Theresa

Prolog
Na nebi svítil měsíc a jeho stříbřitá záře měkce dopadala na dvě postavy sedící pod starou vrbou. Tady byli konečně v bezpečí, schovaní před světem. Mysleli si, že sem na ně nic nemůže.Mladá dívka se vděčně tulila k černě oděnému muži, který si škádlivě pohrával s pramenem jejích vlasů.
„Jsi to nejkrásnější, co mě potkalo.“pošeptal jí tiše.„ A nesměj se, myslím to vážně!“dodal pobaveně, když viděl, jak se žena v jeho náručí rošťácky usmívá.
„No,že ti ale trvalo, než jsi na to přišel!“prohodila vesele.
Než na to muž stihl cokoliv dodat, uslyšel za sebou tlumené kroky. Hbitě vyskočil na nohy, ale to už před ním stál mladík s vítězoslavným výrazem.
„Tak jsem tě nakonec stejně dostal. Měsíce bojů a skrývání a ty zahodíš svůj život kvůli hloupé lidské holce!“
„Ale to se pleteš,“řekl výhrůžně muž„ já svůj život nezahodím, to ty o něj právě přicházíš!“
Než mladík pochopil význam slov, ležel už na zemi mrtvý.Žena úlevně vykřikla a vběhla muži do náručí. Ve chvíli, kdy ji objal, ucítil, jak jeho tělem projel ostrý hrot dýky. Rychle od sebe ženu odhodil a podíval se do tváře svého vraha. Ten jen vítězně vycenil zuby a zmizel i s mrtvolou svého přítele.
Žena se zoufale zahleděla do pohaslých očí své lásky. Projela jí vlna takové nenávisti, jako ještě nikdy.
„Přísahám! Přísahám, že tě pomstím!“vykřikla do nočního ticha.
A pak udělala osudný krok, který jí její pomstu umožnil.

1.kapitola
Theresa stála uprostřed špinavého pokoje a pozorovala muže, který si ji mlsně prohlížel. Už se nemohla dočkat až se zbaví pout. Nikdy nebyla ráda spoutaná, ale tentokrát to bylo opravdu utrpení. Chtěla už tomu hloupému panákovy ukázat, s kým má tu čest, ale musela ještě chvíli počkat. Pohrdavě se na něj podívala a věnovala mu chladný úsměv, ve kterém se jí zaleskly bílé zuby.
Muž si toho nevšímal, v duchu už viděl, jak si s touhle kočičkou pohraje. Očima ocenil štíhlou drobnou postavu. Na chvíli se pohledem zastavil v hlubokém výstřihu ženiných šatů a cítil, jak se mu zrychluje tep. Pak odtrhl pohled a pokračoval až k bledému a neuvěřitelně přitažlivému obličeji, který rámovaly krátké černé vlasy.Moc dobře si všiml vzpurného pohledu tmavě modrých očí. Věděl, že tahle dívka se mu jen tak nevzdá. Už se nemohl dočkat, jak se mu bude bránit.
Dívka se nervózně zavrtěla. To bylo zvláštní, až do teď jen klidně stála a házela po něm odsuzující pohledy. Zajímalo ho, co způsobilo tu změnu, vždyť se nic nestalo. Jen snad začalo svítat. Než ale stihl zjistit, co se děje, rozletěli se dveře a vkročil do nich vysoký muž. Na první pohled nebyl nijak zajímavý, ale vyzařovalo z něj takové nebezpečí, že se před ním každý raději přikrčil. Rychle přehlédl místnost a pak zuřivě pohlédl na dívku.
„Hlupáku! Co tady dělá? Řekl jsem snad jasně-muž s dlouhými vlasy. Měl jsi jeho fotku! I jméno! To jsi tak neschopný, že nerozeznáš ženu od muže?“
„Já se moc omlouvám pane Lurgene, ale ona se mi připletla do cesty, když jsem sledoval toho muže. Toho Iana.“ Dřívější sebejistota ho v přítomnosti jeho pána rychle opouštěla.„Myslel jsem, že by to mohla být hezká kočička na hraní.“uchechtl se tupě.
„Kočička na hraní?“ prohodil nevěřícně.„To nemyslíš vážně! Copak jsi nepoznal, co je zač?“
Muž se na dívku nejistě zadíval.„Co by měla být?“
„Ach, tohle vážně nemá smysl…“ popošel blíž k zajatkyni, která až do teď stála zcela bez hlesu.Pozorně si ji prohlédl a posměšně řekl.„Ahoj Thero, máš se? Pročpak jsi nás poctila svou návštěvou? To už se ti po mě stýskalo?“Žena po něm hodila vzteklý pohled, ale jinak se ani nehnula.
„ A tebe ujišťuji, že ona tady není jen tak, není lehké ji chytit.Něco chystá. Je to upír.“ Oznámil Lurgen mrazivě.
Jeho nohsled se na něj zadíval. „Upír?Vážně? Tak to abych si donesl krucifix a česnek, ne?“ smál se na celé kolo.„ A neměl bych jí sem pořídit rakev? To aby se přes den trochu prospala…Moment, vždyť už svítá! Tak to se nám každou chvílí rozpadne v prach! Nebo se zaživa uškvaří?“ muž se vyloženě bavil.
Vtom před ním stanula Theresa. Překvapeně zamrkal. Nechápal, jak se dostala z pout. Dívka se nevesele usmála.„Tak pojď, budeme si trochu hrát, ne?“
Ani se nezmohl na odpověď, jen se vyděšeně díval do jejích úst, na dlouhé ostré špičáky.
„To snad ne! To prostě není možné!“ vyhrkl ze sebe.
„Myslíš?“prohodila mazlivě a pomalu ho obcházela.
