Follena - Tajemství noci

Nevarr seděla uprostřed louky a pokoušela se splynout s přírodou.Milovala vše živé.Milovala teplo a paprsky slunce.Vždy v létě sedávali s bratry u jezera.Bylo to úžasné.Koupala se v teple a ve slunečních paprscích.S bratry se smáli, cákali na sebe vodu a dokonce se i házeli do jezera.Při té myšlence se usmála.Pak si ale zase vzpoměla proč je tady a znovu zvážněla.

Musí najít tu skálu a rozluštit poselství v ní.Jen neposkvrněná sedmnáctiletá dívka to dokýže - ona.Musela zachránit bratry a celou vesnici.Rodiče jí umřeli na mor.Bylo to strašné!Mnoho domů ve vesnici a dokonce i ten jejich musel být vypálen.Zemřelo mnoho lidí, avšak ted jich může zemřít ještě víc.Každý večer na vesnici útočili nějací podivní lidé a vraždili její obyvatele.Nevarr tak přišla o svého nejstaršího bratra, Koruna.Měla ho moc ráda a když se o jeho strašné smrti dozvěděla, rozhodla se že ta strašná stvoření o jednoho pobije.V mysli viděla jeho úsměvavý obličej.Tak krásně se smál!Každá dívka ve vesnici do něho byla zakoukaná, ale on jim vždycky říkal, že jediná žena, kterou kdy bude milovat je jeho malá sestřička.

Plakala.Při vzpomínce na bratra se nedokázala ubránit slzám.Jak moc ho milovala!Jak moc si přála aby tady byl s ní!Rozhodla se - musí to udělat!Už pro bratra, přál by si to.Musí jít hned.Nesmí spát, najde tu skálu a zachrání vesnici.Jenže...rozhlédla se - všude byla tma.Tak dlouho si hrála se vzpomínkami že neviděla že se stmívá.Dostala strach.Vesničané ji přece varovali že noc je v lese obzvlášt nebezpečná.Ale ona už se rozhodla.Musí jít.

Pak však něco zaslechla.Prasknutí větvičky.Pomalu se otočila ke zdroji toho zvuku.

Otevřela ústa v němém úžasu.Tam, ve svitu měsíce stál On.Ale nevypadal tak jak si ho pamatovala.Měl rudé oči a plet bílou jako sníh.Koukal na ni ledovým pohledem.Pohledem bez citu.Ale pořád to byl on.Představila si na jeho tváři ten dokonalí úsměv, který tak dobře znala.Představila si zvuk jeho nádherného smíchu.

Tam ve svitu měsíce stál její bratr - Korun."Nemělas sem chodit sestřičko,"Ústa se mu zformulovala do jakéhosi úšklebku a on tak odhalil dva dlouhé bílé špičáky.

"Korune?Jsi to doopravdy ty?Ach, bratříčku, proč nejdeš domů?Myslela jsem...Řekli mi že jsi mrtví."Trhnul ssebou a pak rezolutně pronesl:"Nejsem Korun!Neříkej mi tak!Mé jméno zní Velgar a ty jsi sem neměla chodit!"

Bratr ji vzal za vlasy a ty dva dlouhé bílé špičáky, kterých si předtím všimla se jí zabořily do tenké kůže na krku.Našli si cestu ke krční tepně a pak jí bratr pomalu začal sát životodárnou krev a sní i její život.

Omdlévala ale pak bratr přestal a v mysli se jí ozval vzdálený a pro ni zatím neznámí hlas:"Tvá a jeho láska tě udělala nesmrtelnou.Má to ale také svou cenu, dítě.Tvou jedinou potravou se stává krev a tvé milované sluneční paprsky jsou pro tebe smrtelné.Již nejsi Nevarr - jsi Follena.Střez se světla.Náš pozdrav.Vítej Folleno...Vítej mezi upíry, strážci noci."