Sen

Vstupuji do místnosti. Sotva otevřu dveře, cítím tvou krásnou vůni, podle které poznám, že jsi uvnitř. Jsem v rozpacích. Bojím se dýchat, aby se ten krásný pocit nerozplynul. Stojím ve dveřích a užívám si to. Jako bych tu stál tisíc let. Ani se nehnu a jen jemně nasávám tu nepopsatelnou vůni.
Odvážím se udělat krok a zavírám za sebou. Rozhlížím se po sále. Je prázdný. Jen čtyři mohutné sloupy z drahého dřeva vprostřed místnosti, jakoby vyrůstaly z mramorové podlahy. Najednou tě spatřím, jak vyhlížíš z okna. Hraješ si svůdně se svými vlasy a roztomile se směješ. Zřejmě se venku děje něco zábavného. Prohlížím si tě, jak tě osvěcují zlaté svícny zavěšené na sytě modrých stěnách. Na sobě máš krásné šaty ze žlutého hedvábí, tak jemného a lehkého, že každým tvým vydechnutím se mění jejich tvar. Jak krásný kontrast. Záříš jako slunce na obloze v pravé poledne nebo jako zlatý poklad na dně oceánu. Stojím v rohu sálu a nevycházím z údivu nad tou nádherou. Cítím se jako bych vstoupil do nějakého romantického obrazu. Nic, co vidím ve mě nevyvolává žádné negativní emoce. Naopak. Cítím smršť, záplavu krásných pocitů, až jsem z toho v nekonečné euforii.
Pak se to stane. Otočíš se a pohlédneš a mě. Tvé oči, tak hluboké a upřímné, si mne prohlížejí, až z toho běhá mráz po zádech. Připadám si, tak malý, tak průhledný, jako před posledním soudem. Celý se klepu. Nemohu vydat ani hlásku. Jsem v neuvěřitelném světě plném tebe a tvé nadpřirozené krásy. Skláním se k zemi. Než se však má kolena dotknou mramorových dlaždic, usměješ se a jistým, pevným gestem mi ukazuješ, abych šel k tobě. Nemohu tomu uvěřit. Nevím co dělat. Jsem tak nejistý.
Nakonec se odhodlám a přistupuji k tobě. Stojím těsně u tebe. Cítím tvůj dech, tvé teplo, každý tvůj pohyb. Jsem v sedmém nebi. Potom se mě dotkneš. Přejíždíš mi svou hebkou rukou po tváři a při tom se krásně usmíváš. Na své hrudi cítím tvá prsa. Jsem z toho celý zpocený. Nejednou se přiblížíš a políbíš mě. Je to tak nádherné, že mám co dělat, abych na místě neomdlel. Dlouze a vášnivě se líbáme. Hladíš mě po celém těle. Než se naději jsme oba úplně nazí. Nemohu přestat tě sledovat. Jsi tak božská, tak čarokrásná. Nepřestávám tě líbat. Držím tě pevně v náručí. Dlouze se na mě podíváš. Tvůj pohled je tak sebejistý, tak pronikavý. Dal bych cokoliv, aby tato chvíle nikdy neskončila.
Otevřeš ústa, jakoby jsi chtěla něco říct. Jediné, co však slyším je nepříjemný bzukot, který boří stěny tohoto nádherného světa. Tak nepříjemný zvuk, až z toho omdlívám. Pochopil jsem. Právě mě můj budík vyrušil uprostřed báječného snu. Pomalu se probouzím a myslím jen na tebe a na to, že už se nikdy neshledáme. Tak sbohem má vysněná, byl jsem s tebou moc rád.