Muž vystřelil rukou k pasu, kde se mu houpala dlouhá dýka. Teď už pochopil, proč ho Lurgen nutil nosit ji spolu s pistolí. Než se jí však stihl dotknout, byla Theresa přímo u něj. Poslední, co ucítil, bylo lupnutí v krku- to jak mu zlomila vaz.
Když tělo padlo k zemi, uslyšela bouchnutí dveří. Druhý, pro ni důležitější, právě utekl. Zatraceně, pomyslela si vztekle. Napadaly ji i mnohem výstižnější výrazy, ale teď musela spíš vymyslet, co dál.
Od toho hloupého chlapa se nechala chytit, jen aby se dostala k Lurgenovi. Doufala, že z něj vytáhne, kde se skrývá Viktor. A on zase zmizel. Jediné, co opravdu ovládá, je umění efektivně se vypařit. Už jí takhle utekl potřetí. Ale stejně to nebyla zbytečná ztráta času, říkala si, když procházela starým domem a hledala cestu ven. Dozvěděla se pár novinek. Přinejmenším to, že Viktor ani ostatní z jeho „ rodiny “ svým nohsledům vážně neříkají nic o tom, co by je mohlo v jejich službách potkat. A nejspíš jim ani neříkají nic o svém původu, protože kdyby ano, nedělalo by tomu muži žádný problém uvěřit, že Theresa je upírka.Pobaveně si vzpomněla na jeho reakci. Česnek ani krucifix by mu tedy moc nepomohly a v rakvi by taky spát nechtěla, má radši pohodlnou postel. A ta hloupá stará pověra o světle! Blbost…
Konečně vyšla z domu. Na tváři ji polechtaly sluneční paprsky.Pomalu se rozhlédla. Když nikoho neviděla, zavřela oči… Za moment už byla o několik kilometrů dále na okraji lesní cesty. Tohle cestování jí vyhovovalo, jen se bála, že jí někdo uvidí. Nebylo to zrovna v souladu s pravidly. Neměla strach z nějakého trestu, ale hádky s Danielem znamenaly jen další ztrátu času. U pasu ucítila jemné zavibrování a v zápětí jí zazvonil mobil.
„ Ano?“
„ Thereso, kde sakra jsi????!!!!!!“
„Kde by? Byla jsem jen něco zařídit. Za chvíli se vrátím.“
„Fajn, tak sebou koukej hodit, protože za chvíli jsou tady. Doufám, že si zase nehledala Viktora?“
„Promiň, musím končit..“
„ Thereso!“
Dívka se jen znechuceně podívala na telefon. Ty jeho věčné starosti. Nejraději by mě měl pořád u sebe, hezky v bezpečí a pohodlí domova.Jako bych byla jeho majetek. Danielova nová partnerka… Jen přitom pomyšlení se otřásla.
Nastoupila do auta stojícího vedle ní a za okamžik se ohromnou rychlostí řítila k sídlu, ve kterém i se svým klanem žila.
Když dorazila do domu, přiběhla k ní pohledná blondýnka. Měla na sobě červené večerní šaty a ustaraně si Theresu měřila pohledem.
„ Konečně jsi tu. Pojď se honem převléknout!“ a táhla Theresu po schodech nahoru do jejího pokoje.
„Alicio! Lici! Počkej chvíli. Teď si nic převlékat nebudu! Potřebuju se trochu prospat!“
„ Tak na to teď opravdu čas není!“ obě ženy se otočily za hlasem. Alicia vyděšeně, Theresa popuzeně.
„Pane…“vydechla Alicia a uklonila se.
„ Daniely, co se děje? Jsem opravdu unavená…“řekla Theresa klidně.
„ To je mi jedno. Za chvíli přijedou Kařini poslové a já tě chci na té slavnosti mít po svém boku.“ oznámil jí sebevědomě hlasem, který nepřipouštěl námitky.„Tady máš něco na sebe, obleč si to, budeš nádherná.“ Podával jí černé krajkové šaty.
„Ne, nejsem tvoje hračka, uvědom si to konečně. Nemám na tu slavnost ani pomyšlení. Prostě nikam nejdu. Vem Lici, pro tu by to byla čest.“ Theresa cítila, jak ji únava opouští a střídá ji vztek.
„Už jsem řekl! Nebudu o tom diskutovat. Prostě se obleč. Čekám tě dole.Za pět minut! Jestli si zapomněla tak teď jsem hlavou klanu já!“
„Ne to nejsi. Jediným Nejvyšším je Ezechiel a ty nemáš právo se povyšovat na jeho místo jen protože spí!“Theresa už opravdu zuřila.
„ Nepovyšuji se na jeho místo protože spí, ale protože on sám mě určil druhým Nejvyšším. A teď si vezmi ty šaty, máme málo času!“
„Ty to nechápeš? Já s tebou nikam nejdu!“ řekla mu dívka s ledovým klidem a obešla ho, aby mohla jít ven. Když kolem něj procházela, chytil ji Daniel za paži. Theresa už to nevydržela. Kůže jí ještě více zbledla, rty se zalily krví až byly tmavorudé a celá jakoby se zvětšila. Otočila se proti němu a v jejích, nyní průzračných, očích se zračila otevřená nenávist. Špičáky v ústech jí malinko povyrostly
„ Já tě varuji. Pusť mě nebo toho budeš litovat.“pošeptala hlasem prodchnutým zlobou.
Daniel povolil sevření své ruky. Malinko před ní ustoupil.„Víš co? Jdi si. Stejně se vrátíš. Nemáš kde být. Za nějaký čas si budeš připadat jako poslední toulavý pes. A pak mě budeš prosit, abych tě vzal zpět.“
Dívka se pobaveně ušklíbla a bez dalšího slova kolem něj prošla…