Prokletá IX

Pokoj byl plný pavučin a všelijakého hmyzu . Vanja se při představě spánku v posteli na které usedal prach otřásla odporem. Chlap bez jediného sluvka přistoupil s postele vytřepal tunu prachu , který tam usedl pod náporem času , popřál jim krásné sny a odešel. Vanja se s obavou podívala na Elymora zda to myslí vážně ,ale když se na ní povzbudivě usmál zhluboka se nadechla.
„ Tohle nemyslíš vážně že ne“?
„Proč bych neměl ? Myslím že je to mnohem lepší než spát na tvrdé zemi ,ale pokud ti vadí ta manželská postel ,klidně si můžeš lehnout na zem“! Vanja se podívala na Elymora tvrdým pohledem.
„ postel by mi ani tak nevadila spíš to ostatní!“
„ CO ostatní“? Podivil se .
„ Já neví třeba ty pavouci a..a ty pavučiny a..a všechno tady“! Otřásla se .
„ Fajn jestli ti to dělá takové problémy mužem jít spát ven“! Řekl s Úsměvem sundal si kalhoty odhodil košili a jen ve spodním prádle zalezl pod peřiny a pokračoval „ Já se odtud totiž nehnu ,rád se po dlouhé době vyspím na měkém a potom neradil bych ti odcházet ani nevíš co se ti tady muže stát“! Vanja se jen na něj zamračila a snažila se překousnout to všechno kolem ….Zalehla vedle Elymora a snažila se usnout. Vlastně se snažit nemusela jen co zavřela oči usnula. Místo toho Elymor jen tiše poslouchal Vanji rytmické dýchání a tupě se díval do stropu.

Pozdě v noci kdy se začínalo už pomalu rozednívat Vanja sebou začala škubat nesmyslně vykřikovala a když se kni Elymor sklonil a snažil se jí uklidnit prudce otevřela oči. Nyní se na něj nedívaly ty krásně modré ,ale ty rudé a zlé. Jen co vyděla Elymoruv vyplašený výraz začala se smát tak strašně až to přivolalo ono ho chlapa co je minulý den ubytoval. Jen co se podíval do jejich očí začal ho spalovat žár. Nemohl se pohnout Vanji pohled toho chlapa svazoval. Pouhým mrknutím se chlap rozletěl na všechny světové strany a Vanja se spokojeně vrátila pohledem k Elymorovi.
„ Chyběla jsem ti“? Zeptala se vášnivě a přitáhla si ho blíž.
„ Věříš že ani ne ? Raději mám tu starou Vanju“! Prohodil Elymor s nenávistí v hlase. Vanja jej prudce odtrhla od svého těla .
„Tvoje chyba . Mě se ta stará a nudná Vanja nelíbila! Jak tobě mohla ? Byla tak hnusně dobrácká! A tet ….se pudem někomu pomstít! Doufám že pojdeš semnou“? Otočila se na něj s milým ale falešným výrazem
„ A když bych nešel“?
„ Bylo by mě to líto ,ale byl by konec“! Naznačí prstem projetím pod krkem a vyčkává na jeho odpověď.
„ A komu se chceš pomstít“?
„ jelikož věřím že by si mě nepodvedl a i kdyby nic by si s tím nezmohl řeknu ti to! Chci se pomstít všem , kteří mi stihly zkřížit cestu což znamená Norlyn jeho velké vojsko potom Erthi jejího manžela bych měla taky zabít ,ale ten si ještě počká . Nesmím zapomenout na tvou bývalou Erthi a taky Thobiase ostatně kdo ví kde je mu konec na to však s pomocí trochou své magie brzy přijdu“!
„ proč Erthii ? pokud vím tak ta stála jen při nás a Thobias ? To nechápu“!
„ Dost otázek! Myslím že toho víš i tak dost a tet se pohni musíme jít.
Vanji ovládlo její druhé já pobouřené diamantem a byla tak poháněna nenávistí a chtíčem všechny zabít že si neuvědomovala do jakých propastí muže spadnout. Vydali se nejprve po stopách Norlyna toho ovšem nemusely hledat daleko. Jako její temná stránka uměla ovládat veškerou její moc což by se o Vanji při svých smyslech říct nedalo. Zdaleka jí neumí používat tak dobře jako když je zlá.
Jak už jsem řekla byla poháněna takovou nenávistí že si neuvědomovala co všechno muže způsobit svou nerozvážností. A to už jim zbýval jenom malí kousek k cíly. Norlyn byl od minulého překvapení s Prokletou pečlivě připraven. S tím ovšem Vanja nepočítala. Jen co se k němu přiblížila s blaženým výrazem a chtěla prohodit pár vět jak na přivítanou tak i na přípravu na smrt Norlyn se hbitě ohnal , zavinil tak ,že Vanja ho sledovala a chtěla zakročit a nedávala pozor na okolí což znamenalo že voják schovaný za nimi na ní hodil sít . Na první pohled tak obyčejnou ,ale jen co Elymorovi oči ulpěly na tkaninu ze , který to bylo uvědomil si že z tohohle se jen tak nedostane. Byla utkaná z démoní kůže. Tuhle sít nelze rozbít žádným kouzlem ! Ovšem on také nemohl nic dělat…vojáci jej spoutaly dřív než si to uvědomil!

Elymor seděl schoulený v místnosti do , které proudilo denní světlo a bál se chvíle , kdy se Vanja opět zbudí !
Když se tak stalo a Elymor čekal další nával hněvu který se nedostavil nebod Vanji oči opět nabraly modrou barvu zhluboka si oddychl.
„ Co .co se stalo“? Zeptala se celá zmátožená a bála se co privedla.
„ Nic tak strašného jeenom si chtěla zabít plno lidí“! Řekne Elymor s úšklebkem ve tváři.
„ To mě mrzí já nechtěla“.
„ Nechtěla ? To si ze mě děláš srandu ? Pochop mě dochází trpělivost takový malí kousek“ naznačí prsty a pokračuje „ Takový malí kousek jsme byly od cíle a ty si to zkazila svým druhým já! Nehledě na to že si málem zabila i mě. Teda spíš si my vyhrožovala. Pochop musíš své druhé já ovládnout“!!!
„ Já vím ,ale když to je tak těžký“. Řekne a tiše sklopí zrak.
„ A kdo ti řekl že to bude lehký ? Už od samého začátku ti každý tvrdil že je to velmi těžký úkol“!
„ To ano ,ale“
„ Ale ? žádný ,ale tam není . Prostě se budeš muset víc snažit . už si to mohla mít za sebou“! Vanju polil vztek ! Chápala nastalou situaci ale tohle tlačení od něj ke zdi se jí nelíbilo.
„ Ale ano je tam ale a to to že mě se nikdo neptal jestli chci zachránit váš ubohej svět. Možna naoko ,ale každý to ode mě očekával! Promiň jestli jsem tě zklamala ,ale nic víc dělat nemůžu já se snažím“!
Po téhle větší výměně názoru oba seděly tiše. Nikdo neměl co říct a ani jeden nevěděl co!