jediné světlo poskytovaly tři třepotavé plamínky.

Vydala se stejnou cestou jako předtím a doufala, že se nesplete. Při úplňku ji vede instinkt, ale teď...Zase proletěla okolo všech těch statků, stodol, zvířat, až doletěla k domu, u kterého si byla jista, že je to ten správný. Vycítila to...

Opět, jako předtím, vyletěla do prvního patra a proletěla oknem. Spal. Naštěstí. Sedla si k němu na postel. Sledovala, jak pravidělně oddechuje a jak se mu občas zatřesou víčka. Asi se mu něco zdá.

Když už se začalo rozednívat a ona viděla, že se může každým okamžikem probudit, přešla k oknu a rychle letěla zpátky na hrad. Co kdyby ji někdo zahlédl?

"Doma" se posadila do křesla a přemýšlela. Čistila si hlavu, to vždycky pomáhá na sklidnění. A ona si potřebovala srovnat myšlenky. Nevěděla, co teď bude dělat dál.