Aliance

Můj příběh začíná v roce 1020 PK, třoto datování se začalo užívat tesně po kolabsu staré země, tehdy se psal rok 3035 po kristu. Od těch dob už uplynulo dobrých tisíc let. Abych vám přiblížil vývoj událostí které předcházely kolabsu, tehdy se na zemi již neválčilo, byla sjednocená po jedinou planetární vládu, a vítězila tam technologie o které dnes můžem jen snít, a poslouchat legendy. Boužel kolonizace vesmíru narazla na silného a tvrdého nepřítele, který dotíral a snažil se zamezit expandaci lidí z Federálního impéra, těmto se ovšem podařilo nepřítele zničit, za cenu ztracení vlastní staré země. Od těch dob se lidé roztroušeni po celé galaxii, a na všech známích světech dostali na prvopočátek vývoje. Ztratili mnoho ze své technické vyspělosti a začli války mezi koloniemi. A tím se začal psát letopočet po kolabsu. V roce 358 se pod vedením generála Parkera sjednotila aliance která po sto letech pojmula celou galaxii a sjednotila ji. Od té doby začal velký růst, technologie a vědění, přičemž lidstvo opět začalo nabývat své ztracené velikosti. Aliance si vytičila jednoduchý cíl, sjednotit galaxii pod jedinou vládou tvořenou galaktickým sněmem, a ochranu celé aliance. Tento cíl se jim dařil.

Já jsem se narodil roku 950 PK, můj rod jako dalších deset vyvolených byli rody jejiž kořeny sahali až do dob staré země. Byli jsme podstatně vyspělejší než zbytek galaxie, a našim úkolem bylo chránit život v alianci. Říkali nám různě, ale většinou oficiálním názvem a to Rytíři slunečního řádu. A vskutku naše zbroje, byli leské a na slunci hráli všemi barvami. Používali jsme meče, né staré kované jako z legend, i když tak vypadali. Měče mněli svoje kouzlo, a také úžasné vlastnosti měč mohl zastavit jakýkoliv pohybující se předmět, stejně jednosuše jako energetický puls, a poslední úžasná vlastnost kterou měli a to že kromě sekání čehokoli mohli vystřelovat i pulsi silné energie. Tvořili jsme velitelé Alianční armády, a jeden z nás byl vždy volen nejvyšším velitelem, což byla jen čestná fungce, protože každé rozhodnutí bylo svobodné a demokraticky odhlasované.

Rok 1020 PK, sedím doma, vesvém rodovem sídle, na planetě Elgras, milá planeta plná, plání, hor, lesů a jezer. Spousty rozličných druhů zvěže a ptáků. Krásné mítro pro život i lov. Dnes zrovna jsem byl lovit velké jeleny. A věčer jsem pozval pár zástupců místních rodin na malí banket. Teď již jen odpočívám a usínám, v pokoji, obkopen rodovíma barvami, zelená a karmínová. Najednou mě vzbudí rachot přilétajícího raketoplánu, který dosedá na heliport před mojim sídlem. Pohlédnu z okna, a ten pohled mě vělmi potěší, je to raketoplán aliance, malí bitevní křižník, takový jakým lítame mi, velitelé alianční armády. Narýchlo se oblékám, a mířím vstříc nově příchozím, nevím kdo to je, ale je to přítel, a už se těším, že po dlouhé době mé staré oči opět uvidí drahého přítele. Vycházím do dvarany, zatím co domovník otvírá hlavní bránu. Ano je to Fargas, poznávám jeho rodové barvy, zdravím tě z dáli volá na mě můj druh se kterým jsem prošel tolika bitvami, zravím tě Alexandře. Jak se ti daří?, běžně jsme se pozdravili a přešli dovnitř. Počítal jsem s tím že tato návštěva není jen zdvořilostní zastavení u starého přítele. Posadili jsme se u krbu,nalili jsme si vína a Fargas začal vyprávět: „ Příteli, jistě víš, že jsme před pěti lety vyslali naše průzkumné flotily do okrajů galaxie. Před týdnem se vrátili, nebo alespoň to co z nich zbylo. Jistě víš, že jsme vyslali 15 bitevních křižníků a 5 vědeckých plavidel. Vrátili se pouze tři, dva bitevníky a jedno vědecké plavidlo. Velel jim jeden z nás Orfus, boužel zahynul, když poskytoval ochranu pro zbylá plavidla. Prozatím víme jen to, že narazili na pozůstatky dávné civilizace, o které si mysleli že již dávno zanikla. O pár slunečních soustav dál ale narazili na težky odpor, podle všeho jde o potomky zaniklé rasy, která je silnější ne Orokové, proti kterým bojovalo velké zemské impérium v počátku věku. Jistě víš jak velké znepokojení to přineslo do senátu, a nemluvě o nás. Proto jsem tu pro tebe, odjíždíme okamžitě. Můžeš???
Neboj příteli, i přes svůj věk jsem stále připraven, dej mě 5 minut a můžem odletět.“ Došel jsem do hlavní síně mého domu
Vzal jsem zbalené věci, které jsem měl připravené pro mé výjezdy. Převlékl jsem se do slavnostní uniformy která mě dodávala podstatě mladšího vzhledu, přes rameno jsem si rřehodil plášť s rodovímy znaky a barvamy, s širokou kápí, a přepásal jsem si ji opaskem s mím mečem. V hale jsem vyzvedl Fergase a vyšli jsem na heliport, během pár minut, jsme již odlétali a mířili k Centurolu, světu na kterém sídly senát a nejvyšší velení, a je náš chrám, kde se uchovává vědění nás, i našich předků.