Poslední z rodu Liebhaber - 6. kapitola

Dny plynuly a přátelství mezi Kate a Susan se prohlubovalo. Remus pomáhal dívce ovládat svoje myšlenky a dříve než ostatní předpokládali, dokázala uzavřít svoji mysl a bránit se před uměním nitrozpytu. Nejen že dokázala vyčistit svoji mysl od zbytečných myšlenek, ale také se jí dařilo, mysl zcela uzavřít.

Sirius byl z jejích pokroků nadšený, vyzvídal od Remuse, jak budou jejich hodiny dále probíhat, ale jeho přítel ne a ne odpovědět. Samozřejmě pro Siriuse Blacka ne není odpověď, proto se ho ptal pokaždé, když ho jenom uviděl. Kate se tomu smála, znala svého muže dobře a ze své zkušenosti věděla, že žádné tajemství před ním nezůstane dlouho utajeno. Ale Remus byl také tvrdohlavý a nikdo dopředu, krom jeho samotného, nevěděl, co se bude na následující lekci probírat.

Během uplynulých dnů studia a samostudia - Susan byla pilnou studentkou - a kdy lekce někdy během dne dosáhla až čtyřhodinové délky, opravdu začínaly být výsledky znát. Susan už se jen výjimečně stávalo, že zachytila pocity ostatních, s kterými bydlela. Když je cítila, tak to byly prozatím vždy velice silné emoce, jako bolest a vztek, či velmi intenzivní radost.

"Takže Susan," usmál se Remus na dívku na další hodině, která započala o půl deváté ráno. "jsi šikovná a tak bych navrhoval, kdybychom prozatím od cvičení nitrobrany odstoupili, co říkáš? Samozřejmě, pro tebe platí stálé cvičení, ale protože to zvládáš opravdu dobře, tak bych rád postoupil dál, jestli se na to cítíš."

Nejenže byla jeho žačka velmi pilná a vskutku nadaná, tak momentálně velmi šťastná, protože už jí cvičení stejné věci jí přišlo jako zbytečné maření času. Velice se zdokonalila a cítila se dobře, tak proč ne? "Jistě, ráda. Co to bude?"

Remus se pousmál a přisedl ke studentce na zem. "Nikdo přesně neví, jakou moc vlastně ovládáš, rád bych ji za tvého svolení poznal a pokusil bych se ji tě naučit ovládat."

"Jasně, to beru! S čím začneme?"

"Nadšení ti nechybí, to je dobře." Řekl její osobní učitel. "Musíme zabezpečit místnost, nevíme, co by se mohlo stát. A navíc, jsi si vědoma toho, že to může třeba i vyvolat nějaký tvůj záchvat?" Susan se usmála ještě více a s jiskřivýma očima mu odpověděla. "Jistě, ale bez obětí to nepůjde. Abych se to naučila ovládat, musím to používat a když se to nepovede, prostě smůla." Po tom, co řekla, se zamračil. Tenhle přístup nebyl nejlepší, ale stačil mu jako dostatečná odpověď. Otočil se, pronesl patřičná zaklínadla a párkrát mávl hůlkou - místnost byla zabezpečena.

"Před pár dny, na první hodině ti začaly zářit ruce jasným světlem. Stává se to často?"

"Občas.. říkám tomu Energie. Chcete to vidět?"

Remus zaváhal, ale přikývl, nevěděl, co se bude dít. Susan přiložila konečky prstů obou rukou k sobě a udělala nepatrný pohyb. Nejprve její prsty, ale postupně celé dlaně se téměř ztratily v záplavě zlatavé záře. Vlastně teprve až teď si Remus uvědomil, že to není jen záře, ale jakoby malé jazyky plamenů. Susan svými dlaněmi udělala pohyb, jako by pohladila míč. V jejích rukou se objevila nejprve malá, ale pulsující koule. "Takže, pane profesore, vám představuji svoji energetickou kouli. Je to vlastně čirá energie a nejen moje."

"Nejen tvoje? Co tím myslíš? Jako i má, neděláš snad…" myšlenku nedokončil, dívka jej přerušila. "Nejsem blázen. Je to energie obsažená ve vzduchu, v zemi, v kameni, ve vodě nebo v ohni. Nejnebezpečnější je čerpat energii z ohně, je totiž nevyzpytatelný. Nemůžu vám to víc vysvětlit, ale jednou to třeba pochopím i já a pak vám to povím, to se nemusíte bát."

Remus byl trošku zaskočen, Sírius ho sice varoval, že občas mluví jako chytrá kniha, ale opravdu vůbec nečekal, že až takto. "A co je to ta energie? Je k něčemu?"; "Jasně, že je k něčemu, to by bylo asi pak zbytečný ji ovládat, ne? Je to vlastně životní síla." Něco ji napadlo. "Natáhněte ruce, prosím." Její profesor zaváhal, nevěděl, zda má nebo ne.

"Nebojte se, neublíží vám to."

Remus natáhl k ní dlaně a Susan jeho dlaně sevřela svými. Jeho ruce byly pohlceny zářivým světlem a on náhle pocítil příliv neznámé energie. Cítil jak ho prostupuje síla, se kterou se nikdy předtím nesetkal. Jako by získával ztracenou sílu a jako by omládl. Opravdu ho prostupovala energie, ale rozhodně nemládl, jen se tak cítil.

Záře vymizela a on se nevěřícně díval na své ruce. "Můžeš mi to vysvětlit? Co jsi přesně udělala?"

"Právě jsem vám zvětšila životní sílu, prakticky jsem vám prodloužila život o několik hodin až dnů."

"Vážně? To umíš?"

"Co já vím?" řekla upřímně. "Dříve jsem si tímhle pomáhala, víte, občas po záchvatech jsem nedokázala pomalu ani zvednout ruce, a díky tomuhle se mi vždy udělalo lépe. Rychleji se mi uzdravují rány, pomáhá to."

"Ah takto jo. Co ještě umíš?"

Susan začala být podrážděná, doteď se jí jeho otázky nezdály dotěrné, ale touto ji naštval. "A jak to mám jako vědět? Nesměla jsem to používat." Máchla rukama a až se sama lekla, když několik polštářů se rozlétlo od nich a narazily do stěn. "Hups!" více to nekomentovala.

"Jak tohle děláš?"

"Já vážně nevím." Postavila se a zeptala se, jestli by už nemohli končit. Přestávalo ji to bavit. Tohle už znala, jakmile se začaly vyskytovat nějaké malé nehody, tak to většinou končilo obrovským průšvihem. Posledně ji málem zabily odletující části její nemocniční postele.

"Dobře jak chceš, počkej - musím zrušit zabezpečení pokoje. Co se děje?" S obavami sledoval jak si Susan mne ruce a zvláštně se u toho tváří. "Nevím, brní mě ruce." Proklepala s nimi, ale neměla to dělat. Během několika krátkých okamžiků, takřka explodovaly všechny polštáře, které byly položené na zemi a místnost se zaplnila poletujícím peřím.

Když opustili místnost, ve které se díky peří nedalo bezpečně dýchat, potkali na chodbě Kate. "Šmankote! Co se vám stalo?"

Remus vykašlal peří, které se mu dostalo do úst. "Zatracený peří. Měli jsme malou nehodu."

Kate ze zamračila, založila ruce na hrudi a zatřásla hlavou. "Malou nehodu, dobře, když to říkáš. Tak ti nebude vadit, dát ten pokoj do pořádku, až se peří usadí, že ne?"

"Neboj, udělám to."

"Já se nebojím, jenom tě znám." Usmála se Kate a pomohla je oprášit od peří, které měli snad úplně všude.